Nenávist
The Grudge
The Grudge
The Grudge
The Grudge
The Grudge
Réžia:
Nicolas PesceKamera:
Zack GallerHudba:
The Newton BrothersHrajú:
Andrea Riseborough, Demián Bichir, John Cho, Betty Gilpin, Lin Shaye, Jacki Weaver, Frankie Faison, William Sadler, Nancy Sorel, Tara Westwood (viac)VOD (5)
Obsahy(1)
Záhadná kliatba sa z Japonska dostala do USA, kde mučila každého, kto vstúpil do jej domova. Detektívka Muldoonová je však v meste nová a v nadprirodzené sily neverí. Názov však zmení, keď do prekliateho domu vstúpi aj ona a rozhodne sa kliatbu zastaviť za každú cenu... (Itafilm)
Videá (2)
Recenzie (167)
Na exkluzivní předpremiéru snímku The Grudge byl pozván každý, kdo v hororovém světě něco znamená, a já, coby zdejší žánrový expert, na této události pochopitelně nemohl chybět. Přestože filmy Nicolase Pesceho zřejmě nikdy nebudou atakovat čelní místa v žebříčku nejlepších hororů roku, tak mi jeho svébytný autorský přístup dosud velmi konvenoval. V případě snímku The Grudge však bohužel zůstalo u tupé mainstreamové zábavy, která žánr akorát devalvuje a činí ho široce přijatelným pro masové publikum. Režisér diváka nestraší, nýbrž pouze dosti předvídatelně leká prostřednictvím množství agresivních audiovizuálních podnětů. Navíc toto hororové torzo ještě rozmělňuje tím, že ho promíchává s prvky detektivky a psychologického dramatu, čímž nás vrací v čase někam hluboko do devadesátých let dvacátého století. Nalejme si čistého vína. Jedná se o ohromné fiasko, kterému mohu udělit nanejvýš jednu hvězdu. Nezbývá než doufat, že podobných "hororů" uvidíme v roce 2020 co nejméně. ()
Jako nezaujatý divák, který neviděl jedinou předešlou Nenávist a ani to nemám v plánu (zatím), jelikož nevyhledávám tento druh Hororů, tak tahle novinka se mi dost líbila. Už tenkrát trailer, mě dost navnadil (scéna s useknutými prsty a hnijící černoch). A celkově jsem nečekal, že to bude celé až tak brutální (velký +). Atmosféra byla též výborná, snad jen Andrea Riseborough se mi nezamlouvala, vypadala jak po měsíčním, pikovém mejdanu. Jinak za mě velká spokojenost. Krásně děsivý, nenáročný Horůrek. ()
K sérii "Ju-On" chovám kladný vztah již od svých deseti let, tudíž jsem si (i přes nízká očekávání) ani tento díl samozřejmě nemohl nechat ujít. Snaha dějově návázat na "The Grudge" z roku 2004 je naprosto zbytečná - snímek si nezachovává vizuální styl svého předchůdce, přechod z „šedého (ale živého)" filtru na „hnědo-černý" působí rušivě, což by samo o sobě tak nevadilo, ale pouze v případě, že by se tvůrci vydali cestou regulérního remaku, přišli alespoň s novými postavami a především do této srač*y nezatahovali nebohou Kayako (která má nevýrazný štěk hned v úvodu, jen aby se neřeklo)... Na chronologicky zpřeházený děj jsem v této sérii rovněž zvyklý (snad jediná "Smrtící nenávist 3" toto pravidlo porušila), ale abych se v dějových linkách a amerických hercích ztrácel a nevyznal víc než u jeho japonských předchůdců, to už opravdu o něčem vypovídá... Herecké výkony rovněž nikterak oslnivé nebyly a o lekačkách škoda mluvit, duchařiny už holt mají své nejlepší roky za sebou. Ta jedna hvězda je za těch několik málo slušných scén (které si už nepamatuji) a respektu k této sérii, která bohužel kvalitativně upadla stejně jako "Ring." ()
Americký remake Nenávisti z roku 2004 mě potkal v ideálním věku (14). To jsem si jej naslepo vybral ve videopůjčovně a společně s o pár let starším Blair Witch jej zařadil mezi pár hororů, u kterých jsem se regulérně bál. Říci, že se nové zpracování příliš nepovedlo, je ještě docela pochvala. Lekačky obecně nepovažuji za strašidelné, v tomto případě se ale spoléhají doslova jen na co největší hlasitost. Film je nudný, takřka bez děje, herci to chtějí mít co nejdřív za sebou, vizuál je vyloženě hnusný, a tak bych mohl pokračovat. Prakticky jediné, co bych neoznačil za špatné, je statický záběr v první části závěrečných titulků, ale to film z hlubin těžkého podprůměru ani náhodou nevytáhne. 30% ()
