Johankino tajomstvo

Pohádka bez děje, bez příběhu, taková strnulá a neživá. Předpokládám, že herci mluvili slovensky a nadabovaní byli česky, tudíž ty texty neseděly na to, co postavy říkaly a to mi děsně vadilo. Radši bych to poslouchala slovensky. Ty texty byly neprožité, bez emocí, jen čtené. Postavy nesympatické... no škoda mluvit (psát). (26.12.2015)

Jezdí na koni, střílí z kuše a příležitostně skrývá svou identitu, ale Popelka to není - vždyť o třech kouzelných oříšcích jakživa neslyšela ! Je to spíš něco jako chudá příbuzná Libušky Šafránkové alias Popelky ze "Tří oříšků pro Popelku" (1973) ... pokud srovnám oba příběhy - a nemám na mysli výpravu, protože i za málo peněz lze (nejenom) v pohádkách vykouzlit plno muziky. Milá Johanka se sice pokouší odbočit a prošlapat si vlastní cestičku, ale moc jí to nejde - a když konečně dorazí do cíle, je z té nezvyklé námahy celá nepohádkově schvácená. Asi bych s ní měla mít soucit, ale nemám zrovna rozhazovačnou náladu - alespoň co se týká hvězd, které mám k dispozici ... 2,5* (27.12.2015)

Co mě na letošních pohádkách potěšilo, je absence jekotu a pitvoření. To, řekla bych, je krok správným směrem. I výpravnost, která byla Johančinu tajemství dána do vínku, dávala naději na pěknou podívanou. Jenže i když naděje umírá poslední, tady pošla stejně rychle jako Vávra po Maryšině kafi. "Ene bene!", jak pravila chudák Vašáryová, mlelo se to tam požehnaně. Takový mišmaš hloupostí, jaký dokázaly splácat Zuzana Lišková a Magdaléna Glasnerová, by věru neuvařil ani pejsek s kočičkou. (28.12.2015)

Utahaná nuda bez vtipu. Kopie Tří oříšků mixnutá sem tam nějakými gay scénami, pak zoofilií a kdovíčím ještě. Bez vtipu, bez nadhledu. Když po několika minutách odhadnete, kdo s kým a jak, a hlavně, jak to celé skončí, a pak jen trpíte nudou, než se odehraje další povinná a často zbytečná a natahovaná scéna, je něco zle. Popletená sudička je tak vtipná, že má člověk chuť jí dát pár facek, aby se probrala, nebo ať ji už raději vezmou do domova lidí s Alzheimerem. A nechápu, co mají filmaři pořád s tím věnečkem, to má být nějaký nový trademark? (26.12.2015)

Ke kladům této .... no, tohoto....ale jo, skočím do toho po nohou: paskvilu - patří neokoukané slovenské stavební historické památky, hezké kostýmy a snaha udržet jednotnou dějovou linku bez mraků vedlejších motivů, jak naneštěstí bývá u jiných současných pohádek nepochopitelný a znepřehledňujícím zvykem. Zbytek je čirá hrůza, pohádka by se měla pouštět jen za trest opravdu hodně zlobivým dětem. _____ Příšerné byly už poletující sudičky, z nichž asi nejvíc zlobila Vášáryová, takže ji odsoudili k nejdelší roli. To její čarování: Pele - Mele, jak to tam motala snad dvacetkrát, bylo neskutečně otravné. Kouzla ke všemu furt postrkovala děj, takže na hrdiny toho moc nezbylo. Když začal nějaký problém, prostě Vášáryová zamávala rukama, zamumlala tu svou protivnou mantru a bylo vymalováno. _____ Ráda bych řekla, že autoři měli jen nešťastnou ruku při obsazování hlavních rolí, kde jediná hezká a koukatelná byla princezna Kristina, ale já si to nemyslím. To musel být záměr vybrat pro film tak prapodivné zjevy. ___ Režie je nezvládnutá, utahaná. Dialogy nesmyslné blábolení (dalo by se to brát i jako klad, protože pak se v nich to ustavičné "Pele - Mele" aspoň trochu ztratí). Scény na sebe nenavazují. Hudbu snad někdo složil na elektrickém pianu, které se zasekávalo a půlka kláves nefungovala. _____ Nevadí mi nijak převlek dívky za chlapce tím, že si nasadí čepku a nikdo to nepozná. Téhle fintě známé z mnohých Shakespearových her přiznávám v rámci nadsázky právo na existenci. Nic mě ale nepřesvědčí, že je scenáristicky v pořádku, když ráno přijmou holku/kluka do služby a už večer má funkci princova důvěrníka a komorníka a princ bez něj nemůže ani na chvilku být. _____ Až ke konci filmu vyšlo najevo, že postarší dvojice ze statku, která se o Johanku starala, byli jen nějací sloužící, celou dobu před tím se zdálo, že patří k rodině. ____ Princeznina hádanka nebyla vůbec hádanka, ale úkol a navíc šíleně pitomý. _____ Milostný motiv byl leda šmírácký, protože Johanka se do prince zamilovala, když ho sledovala, jak se koupe v jezeře a on do ní, když v noční košili plavila koně. Žádnou další romantiku a dokonce ani interakci nečekejte, takže Johančino závěrečné zoufalé: "Vždyť on vůbec neví, kdo jsem!" naprosto reálně vystihuje situaci. ____ Finále jsou jen namátkou vršené nelogické scény. Princ se od Johanky odvrací s tím, že mu nedůvěřuje a on tedy neví, kdo doopravdy je (tak v tom má pravdu) a hned v následující scéně ji hledá po celém hradě, aby ji všem představil jako budoucí královnu (aniž by znal její jméno). Dav při pohledu na Johanku bučí, ale pak jí Vášáryová vyčaruje trochu zdobnější šaty a poddaní v tu ránu nad Johankou vzdychají obdivem. Pak si ještě sudička Vášáryová zatančí sama se sebou na balkóně a nakonec odletí. Doufám, že do kelu i s celou touhle pohádkou. (27.12.2015)