Judy

Renée Zellweger má zřejmě svého druhého Oscara definitivně v kapse. Hvězda známá především ztvárněním Bridget Jonesové v její trilogii už si v roce 2004 došla pro zlatou sošku za výkon v Návrat do Cold Mountain a poté co za ztvárnění Judy Garland v jejím biopicu získala už Zlatý Glóbus a Baftu zřejmě letos dojde pro svého druhého. Samotná Judy má ale bohužel celkově pověst snímku, který těží především ze skvělého výkonu hlavní protagonistky, jinak ovšem za nic nestojí a nebýt zasloužených nominací pro Zellweger a Makeup by po Judy dost možná skutečně někdo neštěkl. A musím bohužel dodat, že se veřejnost nemíní. Judy je bohužel tím klasickým filmem, který má sice výbornou hlavní hvězdu, jinak ale kvůli sázce na rutinního režiséra (v tomhle případě Ruperta Goolda, který má práci především s televizními filmy na poměry divadelních her) a rutinního scénáristy (v tomhle případě Toma Edge) nevyhrabe nic víc. Samotná biografie Judy Garland je natočena dle divadelní hry End of the Rainbow a kvůli tomu Judy opravdu působí jak divadelní hra nebo rovnou televizní film. A je to škoda, protože základ skutečně není problém. Problémem ale je, že i přesto, že se biografie Garland odehrává na sklonku jejího života je tohle období překvapivě nezajímavé. Respektive filmaři si s daným obdobím nedokáží úplně vyhrát. Garland je prostě na zhroucení, závislá na prášcích a alkoholu, počtvrté se rozvedla, nedokáže uživit děti a musí je proto dát k manželovi a kvůli jediné možnosti na výdělek odcestovat do Londýna, ve finále to vypadá, že se opět zamiluje a konečně najde štěstí, život jí začne házet další klacky pod nohy a Garland je opět v troskách. Tohle je vlastně celá Judy v kostce a nejedná se o spoiler, protože je tenhle děj a vývoj hodně předvídatelný. Do toho je vložena menší epizodka s homosexuálním párem, který Garland neskutečně obdivuje, pozve si Garland k sobě domů, pobrečí si nad vejci a řeknou si, že je život svině. Na 118 minut prostě Judy nedokáže tohle období úplně svižně a zajímavě odehrát, zvláště když tohle vše opravdu zajímavé není. Zajímavější jsou flashbacky, které se vrací do doby kdy se Garland stala hvězdou Čaroděje ze země Oz a stala se trýzněnou obětí producenta Louise B. Mayera. Tohohle období života Garland, které vlastně zároveň odstartovalo její hvězdnou a komplikovanou kariéru se film nedotýká příliš, rozhodně si ale dovolím tvrdit, že by celovečerní film na tohle téma obstál o hodně víc. Ať už více epizodek s mladším Mickey Rooneyem, více psychologických řečí Mayera nebo více traumatických zážitků jako upření možností jíst hamburger nebo dort aby mladá Judy přece jen moc nepřibrala. Tyhle flashbacky se používají v rámci vyprávění a má to fungovat tak, že si Judy nakonec přece jen po více jak 30 letech ten vysněný dort dá. Nefunguje to! Pokus o jakousi psychologickou sondu do duše ženy, které dětská sláva zničila život nebo vážné momenty se zde naprosto míjí. A právě více konverzaček s Mayerem s dětství by byli opravdu silným celovečerním tématem. Rozhodně více než výsledná Judy. Ze začátku dokonce Judy ani nevypadá marně vizuálně. Chvílemi jsem si říkal, že se na to hezky kouká a chvílemi mi to nádech televizní filmu bralo, od druhé čtvrtiny to ale bylo celé pryč a vrátil jsem se k pocitu, že fakt koukám na televizní film. Ne takový jako Grace, kněžna monacká s Nicole Kidman, spíše jako na Dianu s Naomi Watts. A mrzelo mě to. Renée Zellweger je ale skutečně výborná a podává parádní herecký výkon. Sama nazpívala všechny písně Garland, v rámci Makeupu byla dovedena ke Garland v posledním stádiu a je skutečně až nechutně podvyživená stejně jako Garland v posledním tažení. Nemám tak vůbec problém s tím, že to bude Zellweger kdo si pravděpodobně odnese sošku, protože to je rozhodně zasloužené a táhne film nahoru. Krom ní si možná ještě vzpomenu na fajn Finna Witrocka co ale ve finále nedostane zase tolik příležitostí a to samé se dá říct i o Michaelu Gambonovi. Zbytek jako by nebyl a je to škoda. Jo, vlastně je tu Richard Cordery jako Mayer! Judy je bohužel až příliš obyčejná adaptace, která má sice skvělý hlavní herecký výkon, povedené masky a občas přece jen hezky vypadá, ze samotného tématu co Judy Garland dělala pár měsíců před smrti ale nevytáhl tolik a bohužel naopak z toho zajímavějšího tématu čerpal jen v rámci flashbacků. Ten film by chtěl hrozně dojmout a stát se pamětihodným filmem, vůbec to ale nestačí. Nebýt Zellweger by po tomhle filmu pravděpodobně nikdo neštěkl, něco mi ale říká, že si to samotní tvůrci uvědomují. A bůhví jak moc to mají v anusu..... (08.02.2020) (menej) (viac)