Star Wars: Epizóda III - Pomsta Sithov

tento film, který se z celé hexalogie může zprvu jevit jako nejpovrchnější akční nápor, je doslova uzavřením kruhu, zcelistvěním obrovského mýtu a položením posledního a zároveň i základního kamene cyklické stavby. filmy Star Wars ságy nikdy nemohou fungovat zcela samostatně, vypovídají všechny jakoby jedním jediným dechem, dýchají zároveň jediným párem plic, metaforicky řečeno. ty nejcennější významy jsou odvoditelné jen z celku a já z odstupem času nalézám nepřeberné myšlenkové bohatství i v této jediné epizodě, když samozřejmě zohledním předešlé a následující. žádný mně známý film si v mýtické a politické rovině nezadá právě s E3. to je vrstev, až z toho zrak přechází, hloubky, že nedohlédne, a pravdy, že nevyčerpá. tečka. mytologie je vystavěna. víc netřeba říct. přesto budeme všichni jistě rádi za každé doplnění, rozvíjení a nové myšlenky, které nám může přinést expandované univerzum. zvlášť teď, kdy je báze, na které fenomenální svět George Lucase stojí, konečně dotvořena. ale to bude vždy už jen dodatkem k tomuto šestijedinému opusu /// hledat nějaké významné cézury mezi jakousi starou a jakousi novou trilogií je po uzavření ságy již naprosto scestné. žádné trilogie totiž už dávno neexistují, existuje jen hexalogie, která je kompaktním, naprosto koherentním celkem. jde o pořadí jednotlivých filmů, ne o pořadí jednotlivých trilogií. hexalogie je jednotná stylově, narativně i žánrově a nelze jí adekvátně chápat jinak než jako jeden jediný dlouhý mýtus. záměrně nepíšu vyprávění, aby nikdo nepojal dojem, že nám zde může jakkoliv napomoci naratologie. napínavé dějové zvraty a posuny upoutají, ze zjevné příčiny, jen napoprvé. ale už jen úspěch šestice filmů je jasným důkazem, že jejich merit je třeba hledat mnohem hlouběji. ne však jen v oslnivé dokonalosti triků, jejichž lesk s léty vyprchá. zbývá hledat jej v tématech a významech, v mytologické rovině, popřípadě také v té politické, a především v budování celistvého, propracovaného a fungujícího diegetického světa, protože jen tento postup stvrdí mytologický charakter celku filmů a dodá jim na uvěřitelnosti a přesvědčivosti. a diegetické světy (s výjimkou takových abnormalit jako je třeba Star Trek) fungují po lineární časové ose, a proto je také nejpřiléhavější je právě takto vnímat. pokud začneme sledovat od prostředka, dospějeme patrně na konci k témuž výsledku, ale budeme muset vynaložit značné úsilí, abychom si všechny souvislosti poskládali (a tím opravdu nemyslím zjevné banality, jako kdo byl čí otec a tak, ale naopak nejskrytější motivace postav, které opravdu dává pochopit jedině celek, a které dodnes mnoho diváků nedovede odhalit a kroutí hlavou nad tím, proč postavy jednají, jak jednají). a při tomto úsilí se pochopitelně může snadno stát, že nám toho mnoho unikne, zvlášť u tak překombinovaných fabulí plných desítek postav, desítek frakcí, různorodých zájmů a motivací. tím spíš, že to všechno je separované od našeho světa a povědomé jedině díky propracované indexikalitě. nejsou to jen postavy, ale i divák, který jednou do tohoto fantastického, takřka soběstačného světa vstoupí, musí sledovat archetypální kruh opisující téma karteziánských protiv hmoty a ducha, téma vztahu svobody volby a předurčenosti, s nimiž to vpravdě není tak černobílé, jak se může v první chvíli zdát, téma vůle, jaká nezná mezí. mimo toto tvoří Star Wars univerzální výpověď o zneužitelnosti politické moci, o politické zvůli a tyranii. poskytuje nadčasový a tedy vždy aktuální model o pádu svobody, o slepotě lidu a kolektivní vině za způsobené utrpení. (22.06.2006) (menej) (viac)