Johankino tajomstvo

Půjdu proti proudu, ale pro mě je Johančino tajemství nejlepší letošní vánoční českotelevizní pohádkou. Oproti předchozím dvěma ubírá na komediálnosti a přidává více dospělejších motivů. Celkově pak disponuje důstojnější atmosférou a vyspělejším pojetím, které mi rozhodně více vyhovuje. Děj spěje z jasného začátku přes peripetie ke kýženému cíli, aniž by někde tvůrci vařili z vody a přidávali vedlejší zbytečné motivy, což se u pohádek často děje. K tomu je třeba přičíst nádhernou Dominiku Zeleníkovou a pěkný vizuál a máme z toho lehký nadprůměr. (28.12.2015)

Bele, bele, ať se to všechno rychle mele... Tak. Jediná zapamatováníhodná věta z celé pohádky. Mám dojem, že i Emília Vášáryová si přála, aby se to hodně rychle mlelo, aby v tom už nemusela být. Výborná pohádka. V první půlce se sice nic nedělo, zato ve druhé půlce... Tam se taky nic nedělo. Všechno to bylo celé nějak špatně začarované. Tea prostě nestihla popřát štěstí nejen Johance, ale, bohužel, ani této pohádce. (29.12.2015)

Tak vážení pele mele :D Keď rozprávka skončila moja mama povedala niečo v zmysle, že túto rozprávku už viac nech nedávajú, akurát tak po polnoci. Môj otec volal môjmu ujovi, ktorého tuším zobudil a ten zo seba dal niečo v zmysle, že záver je pekný. No, hrala pieseň od Kristíny, podľa asi celej našej rodiny, čo to pozerala, to najlepšie z celej rozprávky. Otec sa vyjadril niečo v zmysle, že scenárista asi nepozeral klasické slovenské rozprávky, mama že akurát tak Flintstoneovcov. No, neviem, keďže mne sa to zdal skôr taký mix rôznych motívov z našich starších rozprávok, ale možno to naši mysleli v originálnosti, v humore, v nepredvídateľnosti, keďže môj otec pri viacerých scénach predvídal nasledujúce. Takže môj brat, ktorý drvil strieľačku o veľa neprišiel, akurát tak ako ja si po dlhej dobe neľahol do rodičovskej postele medzi otca a mamu ako decko a nesledoval s nimi v rodinnej atmosfére podľa mňa znesiteľnú vec, kde aj tak išlo skôr o niečo iné než to, čo sme pozerali. Tieto dojmy som napísal aj na sociálnu sieť, kde ma cez iný profil sleduje moja teta a nemá veľmi rada, keď tam píšem niektoré veci a asi za to schytám, no ona aj tak dnes zadrela babke, ktorá má asi už Alzheimera a nepamätá si mnoho vecí, dokonca ani čo dostala pod stromček, že tak jej to znova ukážeme a bude sa znova radovať. Proste chápete, že niektoré veci netreba prežívať tak ako ja neprežívam extra to, že z rozprávky si odnášam akurát tak pár hlášok, scén, pohľad na krásnu Kristínu a dojem, že tu bolo veľa nevýrazných postáv, hercov a herečiek, scén, čudnej nadväznosti, čudných kamerových scén a takmer ničoho, čo by sa mi spájalo s Vianocami. Nuž, ale nová doba, snehu je každým rokom mám pocit čoraz menej, takže asi si budem musieť zvyknúť. Občas ma trocha mrzí, že nevýrazní ľudia sú v extra farebných kostýmoch, občas že je to akoby stále o tom ranom novoveku. Od Nvotu som zatiaľ videl iba eŠteBáka a Muziku a oba filmy sa mi páčili viac, toto ma nezaujalo. Možno som po toľkých filmoch a takej dobe už náročnejší, možno si to len nespájam s nejakou inou ešte krajšou chvíľou, ale predsa si myslím, že toto asi netromfne časom iné klasiky a nestane sa niečím, na čo sa budú ľudia už dopredu tešiť. (26.12.2015)

Poslední dobou se u nás točí neskutečně moc sr.... Naštěstí toto byla dle mého názoru výjimka. Podotýkám, že jsem měl možnost film vidět v originálním znění a nenechal si ho zkazit v podobě paskvilu od ČT. Snad jen postava sudičky působila poněkud rozpačitě. Příjemným překvapením byla rozhodně zpěvačka Kristína v roli princezny a body k dobru si připisuje i její titulní píseň: Na bieleho koňa. (26.12.2015)

O letošních vánocích platí, co se pohádek týče, že do třetice všeho zlého. Nesympatičtí herci, jejichž výkony aspirují na Zlatou malinu, za nejhorší filmový počin roku, se sice snažili co mohli, ale bezvýsledně. Nemám představu, jak by to vypadalo, kdyby sudička svými zásahy nepomáhala řešit situace a neposunovala děj této směsice pohádek dopředu. Kostýmy byly pěkné a v levné výpravě vynikaly, i když se zámecký ples od vesnické tancovačky příliš nelišil. Amatérské pojetí závodů a souboje o ruku princezny bylo pro slaboduché. Jediné co stálo za zmínku byli koně. Pokud si vzpomenu na krásné pohádky, které byly natočeny v padesátých letech, je mi stydno, kam to filmová produkce za šedesát let dotáhla. (28.12.2015)