Jana Hlaváčová (E02)

"Já si vážím vaší snahy a vytrvalosti, ale je zbytečné, abyste v tomhle pokračoval ! ... Udělal jste z toho zakysanku." Bakalářsky nadějné náměty, velmi průměrné scénáře bez pointy, režijně pouze samoúčelné etudy bez rytmu, milý prostor pro různé polohy J.Hlaváčové, hezká postavička pro Janu Pidrmanovou. (25.11.2012)

Jiří Strach a Jana Hlaváčová ve špičkové formě a po dlouhé době počin televizní dramaturgie, který navazuje na nejlepší tradice. Všechny povídky mají zajímavou pointu, přirozené dialogy a do malé stopáže se jim daří dostat i díky svěžímu režijnímu stylu překvapivě mnoho. Student je takový milý rozjezd s tou pravou jiskrou, Nenávist překvapivě mrazivá a bezkompromisní obžaloba mladé generace s ďábelským řešením a Podvodnice vše korunuje dojemnou lovestory podzimního věku, kde Hlaváčová ukažuje živelnost, pro kterou si ji diváci zamilovali snad nejvíce a její vynikající herectví získává nejvděčnější příležitost. Tento počin si navíc zaslouží pozornost i méně příjemnou skutečností, že možná šlo o poslední příležitost vychutnat si umění a podmanivou osobnost paní Hlaváčová, protože krátce po natočení ji stihla vážná choroba. O to víc je třeba si tohoto snímku cenit! (14.01.2013)

První storka poněkud odhadnutelná, druhá lepší a vážnější, leč občas patetická a teprve ta třetí to pořádně rozbalila...dala vzpomenout na klasická podvodnická témata ve spojení s vtipnými narážkami na různá klišé (sirotci) a vtipem a lehkostí samotnou. Jen na ten PP si asi nikdy nezvyknu, ale v případě něčeho takového, jako je Café Bajer, to snad Jirko přežiju :-) 70%. (18.12.2012)

Jirka Strach nezapře vytříbený cit pro obraz, pointu i to, co si může ještě dovolit, aby scéna nevyzněla jako kýč nebo sentimentální červená knihovna. V průběhu sledování jsem si říkal, jak by to asi natočili třeba kumštýři z Novy a Ordinace, jak by to celé zabili. Kdežto Strach dokáže svou genialitou vytáhnout i obyčejné, skoro až bakalářské historky, nahoru. Moc mne na závěr potěšilo to O rok později - dokonalý nápad. A co říct na oba herce - manžele, když si vyznají lásku, to už má totiž dvojí rovinu významu, jež je v tom prostě cítit. (26.11.2012)

"Tak co si dáme? Zakysanku?" :D Dát se tuhle hereckou benefici Jany Hlaváčové není úplně špatná volba. Ve druhé (dramatiky laděné) povídce (Nenávist) bych měl tedy pocit, jako by se už na ní začala místy projevovat její budoucí vleklá  zdravotní indispozice, ovšem v těch zbylých povídkách dokazuje, že ve své době měla ještě docela šmrnc. Nejjiskrněji působí v povídce Podvodnice, za což možná může i přítomnosti jejího manžela Luďka Munzara. Každopádně když její postava v této povídce mluví o sobě jako o "talentu od přírody", pasuje to i na samotnou Janu Hlaváčovou. Hezky ji to do úst vložil scénárista Petr Hudský. (15.01.2024)