Hviezdne vojny IV - Nová nádej

V životě už jsem nějaký ten film viděl, ale snad jen o Kubrickově Vesmírné Oddysee mohu říci, že je v žánru sci-fi stejně kultovní. George Lucas šel za svým snem a dokázal natočit snímek, od kterého nikdo nic nečekal, ani samotní herci nerozuměli scénáři, ale přesto dokázal stvořit legendu, kult a pro milióny fanoušků vytvořil svět, který nikdy nepřestane fascinovat. Ačkoliv Star Wars bude vždy publikum dělit na dvě skupiny, tak já se vždy budu řadit do té, kterou ohromil svět kolem Luka Skywalkera. V té době dokázal Lucas využít přelomové vizuální efekty, které i dnes mají co říci a založil tak první společnost na filmové triky ILM. Tohle je klasika, kterou by měl každý správný filmový nadšenec vidět i za cenu toho, že by se mu nelíbila - tohle je povinnost!........ (29.10.2008)

Epizoda IV odpálila jeden z největších fenoménů filmové historie. První volnější hodina je seznamovací, druhá je pak nabitá velkolepou akcí, která ve své době neměla sobě rovného. Lucas mohl použít pouze minimum digitálních efektů, takže si musel vyhrát s kostýmy i kulisami, ovšem vizuální stránka ani po tolika letech nepůsobí směšně. Hamill není tak výrazný, skvěle mu však sekunduje hláškující Ford a těžkou protiváhou je nejvýraznější záporák všech dob Darth Vader. (16.10.2022)

Viz salahadin, s tím, že mě nikdy neoslovily ani další díly. Asexuální princezna se šneky na uších, kolem samé dary přítele Lejzra, paprsky létající nějak proklatě pomalu, kravál ve vesmíru, imperiální vojáci, co si nesundají přilbu nejspíš ani když jdou na záchod (na Hvězdě Smrti maj zřejmě náramně smradlavý hajzly - více pochopí ti, kdo slyšeli přednášku Václava Pravdy na Euroconu v Chotěboři v roce 2002), oproti tomu povstalci maj místo helmy přerostlou mandli a jakýsi vestičky hrozně praktický do boje. Jako SF to pro mě postrádá jakejkoli myšlenkovej obsah a jako dobrodružná věc je to zas moc předvídatelný až infantilní, s chabě načrtnutými postavami a spíše směšnými pokusy dodat jim nějakou hloubku (platí ještě více pro nové díly). Ve dvanácti jsem to skousnul, ve dvaceti se smál a teď krčím rameny. To co píšu, platí stejným dílem i pro ostatní filmy, staré či nové. Pozitivní prvek? Hudba Johnna Williamse. (05.11.2009)

Jeden z mých prvních filmů, na který jsem šel kdesi daleko před dávnými časy sám do kina. Stálo to za to (ten filmový zážitek, že jsem šel sám do kina ne, dostal jsem cestou přes držku, a kdo zná polohu sokolovského kina, uvěří mi to). Byla to jízda, která se nezapomíná. Pamatuji si, že jsem si o tomto filmu četl v asi třetím čísle Cinemy pořád dokolečka a nemohl jsem se dočkat, až ty tři obrázky, co k tomu článku byly, uvidím rozpohybované. Díky tomu od té doby pasivně žiju v jakémsi vzdušném zámku, který se řídí pravidly této SPACE OPERY. (26.04.2011)

Jedna z filmových legend říká, že mezi třemi nejvlivnějšími filmaři 70. let, tzn. mezi Spielbergem, Coppolou a Lucasem byl zásadní rozdíl v přístupu ke světu filmu. Zatímco Spielgerg a Coppola filmem doslova žili, do vysílení sledovali ve filmových klubech představení uznávaných filmových klasiků, hluboko do noci vášnivě diskutovali s podobně postiženými o kinematografii a snažili se svět filmu někam posunout, Lucas byl nadšeným čtenářem pokleslých komiksů, divákem televizních space oper 50. let a filmová teorie mu byla bytostně cizí. Zato dokázal lépe než kdokoli jiný vystihnout podstatu popkultury a proměnu filmového diváka od 40. do 70. let minulého století, kdy se věk průměrného návštěvníka kinosálu stále snižoval. Zároveň docházelo díky sociologickým procesům a zbohatnutí společnosti ke změně pohledu na film. Plně se projevila infantilizace a vítězil koncept rodinného filmu zprůměrovaného k nižšímu standardu, aby ho pochopily co nejširší vrstvy potenciálních diváků. Tak vznikly Hvězdné války, kdy se pohádka obalila kosmickou technikou a žvásty tehdy populárního hnutí New Age. Lucas to celé natočil co možná nejvíc barvotiskově v infantilním duchu a naivně a právě proto to mělo tak pronikavý úspěch. To, co má úspěch, přitahuje pozornost a snahu o napodobování a v jisté fázi, kdy se stane kultem, už je prakticky nezpochybnitelné a samo o sobě to má punc kvality bez ohledu na podstatu. Viděl jsem první tři filmy slavné série ve věku, kdy už mi přišly motivy i zpracování a zejména ta "myšlenková nadstavba" k smíchu. Jinak to má ten průběh, že poprvé to vidíte tak v 8-9 letech a pak se železnou pravidelností, která se blíží někdejšímu vysílání ruského Mrazíka v naší televizi, opakovaně, takže s tím vyrůstáte a má to pro vás emocionální a nostalgickou hodnotu. I kdybych na tom vyrůstal, stal bych se prakticky s jistotou spíš příznivcem seriálu Star Trek, který přes svou šablonovitost, naivitu a myšlenkovou základnu, která vychází z multikulturalismu, představuje poctivý kousek žánru sci-fi. Hvězdné války mají s žánrem sci-fi společné jen ty vesmírné kulisy. Je to pohádková fantasy, která není ani chytrá ani objevná ani skvěle zrežírovaná. Pozdější 3 díly série jsou nabité triky, bombastické, ale stejně a spíš víc infantilní a navíc v nich ani není ten sebevědomý ironický nadhled, který čiší z každého šklebu Hana Sola. Ten v podání Harrisona Forda trošku připomíná daleko výrazněji uplatňovaný nadhled Indiany Jonese. Osobně mi celá série nemá co nabídnout a i když mezi jednotlivými filmy jsou pochopitelně významné nuance, to, co mi vadí, jako je zběsilé máchání zářivkami, žvatlání o síle a roztomiloučcí plyšáci okolo coby mimozemšťané, jsou typické pro všechny díly. Proto tento komentář platí pro všechny kousky série Hvězdných válek. Celkový dojem: 20 % za kulisy. (12.08.2012)