Psí ostrov

Byl jsem přesvědčený o tom, že jsem přesně v náladě na Wese Andersona, proto mě to zklamání dost pálí. Ale ten film mi nedovolil mu propadnout, nedovolil mi kochat se a ponořit se do nálady - jen hnal kupředu, otevíral motivy, které nikam nevedou, představil postavy, které neztrácí plochost a slibil emoce, co nepřišly - i přesto, že část stopáže obsahující něčí uslzené oči, není zanedbatelná. Asi nejslabší Wesův film. (30.04.2018)

Tak jsem zas po čase viděl od Wese Andersona něco, co mě bavilo od začátku do konce. Námět byl výborný, provedení skvělé, moc mě bavili parádní psi (animace i charaktery) a líbil se mi i rozbor japonského chování (rozdíl proti vlezlé a nechutně přímočaré Američance byl evidentní). Zatím jsem viděl od Wese Andersona dva animáky a Fantastický pan Lišák i Psí ostrov jsem si převelice užil, takže bych byl rád, kdyby se co možná nejdříve vrátil i s třetím kouskem. (10.09.2018)

Psí ostrov v sobě opět kumuluje charakteristický a jedinečný režisérský rukopis, který nutně nemusí být každému po chuti, nicméně mně se tyto horizontální pohyby kamery, důvtipně rozplánované záběry, osobité snímání postav a jejich specificky bizarní promluvy prostě líbí. Divák má na sto minut možnost zavítat na ostrov plný rozličných psů, kteří kýchají, libují si v odpadcích a přitom pronáší relativně smysluplné dialogy. Ze všech psích postaviček mě jednoznačně nejvíce zaujali Šéf a "vševědoucí" Orákulum. Vskutku netradičně pojatý animák, problematizující mj. i hromadné vymývání mozků, si užije každý o to víc, čím více se nechá okouzlit andersonovskými pravidly hry. (21.03.2020)

Psí ostrov som minulý rok obchádzala, nakoľko mi tvorba režiséra Wesa Andersona osobne nie je až taká blízka. Ale cez články a rôzne iné zdroje sa ku mne tento film stále vracal, tak som si povedala, že to asi bude osud. Tak geniálny a neuveriteľne originálny animák som za posledné roky snáď ani nevidela (okrem čínskej Begónie a veľkej ryby). Tá animácia, hudba, hravosť a postavy, ktoré vás chytia za srdce...nádhera. (31.01.2019)

První polovina výborná, druhá odzývaná. Vizuálně neskutečně vypilované a půvabné, příběhově překvapivě sterilní a v závěru uchvátané, bez obvyklé Wesovy extravagance a odvahy. Nelituji jediné minuty, kterou jsem u toho strávil, protože míra autorské osobitosti je stále obdivuhodná a sympatická, ale úvod zkrátka sliboval výraznější emoce a lepší vývoj postav. Čtvrtá hvězda každopádně na dosah... (28.06.2018)