Star Wars: Epizoda II - Klonovaní útočia

„Tomu hovoríš diplomatické riešenie?“ – „Tomu hovorím agresívne vyjednávanie.“ Epizóda II sa na nič neobzerá, na nič nečaká a prípadné námietky neberie do úvahy. Čoraz vyladenejšie herecké obsadenie (k McGregorovi, Jacksonovi, Portman a McDiarmidovi pribudol diabolský Christopher Lee), monumentálne akčné scény, láska a humor, trademarky (vtipný párik popletených robotov) a jedinečná príležitosť, vidieť bojovať skupinu vznešených rytierov Jedi bok po boku (áno, je to niečo ako keby naklonovali tridsiatich "bruceov leeov" a dali ich do jednej akčnej scény). George Lucas nás po piaty raz berie do inej dimenzie. Atmosféra stemnieva, vzťahy medzi postavami sa komplikujú, konflikty vyhrocujú, naberajú na beznádeji a mnohé veci končia (vesmírny mier... a teda aj Jediovia). Podstatne lepšie, ako Epizóda I, ale mne sa páčila už tá :-) (01.01.2005)

V tomto filmu je hned několik odkazů či narážek na původní trilogii (např. autentický Anakinův pouštní domov, useknutá ruka, hlavička o dveře či závěrečný záběr) a jak by řekl Mr. Yoda - když klony útočí, příběh kupředu posouván je, postavy vyvíjí se a atmosféra oproti Skryté hrozbě, opět trochu potemní se... Další, pouze mírně nadprůměrná epizoda, která je velmi důležitá pro vývoj celé série, pár drobných chybiček se zde sice najde, ale ve kterém filmu ne, že? Může přijít Pomsta Sithů. (23.07.2016)

Před filmem jsem vážně zvažoval "odstoupení ze Star Wars závodu", ale nakonec jsem to riskl. A hele, ono se to vyplatilo! Zmizela dětská ušišlanost, vrátila se síla, vrátil se osud, vrátila se temnota. Sedl mi zejména Hayden Christensen, v němž se sváří dva nesmiřitelné protipóly, temná a světlá strana síly. Jeho balancování na hraně často graduje skvělá hudba Johna Williamse. Atmosféra více připomíná počítačovou sérii Jedi Knight (oproti původní epizodám je temnější, osudovější, méně pohádková), což vůbec není na škodu. Chytá se i Ewan McGregor, který společně s neposedným a emocemi zmítaným "padavanem" tvoří výbornou dvojku. Milostná zápletka je poněkud násilná a přehnaně stylizovaná, ale naštěstí velice rychle přepustí místo akci. Ano, Epizoda II se posouvá od pohádkovosti prvních epizod k vážnějšímu vyznění, což nemusí sedět pamětníkům, zato nám mladším, kteří už jsme zažili zrod počítačového zpracování SW (počínaje hrou Dark Forces ), je tenhle svět přeci jen blízký. I přesto si myslím, že Klony jsou právoplatným nástupce linie Epizod IV–VI... (27.01.2004)

Platí v zásadě to co pro Hrozbu, s tím rozdílem, že zde je podívaná o poznání hutnější, temnější a ... prostě boží. Christensenův Anakin se sice zcela minul s mou představou největšího rytíře Jedi, ale včerty, práci odvedl vcelku slušnou. Roli mentora a fakticky hlavního hybatele děje přebírá po Neesonovi Ewan McGregor zodpovědně, jeho Obi-Wanovi nemám co vytknout. Natálka je taky slušná, ale tu osudovou chemii mezi Padmé a Anakinem jim myslím nikdo moc nevěřil. Jak už je pro Star wars dobrým zvykem, finále opět přináší to nejlepší a poslední utkání na light sabery by bylo nejlepší v sáze, kdyby nepřišla zdrcující Pomsta Sithů. Kvůli takovým filmům se do kina jít vyplatí... 80% (05.09.2007)

Po dětsky naivní jedničce přichází teenagersky klackovitá a emařsky teatrálně rozervaná a směšně "dark and gritty" dvojka. Jestliže "Epizoda I" se proti původní trilogii zpronevěřovala dehonestováním a překrucováním kánonu v čele s midichloriany, ale přinejmenším obstála jako autonomní vyprávění a rozjívený dětský film, pak "Epizoda II" se naopak v zájmu úzkostlivého dláždění cesty k původní trilogii zříká nejen soběstačnosti, ale i vnitřní logiky. Veškeré postavy se stávají neživými loutkami, kroužícími kolem ješitného egocentrického fracka. Nejděsivěji se to projevuje na vztahu Anakina a Amidaly, který nabývá nejen náležitě zvrhlé, ale i odpudivé podoby. Princezna jako mávnutím jediovské ruky pozbyla jakoukoli vlastní vůli, svou rezolutnost a aktivnost z první epizody vystřídala za bezpodmínečnou submisivitu a lobotomizaci. Ješitný, jalově zádumčivý asociál, který hlasitě deklamuje svou domnělou výjimečnost, ale současně je lajdáckým scénářem obdarován všemi možnými trofejemi v čele s princeznou, pak představuje až nebývale odpudivou projekční plochu pro stejně ješitné a domněle vyvolené nerdy. (12.10.2015)