Přepadení (E01)

Kdo by to byl řekl, že v na první pohled nevýrazném televizním filmu ztvární Iva Janžurová jednu z vrcholných rolí své herecké kariéry a vlastně na několik let opět oživí zájem režisérů o její osobu. První díl pozoruhodného cyklu Oběti je skvělou ukázkou toho, jak má vypadat působivé televizní drama. Dramaturgicky naprosto vyproušený tvar má gradaci, obratně pracuje s napětím a prohlubující se beznadějí, každá scéna má smysl, který ji přesahuje. Po formální stránce snímek sází na střízlivý odstup a spíše syrový popis neútěšného prostředí anonymního sídliště. Naštěstí výborní herci a dobře napsané dialogy dodávají širokou škálu pocitů, v nichž občas zazní i hřejivý tón. Přepadení bezesporu patří do zlatého fondu televizní tvorby nejen devadesátých let a má silně nakročeno k plnému hodnocení, už jen díky pocitu, že vznikl organický tvar, v němž všechny složky fungují a navzájem se vydatně podporují. (30.04.2013)

CITÁT - Maminka mi říkala, že jakmile se dostaneš k psychologovi, už nikdy nebudeš normální......... Již v roce 1999 řekne herec v televizním filmu : "Nekoukej na tu televizi, mluví tam jen o vraždách". CITÁT - Já nespím, já se na to dívám......... Smutný příběh, který vás postaví tváří tvář kruté realitě. Jen smutek, beznaděj a strach. Velmi povedené drama, které si na nic nehraje. Jen škoda, že ten konec nebyl jiný. To by tomuto příběhu dodalo tu správnou temnotu. Ale je to jen televizní tvorba a tak se to dá přehlédnout. A pozor, ikdyž se příběh odehrává na Vánoce, nedoporučuju se na něj o svátcích dívat, je to fakt depka.CITÁT - To není argument....... (22.12.2014)

Ne, odmítám tomu vzdát hold. Je to schématické, zjednodušující, připomínající předlistopadové inscenace. Bezelstná dobračka s doširoka naivně otevřenýma očima se střetává se zloduchem plným čirého zla, jehož příčiny autory nezajímají, s lhostejnými kolemjdoucími, hloupými policajty bez zájmu o svou práci, s třídou žáků, která se ji permanentně jako jeden muž snaží vytočit, s prospěchářskou úlisnou kolegyní učitelkou a zřejmě celým sborem, s ignorantským a posléze opileckým manželem, se synem, který podvádí manželku… Jen ona jediná je bez vady a poskvrnky, zatímco nikdo z jejího okolí neprojeví jediný pozitivní rys, který by stál za povšimnutí. Taková stylizace je možná v komedii nebo jako horor, ale ne ve snímku, který se tváří jako obraz života v dané době. Protože takovým obrazem není, je falešný. Navíc se to všechno ani nežije, ale vypráví se to (bůhví proč, neboť je vlastně už po všem) značně inertnímu psychologovi. Dvě hvězdičky dávám ze skvělé herce. (20.03.2011)

První díl tematické série Oběti dopadl nanejvýš dobře. Dal divákovi okusit nepříjemnou atmosféru bezmoci proti páchanému zlu a především dopad takové situace na oběť a její blízké. A co je mi nejsympatičtější - dokázal tuto deziluzi prodat i bez nesmyslného od pravdy odloučeného démonizování stavu státu a práva, které bylo o téměř dekádu později divákovi bez jakékoli míry cpáno ve Svědomí Denisy Klánové (které ovšem do této série nepatří, jen to téma mi zavedlo myšlenky blíže současnosti - psáno v únoru 2010). Díky skvěle nadávkovaným hereckým výkonům troufám si říct všech zúčastněných není důvod jít pod čtyři hvězdy. A rozhodně by neuškodila repríza v nějakém "atraktivním čase". (04.02.2010)

Nemohu hodnotit jinak než-li plným počtem, neboť právě kdybych hodnotil jinak, asi bych si připadal jako pokrytec. Vždy když vidím takovýto tuzemský film a v něm herce, kteří kriticky a upřímně svým uměním odhalují nějakou problematiku naší společnosti, tak mám jakýsi pocit zadostiučinění. Jíři Kodet, Iva Janžurová a brilantní Vladimír Dlouhý jsou perfektní. Vladimír Dlouhý svůj part sehrál velmi tvrdě a nekompromisně a také naprosto realisticky. Vždyť ono to také ani jinak nešlo, neb mnoho takovýchto inteligentních hyen v naší společnosti jest. Úřední byrokracie je zde další velké téma a to se mi velmi líbí. Film velmi silně poukazuje na to, že právě proti této byrokracii takřka žádné zbraně neexistují a malinko tak v samotném vyvrcholení děje vybízí k takovým lehkomyslným anarchistickým myšlenkám. Tedy poškozený si již razí cestu vlastních pravidel. Scénář je sepsán velmi zručně a také stručně. Film má díky tomu dokonalé proporce. Je to velmi zapomenutý film a to je velká škoda, možná je díky svému komornímu ladění trochu nevýrazný, to je snad ten důvod. (02.12.2011)