Hviezdne vojny: Epizóda I - Skrytá hrozba

Kouzlo Hvězdných válek, těch původních, jest dlouhá léta ukryto v mém srdci a tady se pod tou záplavou počítačových superefektů pomalu vytrácí. Skrytá hrozba je něco jako Planeta opic po 20ti či více letech. Snaží se držet původního děje, ale stovky nových postav dělají s jasné kresby mazaninu. Efekty samostatně jsou skvělé, obzvlášť mě zaujal design měst. Jenže když kouknete na oblohu, koráby jsou seřazeny jako angličáky na poličce. A pak hodně pokulhává spojení reálného prostředí s tím digitálním. Takže máte chvílemi silný pocit plastičnosti záběrů, kdy počítačové postavy trocha vystupují ze svého pozadí. Ovšem slušnou devizou jsou souboje rytířů Jedi a taky slušně zakomponovaný homor, který z jinak toporné sci-fi udělal slušnou akční podívanou. Jen se s ním naučit trocha zacházet, aby ho zas nebylo moc jako v případě Jar Jara. Zkrátka Epizoda 1 je něco jako jediná kvetoucí kytka na louce, krásně vypadá, ale pokud ste alergici asi se z ní ukejcháte k smrti. Takže 3 a pů hvězdičky především za vizualitu a bez komentování děje. Amen (27.07.2004)

Jestliže tahle sága měla někdy nějaké charisma a kouzlo (kouzlo sci-fi pohádky pro dospělé), tak v nových dílech ho definitivně ztratila - respektive bylo nahrazeno dokonalými počítačovými efekty a filmovými triky. Z dospělácké pohádky se stala vizuálně dokonalá filmová infantilnost... (10.07.2007)

Hvězdné války miluju a asi proto bylo moje zklamání po prvém shlédnutí tak veliké. Po dalších pokusech už to bylo lepší a lepší, ale oproti ostatním čtyřem epizodám to není ono. Něco tomu prostě chybí. Atmosféra vždy graduje a najednou prásk a do scény vstoupí Jar Jar, v plno jiných filmech bych ho skousnul, ale do Hvězdných válek takováto postava prostě a jednoduše nepatří. Malé děti by na to chodili stejně. Ale oproti běžné produkci stále nadprůměr. Naštěstí EII již vše napravila. (25.11.2002)

Klady a přínosy jedné z nejzářivějších filmových sci-fi ještě více vyniknou v 3D verzi, kterou jsem nedávno zhlédl. Působí to až neskutečně: dialogy i záběry jsou totožné, ale přesto se nelze zbavit dojmu, že člověk viděl dva zcela různé filmy. Ten dvojrozměrný, který je vzdálený a uvědomujeme si ho jako to, čím skutečně je: tj. jako pohádku, která je zajímavá obsahem a strhující výpravou a stavbami (filmovou architekturou, trikovými prvky). Ten druhý je důvěrnější: chvílemi jako bychom se pohybovali mezi starými přáteli, společně s nimi sdíleli jejich radosti i strasti a - poučeni znalostmi dalších pěti dílů - tušili hrozné konce většiny těch, kteří nám tolik přirostli k srdci. Také komerce má - povede-li se - co říci, rovněž ona dokáže vděčného diváka přivinout do své mateřsky teplé náruče. Nová technologie může být i objevným pohledem. (18.02.2012)

Emočně prázdné galaktické politikaření zalité kvantem dětinskosti, triků a pohádkových barviček, ale i titěrné záblesky temnoty či atraktivní VC Tattoine. Budu slepě věřit, že zaměření na desetileté děti byla jen úmyslná hra, vedle které měla za čas vyniknout osudovost sithské vendety.. Ať je to tak, či onak, jsem si jist, že George měl při režírování v jedné ruce figurku Chewbaccy, druhou měl položenou na počítadle bankovek a na tváři úsměv člověka, který si plní sny a ještě je za to slušně odměněn (co na tom, že ty sny za moc nestojí).. P.S: I v moudrých, vnitřním klidem naplněných očích mistra Yody jsem četl větu: „Zabít ušatého kreténa, já chci.“ Jar Jar Stinks! (30.10.2017)