Hviezdne vojny: Epizóda I - Skrytá hrozba

Nebijte mě za to přirovnání, ale Jar Jar je naprosto jasně předurčen k roli srovnatelné s Glumem, až na to že Jar Jar je idiot a nechápu proč si to Lucas musel vymyslet zrovna takhle...jinak by na to asi nešly malé děti, které už dneska R2 moc nenadchne, že? Ale dost kydání špíny, komerce tady je a nic s tím nenaděláme. Tradičně pompézní výprava pro mě osobně není ničím ve srovnání s Natalií Portman a na druhé straně s Darth Maulem, tihle dva stačí k tomu, abych oželel tu opěvovanou závodní scénu se vznášedly...ale i po těžkém boji si Phantom Menace ode mě odnáší ****. To ti droidi a obchodníci z Federace s ruským přízvukem, víte?:) No dobrá, a pak ještě Williamsův Duel Of Fates...výsledek 70%. Ono to celkem potěší, když konečně nevidíte jak se na sebe kupí podivuhodně vysvětlené scénky, které mají sloužit jen k posunutí příběhu. Co ale taky chcete zbodat na úplném začátku, že?;) (14.09.2003)

Emočně prázdné galaktické politikaření zalité kvantem dětinskosti, triků a pohádkových barviček, ale i titěrné záblesky temnoty či atraktivní VC Tattoine. Budu slepě věřit, že zaměření na desetileté děti byla jen úmyslná hra, vedle které měla za čas vyniknout osudovost sithské vendety.. Ať je to tak, či onak, jsem si jist, že George měl při režírování v jedné ruce figurku Chewbaccy, druhou měl položenou na počítadle bankovek a na tváři úsměv člověka, který si plní sny a ještě je za to slušně odměněn (co na tom, že ty sny za moc nestojí).. P.S: I v moudrých, vnitřním klidem naplněných očích mistra Yody jsem četl větu: „Zabít ušatého kreténa, já chci.“ Jar Jar Stinks! (30.10.2017)

Musím dať 4* už len z jediného dôvodu - túto Epizódu som videla už asi tri krát, ale stále sa na ňu dalo pozerať a div sa svete, nenudila som sa. Ale zároveň ju mám z celej ságy najmenej rada. Či je to tým, že sa vyhýbam filmom o deťoch a s deťmi, neviem. Každopádne malý Anakin ma nijako extra nedojíma. Ale inak je to fajn akčná oddychovka, plná fantázie a správneho scifizmu. No vadil mi napr. gumový Yoda (vzhľadom na rok výroby) alebo prehnane nemotorný Jar-Jar (vzhľadom na infantilný humor), z ktorého sa tvorcovia snažili vyžmýkať groteskový fórik v každej scéne, až mi to nakoniec riadne išlo na nervy. Čoho by som naopak prijala viac, to by boli zábery Amidaliných kostýmov, najmä škoda posledného kratučkého záberu na bielu róbu :-) (26.05.2005)

Jedna z filmových legend říká, že mezi třemi nejvlivnějšími filmaři 70. let, tzn. mezi Spielbergem, Coppolou a Lucasem byl zásadní rozdíl v přístupu ke světu filmu. Zatímco Spielgerg a Coppola filmem doslova žili, do vysílení sledovali ve filmových klubech představení uznávaných filmových klasiků, hluboko do noci vášnivě diskutovali s podobně postiženými o kinematografii a snažili se svět filmu někam posunout, Lucas byl nadšeným čtenářem pokleslých komiksů, divákem televizních space oper 50. let a filmová teorie mu byla bytostně cizí. Zato dokázal lépe než kdokoli jiný vystihnout podstatu popkultury a proměnu filmového diváka od 40. do 70. let minulého století, kdy se věk průměrného návštěvníka kinosálu stále snižoval. Zároveň docházelo díky sociologickým procesům a zbohatnutí společnosti ke změně pohledu na film. Plně se projevila infantilizace a vítězil koncept rodinného filmu zprůměrovaného k nižšímu standardu, aby ho pochopily co nejširší vrstvy potenciálních diváků. Tak vznikly Hvězdné války, kdy se pohádka obalila kosmickou technikou a žvásty tehdy populárního hnutí New Age. Lucas to celé natočil co možná nejvíc barvotiskově v infantilním duchu a naivně a právě proto to mělo tak pronikavý úspěch. To, co má úspěch, přitahuje pozornost a snahu o napodobování a v jisté fázi, kdy se stane kultem, už je prakticky nezpochybnitelné a samo o sobě to má punc kvality bez ohledu na podstatu. Viděl jsem první tři filmy slavné série ve věku, kdy už mi přišly motivy i zpracování a zejména ta "myšlenková nadstavba" k smíchu. Jinak to má ten průběh, že poprvé to vidíte tak v 8-9 letech a pak se železnou pravidelností, která se blíží někdejšímu vysílání ruského Mrazíka v naší televizi, opakovaně, takže s tím vyrůstáte a má to pro vás emocionální a nostalgickou hodnotu. I kdybych na tom vyrůstal, stal bych se prakticky s jistotou spíš příznivcem seriálu Star Trek, který přes svou šablonovitost, naivitu a myšlenkovou základnu, která vychází z multikulturalismu, představuje poctivý kousek žánru sci-fi. Hvězdné války mají s žánrem sci-fi společné jen ty vesmírné kulisy. Je to pohádková fantasy, která není ani chytrá ani objevná ani skvěle zrežírovaná. Pozdější 3 díly série jsou nabité triky, bombastické, ale stejně a spíš víc infantilní a navíc v nich ani není ten sebevědomý ironický nadhled, který čiší z každého šklebu Hana Sola. Ten v podání Harrisona Forda trošku připomíná daleko výrazněji uplatňovaný nadhled Indiany Jonese. Osobně mi celá série nemá co nabídnout a i když mezi jednotlivými filmy jsou pochopitelně významné nuance, to, co mi vadí, jako je zběsilé máchání zářivkami, žvatlání o síle a roztomiloučcí plyšáci okolo coby mimozemšťané, jsou typické pro všechny díly. Proto tento komentář platí pro všechny kousky série Hvězdných válek. Celkový dojem: 20 % za kulisy. (22.09.2012)

Návrat legendární ságy, návrat na počátek. Bylo mi čtrnáct a do kina jsem se na oficiální start kosmického kultu těšil půl roku předem. Nemůžu říct, že by se kouzlo trilogie z osmdesátek úplně vytratilo, každopádně je celkem úspěšně potlačováno (přemíra pyšně ukazovaného CGI, supraotravný Jar Jar, kdekomu nebude po chuti komplikovaný politický scénář). Naštěstí se tam docela často všichni perou, řežou a odsekávají si končetiny, přičemž u toho dobře vypadají a dělají kravál (chrocht). Akční scény jsou vůbec největší plus, malý pomníček zaslouží zejména souboj s Darth Maulem, doprovázený Williamsovým majstrštrykem Duel of Fates. Bohužel, mor s názvem Jar Jar Binks je - obzvláště s časovým odstupem, kdy už CGI postavy a převážně digitální blockbustery nejsou vyjímkou - neuvěřitelně imbecilní komickou vložkou, na scéně přítomnou více než často. (06.03.2011)