Nenávist
The Grudge
The Grudge
The Grudge
The Grudge
The Grudge
Réžia:
Nicolas PesceKamera:
Zack GallerHudba:
The Newton BrothersHrajú:
Andrea Riseborough, Demián Bichir, John Cho, Betty Gilpin, Lin Shaye, Jacki Weaver, Frankie Faison, William Sadler, Nancy Sorel, Tara Westwood (viac)VOD (5)
Obsahy(1)
Záhadná kliatba sa z Japonska dostala do USA, kde mučila každého, kto vstúpil do jej domova. Detektívka Muldoonová je však v meste nová a v nadprirodzené sily neverí. Názov však zmení, keď do prekliateho domu vstúpi aj ona a rozhodne sa kliatbu zastaviť za každú cenu... (Itafilm)
Videá (2)
Recenzie (167)
To nám ten rok 2020 začíná hodně špatně teda. Tyhle horory s vlasaticemi byly in tak před 10 a více lety nechápu , že to ještě někdo zkouší. Celý film skáče od jedné události k druhé takovým způsobem, že zhruba v 30 minutě jsem se zde absolutně ztratil. Některé linky mě byly totálně u prdele (ten černoch s jeho manželkou a pečovatelkou, prodavač domů ) a radši by mě více zajímala historie té nenávisti a to policejní vyšetřování. První policajt co to kdysi vyšetřoval a poznamenalo ho to se zde objeví tak 5 minut přitom to mohla být tak zajímavá postava co by nám vše osvětlila a ten druhý je tam k úplnému hovnu kdyby tam nebyl nic se nestane. Je sice pěkné, že kadence lekaček je vysoká, ale jaký to má smysl, když jich je většina zbytečných a nemají efekt. 20 procent za Lin Shaye a její konec a jednu zetlelou mrtvolku v lese. ()
Užívate Heero odporúča: "Doporučuji nekoukat se na trailer, protože nic víc ve filmu neuvidíte." Ja ale odporúčam pravý opak. Kuknite si trailer, uvidíte fakt všetko, ušetríte čas a napáľte tomu maximálne dve hviezdy. Pretože naozaj, všetko mimo traileru je vata a prázdne kecy. K tomu sa pridáva nejaká divná hudba, často pripomínajúca muchu chodiacu po mikrofóne. Hororové tu boli len tie vráskavé baby jagy s umelými zubami. ()
Zázrak se nekoná. Ona Nenávist byla vždy spíše tendenční záležitostí. Musím se přiznat, že jsem naivně očekával hlubší děj. Místo toho divák dostal slepenec časových linií, ve kterých se značná část diváků ztrácí. Ve výsledku jim zbude pohled na permanentní čekání na lekací scény, které vůbec nefungují. Chybí zde nějaká psychologická předehra, která si diváka podmaňuje do takové míry, že chce zavřít oči. Onen pocit nepřišel, pragmatická myšlenka, že když už jsem si to zaplatil tak to také uvidím celé, byla jednoduše silnější než strach. Pro režiséra bylo snazší ve vteřině zvýšit zvuk o několik desítek decibelů a hodit tam nezřetelnou tvář. Spíše cílí na biologické reakce těla na agresivně hlasité a rychlé podněty, které člověk nemůže příliš ovlivnit. Chvílemi jsem měl pocit, že jsem parádně naletěl mladému režisérovi, který světu neukázal nic převratného, a jestli si vzal hypotéku na dům s domněním, že právě udělal díru do filmového světa, tak s tímto výkonem nechť hledá nějaký ten motel. Nabízí se ona Cimrmanovská slova - "debil v divadle - neví se, zda je na jevišti nebo v hledišti." Svět Nenávisti je přespříliš vyždímán, všechny filmové odnože tohoto hororového světa měly skončit už před sedmy filmy. Pro ty, kteří očekávají od hororu pocit strachu, a je naprosto retardovaný a neempatický, tak mu film dá vše, co od něj žádal. Bystřejší divák totiž přesně tuší, co se bude dít, a kdy přijde na plátno špatně nalíčená herečka. Prostředí bylo zvoleno poměrně dobře, ale uznávám myšlenku, že by se měl divák zorientovat v prostředí. Pokaždé film ukázal ještě další chodbu nebo místnost navíc, až se zdálo, že se děj odehrává v hotelu z Osvícení. Herci pobíhají odnikud nikam, jejich pohyby nemají smysl a vše jenom nahrává pocitu, že se máme bát a nemáme myslet. Je mi jasné, že se dnes točí filmy především pro