Star Wars: Epizóda III - Pomsta Sithov

"Svoboda umírá za bouřlivého potlesku." Temná strana síly se mne nejednou pokusila získat na svou stranu a nevyšlo jí to jen proto, že mi nesluší černá barva. Nicméně Anakin ani zdaleka nemá mé schopnosti a tak si nevybral moudře. Ono je to nakonec celkem jedno, protože mne zajímalo spíše to, zda se podaří třetímu dílu propojit mladou dvojku se starou čtyřkou. Ve finále to vyšlo docela slušně, ale překvapivost pětky se tím samozřejmě vzkřísit nepodařilo. (07.12.2015)

Epizoda III je zoufalou fugou, ve které se bloudící torzo řádu Jediů snaží poslepovat, co se dá, aby skončilo v naprosté deziluzi a agónii. Lucas sice dopřává divákovi plnými hlty svou velkolepou trikovou akci, ale téměř od počátku filmu stupňuje zlou předtuchu a zesiluje temný podtón, který zvukově i vizuálně vyvrcholí ve scéně, kdy Anakin v opuštěném Chrámu Jediů činí fatální rozhodnutí – pomoci svému svůdci Palpatinovi. Ačkoli je George Lucas režisérem veskrze průměrným, právě tato scéna a několik dalších (zejména likvidace Jediů) patří k emotivně nejsilnějším v celé šestidílné sérii. V Epizodě III se mu daří udržet rytmus i tempo, které ke konci bravurně stupňuje až do divokého staccata beznadějných scén, které tvoří pomyslný vrchol nové trilogie. Je v nich nezvykle naturalismu a zcela souzní s novou atmosférou, kterou Star Wars dostaly jednak novými epizodami, především však ale sérií počítačových her. Dojem je monstrózní, naléhavý, bezprostřední. Není mnoho co dodávat – Pomsta Sithů je důkazem toho, že všechny ty zaškobrtnutí předchozích dvou filmů stály za to, neboť udělaly předmostí opravdu velkolepému finále. Výtky – akční scény jsou až příliš natahované a trpí klasickým vizuálním obžerstvím digitálního věku, jehož je Lucas vůdčím duchem. Až příliš barev a efektů ústí v nepřehlednost. Hudba Johna Williamse tak trochu ustrnula, nicméně v klíčových momentech funguje. Ano a pak několik reminiscencí na neuvěřitelně škrobené milostné dialogy. Ale velmi málo. Málo na to, aby dokázali zruinovat epizodu, která se skutečně ve společnosti Nové naděje a Impéria vrací úder nemusí stydět. (19.05.2005)

Dokonalost sama! 28 let filmové historie se uzavírá během 135ti minut, jaké světová kina dlouho nezažila. Vše začíná dávat smysl, Osudy postav se naplňují, a prolínají s postavami epizod IV, V a VI. Herci jsou skvělí, Hayden Christensen od Dvojky udělal velký kus práce, a HRAJE JAKO BŮH!! Všem postavám dokonale uvěříte všechny jejich pohnutky, pocity, když se poprvé v historii střetnou dva modré meče, začne se divák tiše modlit. Aby Georgi Lucasovi přeskočilo, aby rozthal všchny scénáře, aby zahodil 28 let filmové historie. Aby to všechno dobře dopadlo. Když si Anakin Skywalker nasadí poslední tvář svého života, a poprvé se nadechne jako darth Vader, kino nedýchá. Pouze sedí, a polyká slzy smutku, protože už ví, jak je to dál. Následuje už jen historie. Děkujeme pane Lucasi. (14.06.2006)

Nechám se opít rohlíkem u alespoň jednoho ze tří filmů. Jakmile ale někdo otevře pusu, začínají se mi drát do očí krvavé slzy, jak je to politování hodné, a motivace postav jsou směšné. Za řeči o epickém vyvrcholení ságy a nějakých temných emocích bych lidem ubližoval, je to pořád pastelková debilita odtržená od jakkoliv uvěřitelných emocí, jen tentokrát není používána žlutá pastelka jako v jedničce ani růžová jako ve dvojce, ale tmavě modrá. Ke konci, kdy se to dvacet minut mydlí za doprovodu epické hudby v naprosto nesmyslné choreografii, už ale můj mozek začal kolabovat, tak jsem si to alespoň trochu mohl užít. 2 a 1/2 (02.09.2008)