Zrádci

Oceňuji tu snahu o dekonstrukci, tu základní filmovou tezi o tom, že seriál je především o vytváření vlastních iluzí a na konci není z koho vybírat. Prohrají všichni. Nicméně ta cesta k závěru je natolik šestáková, že v mnoha (a bohužel není to jen pár zaškobrtnutí) ohledech hraničí s parodií. Ono celou tu akademickou tezi a "hru s divákem" o spadnutí kulis a odhalení reality je totiž třeba také podepřít silným vyprávěním a logickým posouváním děje. Když ale Váš scénář obsahuje scény jako "Nemáte náhodou banán?", což byl teda vrcholnej prostřih, u kterýho jsem nedokázal zadržet záchvat smíchu, nezachrání to ani velké ideje. Takových lobotomických momentů je bohužel v celém seriálu požehnaně. Namátkou domovní prohlídka, při které nevíte jestli jsou dementní policajti, státní zástupce nebo mafiáni, či komická skutečnost, že lokace neslouží vyprávění, ale naopak (varna v opravujícím se veřejném bazénu uprostřed města? proč se polovina výslechů po ukončení vyšetřování a rozpuštění protidrogové jednotky zase vrací do kostela, kromě toho, že je ten kostel cool?). Seriál se zároveň snaží jaksi zbavit vietnamské komunity stereotypů a opravdu prohlédnout do jejich rodinných a sociálních vazeb, nicméně všechny vietnamské postavy jsou jen povrchní sošné figurky na pochybně slátané šachovnici. S jinými postavami se zase zacházelo jako s nepochopitelnými karikaturami (náměstek). Nechci být příliš kritický, protože je tam několik skvělých momentů, ve kterých se i daří budovat napětí (Chrenkův sklad) nebo které čistě potěší estetické oko kameramana (úvodní sekvence je skvělá), ale ke srovnání se zahraniční quality TV je třeba mnohem více soustředěného vyprávění a toho Zrádci nabídli jo poskrovnu. (29.04.2020)

Hodně nepovedená věc, která je o to horší, že tu a tam klame záblesky kvality - chvílema někdo dobře hraje, chvílema dává příběh smysl, chvílema zní dialogy věrohodně, chvílema je jim rozumět, obraz se někdy zastaví a hudba občas neřeže do mozku.  To u hloupýho diváka mojeho typu může způsobit, že na to čučí dál v naději, že se to zlomí. Zlomilo - někdy v půlce to totálně padlo na držku.  Celé to vůbec nedrží pohromadě ani obsahově, ani formálně, což způsobuje, že je to pocitově stále horší a horší. Prvních několik minut jsem nevěděl, čím to je, ale pak mě napadlo, že parta,  co to točila, se živí reklamama na robotický vysavače a klipama pro slovenský rapový ultratvrďáky. Že to prostě není pokus o art a experiment, ale fachidiocie. Tenhle pocit se s každým dalším dílem zesiloval - divný interiéry a...uff...lokace, divný úvodní titulky, divný střihy, až jsem se podíval, kdo je Tauš  a ... BINGO! Tak jo, ale kolik lidí se bude rádo dívat na 6 x hodinu a něco reklamních spotů na nic? Ke zvuku nemá cenu se vyjadřovat. Ani k tomu, že Ostrouchov není Neil Young - on hlavně Tauš není Jarmusch, kterej Youngovu kytaru dal jen tam, kam patřila, a obecně umí točit filmy. Nejlepší je na tom ten Dvořák, ale proč tam je?  Závěrečná Rottrová to posílá kamsi do temna osmdesátek za Dietlem.... Slátanina na kvadrát. Ale koukám, že Tauš dělal Sněženky a machry po 25 letech, takže je vlastně všechno tak, jak má být. (10.02.2023)

Zprvu to trochu působí jako další z řady kriminálek české televize posledních let, pro které mám sice slabost, ale člověk si posteskne, že už je čas točit taky něco inovativnějšího. A tím "inovativěnjším" Zrádci k mému překvapení jsou. Viktor Tauš je kapitola sama o sobě. Ač mám slabost pro ruční kamery a různé zoomovačky, Taušova kamera je hodně svérázná. Někdy je super, někdy to ale taky přežene a je spíše rušící. Když však pominu rozdováděné kameramanství, Tauš svým minisériím dává specifický umělecký otisk, který v české produkci obecně dost chybí. Občas je ta snaha o art trochu samoúčelná, ale hodně mě bavilo sledovat např. práci s barvami, využití pro českou kinematografii atypické architektury, významové propojení úvodního Largo a credits songy od Rottrové apod. Co ovšem Tauš dlouhodobě nezvládá si uhlídat je ozvučení, které je opět často vyloženě tragické. Miloslav Pecháček je ve své roli bezpochyby výbornej, ale pomalu celý první díl mu není ani pořádně rozumět a rozhodně to není problém výhradně jen jeho replik. Dějové každopádně raději nečekejte úplně klasickou krimi. Práce policie je tu spíš upozaděná nebo hodně stylizovaná. Je to hodně o postavách, které jsou mnohovrstevnaté a celkově nečernobíle napsané. Ač mi to ve finále přišlo na některých frontách do určité míry nedotažené, oceňuji bohatej a hravej scénář. Z rodinné večeře ve finálním dílu mi až bylo fyzicky špatně. Tak hutnou atmosféru to občas mělo a tak dobře to bylo zahrané. (23.04.2020)

Hvězdu navíc za Petru Lenky Krobotové. Málokdy se povede vykreslit tak komplexní moderní ženská postava. Petra chce zvládat perfektně všechny životní role, jak doma, tak v práci, a když dostane svojí profesní příležitost, neuvědomí si, že je především matka. Její cesta do pekla zastiňuje i hlavního hrdinu Davida, který svým dramatickým obloukem trochu plakátově demonstruje, že ty drogy jsou špatné, ať to na začátku vypadá sebevíc cool. Tauš docela umně maskuje nízký rozpočet, který mu nedovoluje pouštět se do akce. Kdyby dostal víc peněz, kamerou by hýbal jen určitých v dramatických okamžicích, a hlavně by děj na čtyři díly nenatahoval na šest, mohl to být seriál roku. Ale i přes ty nedokonalosti díky za něj. . (14.09.2020)

První čtyři díly skvělý, od pátýho dílu mi už ale vůbec nesedělo chování Davida (hysterický záchvaty), scény z léčebny mě nudily a závěr jako celek mě příliš nenadchnul (mj. taky proto, že se spoléhal na spoustu těžko uvěřitelnejch náhod). Kamera byla fajn až na několik momentů, kdy se až nesnesitelně třásla a hudba byla občas taky trochu nesnesitelná. Hodně se mi ale líbily Davidovi "real time" vstupy z jednotlivejch scén z pozice vypravěče nebo námět. Velká škoda, že moje velký počáteční nadšení v závěru vystřídalo menší zklamání ze scénáře posledních dvou dílů a rozladění ze zbytečnejch přešlapů po technický stránce (hudba a občas příliš třesoucí se kamera). Fakt jsem chtěl dát čtyři hvězdy, ale s čistym svědomim prostě nemůžu. (01.02.2021)