americké diváky, kteří jsou stále tupější. Kubrick to věděl, proto americká verze dříve zmíněného Osvícení byla mnohem delší než ta evropská. A dnešní produkce se snaží o minimalizování děje, protože se nechtějí obtěžovat s nějakým vysvětlováním. Absence dialogů a rozvíjení postav film naprosto posílá do sraček, protože už po tisícím zjevením jsem spíše nabýval pocitu, že se jedná o dokument o stalkerech s leprou. Strach rapidně klesal, a už během 40 minut se začali diváci spíše smát. Nevím, zdali to bylo uvědoměním, že vyhodili peníze za půl hodiny reklam a 94 minut stupidního filmu, nebo proto, že má kolegyně (jako jediná), si vykousala všechny nehty, a vzhledem k tomu, že po kině nebyla schopná o filmu mluvit, tak nejspíše byla v katatonickém stavu. K největšímu klišé jsem ještě očekával udělat z kašlajícího policejního parťáka chodící rakovinu plic - občas zakašlal a pořád kouřil. Vsadím se, že původně měl rakovinu a na sklonku svého života chtěl parťačku zachránit tím, že zapálí dům a během této zábavy sám zemře. Kde jsou ty doby, kdy scénář k filmům nepsala ještě umělá inteligence. Obával jsem se jediného, a to svých kolegů, které jsem na film nalákal slovy, že se budou bavit. () (menej) (viac)
Na exkluzivní silvestrovskou předpremiéru snímku The Grudge v Cinestarech, kam mohl jít každý, kdo šel zrovna kolem a koupil si vstupenku, jsem šel s očekáváním nanejvýš průměrného kousku, což se i vyplnilo. Pokud se dá na nové Nenávisti něco pochválit, tak snaha natočit dospělý horor bez úliteb teenagerskému publiku. Vizuál je spíš ošklivý, než cool, a hlavní hrdinka Andrea Riseborough také rozhodně nepatří mezi prvoplánově krásné herečky. Ale že by se ona snaha přetavila v nějak zvlášť doporučitelný snímek, to se říct nedá. Podobně jako v předchozích Nenávistech a Ju-Onech se tu nechronologicky vypráví vražedná historie spjatá s jakousi kletbou, a celé je to hrozně zbytečné. Spousta času je věnována postavám, u nichž je jasné, jak dopadnou (spoiler: umřou), naopak málo ho pak zbývá pro hlavní hrdinku v chronologicky poslední linii. Komické třeba je, že v závěru tvůrci chtějí, aby se divák strachoval o osud synáčka hlavní hrdinky, přičemž ale divák nemá šanci si tu postavu nijak oblíbit. O tom, jakou péči tvůrci věnovali vykreslení jejich vztahu, asi nejvíc vypovídá fakt, že se synek objeví na začátku, a znova pak až zhruba po hodině filmu. Nová Nenávist působí rozpadle, jako kdyby se mohutně přestříhávala - což je dost dobře možné, vždyť původní premiéra byla asi o rok odsunuta. Následkem toho film nemá drajv, tempo ani gradaci a jen velmi problematicky funguje návaznost jednotlivých scén. 5/10 ()
Bylo to teprve včera co jsem tento horor viděl v kině, ale už teď vím, že na něj velice rychle zapomenu. Je to takový ten film, kterých je na světě spousta, který nepřináší nic nového a za celou stopáž vás nijak nepřekvapí ani nevyděsí. Zkrátka sbírka filmových klišé. Možná tohle na někoho funguje, ale já to určitě nejsem. ()
Galéria (26)
Zaujímavosti (7)
- V průběhu filmu si lze několikrát všimnout číselné symboliky. Vícekrát je v záběru „haunting house“ s číslem popisným 44. Naopak policejní stanice hlavní hrdinky má číslo popisné 999. „Andělské“ číslo 44 symbolizuje pozitivní energii a boží ochranu, naopak 999 – pokud jej obrátíme – značí „ďábelské“ číslo bestie 666, což je vlastně úplně obráceně (detektivové jsou přeci ti hodní a nenávistní bubáci naopak zlí). (Haymar)
- Snímek měl být původně restartem celé série, avšak během rozhovorů režisér Nicolas Pesce potvrdil, že souvisí se snímky Nenávist (2004) a Smrtící nenávist 2 (2006). (fiLLthe3DD)
- Během závěrečných titulků hraje „We Get What We Deserve“ od The Newton Brothers. (Duoscop)
Reklama