Galéria (26)
Zaujímavosti (7)
- Snímek měl být původně restartem celé série, avšak během rozhovorů režisér Nicolas Pesce potvrdil, že souvisí se snímky Nenávist (2004) a Smrtící nenávist 2 (2006). (fiLLthe3DD)
- Během závěrečných titulků hraje „We Get What We Deserve“ od The Newton Brothers. (Duoscop)
- Na policejní stanici vybírá Goodman (Demián Bichir) mezi filmy 48 hodin (1982) a Francouzská spojka (1971). (Duoscop)
Zázrak se nekoná. Ona Nenávist byla vždy spíše tendenční záležitostí. Musím se přiznat, že jsem naivně očekával hlubší děj. Místo toho divák dostal slepenec časových linií, ve kterých se značná část diváků ztrácí. Ve výsledku jim zbude pohled na permanentní čekání na lekací scény, které vůbec nefungují. Chybí zde nějaká psychologická předehra, která si diváka podmaňuje do takové míry, že chce zavřít oči. Onen pocit nepřišel, pragmatická myšlenka, že když už jsem si to zaplatil tak to také uvidím celé, byla jednoduše silnější než strach. Pro režiséra bylo snazší ve vteřině zvýšit zvuk o několik desítek decibelů a hodit tam nezřetelnou tvář. Spíše cílí na biologické reakce těla na agresivně hlasité a rychlé podněty, které člověk nemůže příliš ovlivnit. Chvílemi jsem měl pocit, že jsem parádně naletěl mladému režisérovi, který světu neukázal nic převratného, a jestli si vzal hypotéku na dům s domněním, že právě udělal díru do filmového světa, tak s tímto výkonem nechť hledá nějaký ten motel. Nabízí se ona Cimrmanovská slova - "debil v divadle - neví se, zda je na jevišti nebo v hledišti." Svět Nenávisti je přespříliš vyždímán, všechny filmové odnože tohoto hororového světa měly skončit už před sedmy filmy. Pro ty, kteří očekávají od hororu pocit strachu, a je naprosto retardovaný a neempatický, tak mu film dá vše, co od něj žádal. Bystřejší divák totiž přesně tuší, co se bude dít, a kdy přijde na plátno špatně nalíčená herečka. Prostředí bylo zvoleno poměrně dobře, ale uznávám myšlenku, že by se měl divák zorientovat v prostředí. Pokaždé film ukázal ještě další chodbu nebo místnost navíc, až se zdálo, že se děj odehrává v hotelu z Osvícení. Herci pobíhají odnikud nikam, jejich pohyby nemají smysl a vše jenom nahrává pocitu, že se máme bát a nemáme myslet. Je mi jasné, že se dnes točí filmy především pro americké diváky, kteří jsou stále tupější. Kubrick to věděl, proto americká verze dříve zmíněného Osvícení byla mnohem delší než ta evropská. A dnešní produkce se snaží o minimalizování děje, protože se nechtějí obtěžovat s nějakým vysvětlováním. Absence dialogů a rozvíjení postav film naprosto posílá do sraček, protože už po tisícím zjevením jsem spíše nabýval pocitu, že se jedná o dokument o stalkerech s leprou. Strach rapidně klesal, a už během 40 minut se začali diváci spíše smát. Nevím, zdali to bylo uvědoměním, že vyhodili peníze za půl hodiny reklam a 94 minut stupidního filmu, nebo proto, že má kolegyně (jako jediná), si vykousala všechny nehty, a vzhledem k tomu, že po kině nebyla schopná o filmu mluvit, tak nejspíše byla v katatonickém stavu. K největšímu klišé jsem ještě očekával udělat z kašlajícího policejního parťáka chodící rakovinu plic - občas zakašlal a pořád kouřil. Vsadím se, že původně měl rakovinu a na sklonku svého života chtěl parťačku zachránit tím, že zapálí dům a během této zábavy sám zemře. Kde jsou ty doby, kdy scénář k filmům nepsala ještě umělá inteligence. Obával jsem se jediného, a to svých kolegů, které jsem na film nalákal slovy, že se budou bavit. () (menej) (viac)