Nenávisť

Americký remake Nenávisti z roku 2004 mě potkal v ideálním věku (14). To jsem si jej naslepo vybral ve videopůjčovně a společně s o pár let starším Blair Witch jej zařadil mezi pár hororů, u kterých jsem se regulérně bál. Říci, že se nové zpracování příliš nepovedlo, je ještě docela pochvala. Lekačky obecně nepovažuji za strašidelné, v tomto případě se ale spoléhají doslova jen na co největší hlasitost. Film je nudný, takřka bez děje, herci to chtějí mít co nejdřív za sebou, vizuál je vyloženě hnusný, a tak bych mohl pokračovat. Prakticky jediné, co bych neoznačil za špatné, je statický záběr v první části závěrečných titulků, ale to film z hlubin těžkého podprůměru ani náhodou nevytáhne. 30% (15.06.2020)

Jediná věc, která mě na tomto hororu bavila, byla působivá atmosféra, která ve mně dokázala navodit pocity sevřenosti a nejistoty, a působila na mě správně potemněle, o to je pak ovšem ale ještě větší škoda, že vše ostatní zde stojí tolik za prd. Například zápletka, odehrávající se ve více časových rovinách, bývá pro naprostou většinu filmů velmi přínosná, a i když ani zde tomu není jinak, tak tentokrát jsou ony časové skoky až příliš časté a ne vždy vhodně zvolené, co je ovšem horší, tak na mě ona zápletka celkově působila dost neohrabaně a působení ústředního tématu Nenávisti nepřesvědčivě. Žádná z postav mě pak nedokázala jakkoliv oslovit, navíc mi vesměs přišli i nesympatické, na čemž ovšem má hodně velký podíl i vážně děsivě odfláknutý casting, v čele s odpornou zrůdičkou Andreou Riseborough. Co se jinak týče čistě hororových ingrediencí, tak tu nefunguje nic, minimum napětí, krve a násilí, efekty obyčejné a závěrečná absence happyendu samozřejmě vždy potěší, ale i tak nic nezmění na celkově nevýrazném dojmu z celého filmu. The Grudge zkrátka není mou oblíbenou značkou, jelikož její využití mě zatím nebavilo v žádné z mnoha verzí, a dokonce, když to tak v podstatě vezmu, tak možná právě tato byla asi dokonce i tou nejpovedenější. (11.12.2020)

Občas se stane, že si z Číny odnesete něco jiného, krom samotné korony.. třeba takovou Nenavi-St, vaši čínskou tchýni, když jste si brali vietnamskou imigrantku jménem Yoko Poko Moko či Pako? No jedno vím jasně, že je strašná piko. Ja se tak dívám na místní asijský rádoby kritiky (píčumily), hodně lidem se tenhle desátý remake hnusné a bíle odrůdy Samary, nikomu nelíbil a dáváte tomu hned odpadní smetí, a zařazujete to hned do nejhorších filmů za tento rok. Naserte si! Konečně jsem za ten měsíc našel zajimavý hororůrek, a nemusel si hned vypíchat svoje tři oči a tři bradavky. Na duchařiny dvakrát nejsem, a nic kromě hrachové kaše, po které mám taky pár duchů v domě, mě tenhle subli-žánr sere do morků kostí. Koho zajímají kritici ze zámoří? Oni dají samé intelechtuální sračce aspoň 100%, ještě s bůhvíjakou chválou, a přitom nejde o žádný zázrak z hoven. Z temnýho a strašidelnýho bubáka Sakura-Mochito-Takidže-Kamikadze, jsem si hodně nakládal do slipů, a naklepával řízky od stehen. Aspoň každý horor musí obsahovat nějakou nadsázku a pičoidních klišé, ale tady se na to sralo, protože všichni věděli, že s filmu zbydou jen negativní recenze, takže se úplně sralo na nějaký vážný tón. Černý Teletubbies mě budou strašit ještě hodně dlouho na hajzlu, a budu se bát koupat ve vaně.. (30.03.2020)

Doporučuji nekoukat se na trailer, protože nic víc ve filmu neuvidíte. Snímek neznepokojuje, nestraší, místo toho se díváme na nepříliš zajímavý děj, kde si režisér zřejmě nedokázal vybrat, jakým směrem půjde. Děj je velmi roztahaný, je tam všechno a zároveň nic. Nic není dotažené, nic se nedozvíme a příběh s jakousi kletbou je spíše směšně unavujícím torzem pokusu o horor. (05.01.2020)

Z Japonska si lze přivést spoustu věci, nějaké ty tradiční věci, nějaké ty netradiční a pak sou tady takové dárečky, o kterých nevíte dokuď neni pozdě. A tenhle dárek, se cestou zkazil a to jako dost, když se oznámilo že vzniká další Nenávist a že to režisér chce pojmout jinak, že chce klást větší důraz na postavy a nechce jenom další zbytečné pokračování, tak sem z toho měl opravdovou radost a těšil sem se. Ono jde o to, že já z těch všech Japonských hororů, mám nejraději Nenávist, ano Junji Ito, sice tvoří nejkreativnější monstra a příběhy, které buď mají jednoduchý základ, jako je třeba přežít útok oběšenců, ale dokáže z toho udělat napínavou záležitost, na kterou se jen tak nezapomene. Ale po filmové stránce, se žádné z jeho povídek, až na Uzumaki, nedostalo takové péče, jaké by si zasloužilo a proto sem rád za tu Nenávist, která víceméně solidní filmový vesmír. O to víc mně prostě štve, že to dopadlo, tak jak to dopadlo, dokonce i ten remake z roku dva tisíce čtyři, je na tom o mnoho, mnoho lépe, než tahle verze. Tahle je na tom nejhůře, sou tady charaktery, na kterých mi vůbec nezáleží, skákání mezi roky, je nesouvislé a ztrácí se nit, ale nejvíc mně štve, provedení samotné Nenávisti. Zatímco v předchozích filmech, měla jasně danou podobu, které se drželi všichni tvůrci, tak místo aby zde strašila Kayako a její rodina, tak zde "děsí" s prominutím, nějaká kráva a její manžel s dcerou. Nemluvě o tom, že Kayako a její rodina, dokázali i zabít své oběti, tak zde to tak neni, zde se lidi mordují navzájem a nebo páchají sebevraždu, laicky řečeno je to prostě slasher, kde duchové nic nedělají a jenom se občas objeví a slintají. Takže krev sice stříká, prsty se řežou a vidličky končí v lidech, ale chybí tomu náznak, jakékoliv atmosféry, tajemno a to velice nepříjemné dusno. Nemluvě o tom, že herce to taky moc nebavilo a tak jejich výkony odpovídají celkové kvalitě filmu. Jestli lze něco na filmu vychválit, tak je to, že ve filmu sou počítače, mobily a další věci z té doby, což je asi jediná věc, která lze přičíst k dobru. Ale kromě velké míry násilí, je film ve všech směrech prázdný, nudný a kdyby vedli mně neseděli lidi, tak se zvednu a odejdu. (09.01.2020)