Star Wars: Epizóda III - Pomsta Sithov

Uff, série dokoukána. Musím říci, že tenhle film pozvedl po "dvojce" malinko uvadající prapor této epopeje. Příběh jakoby zase našel tu svou cestu, souvislosti byly odhaleny, charaktery dokresleny. Triky jen podtrhly celkový rámec. Star Wars jako celek určitě zaslouženě patří do filmové klenotnice, sci-fi i díky nim povýšila z kategorie "brak" na vyšší level. (21.10.2010)

Bravo Georgi!Konečně se ti to povedlo. Musím přiznat,že SW ságu přímo miluju, a když jsem dal předchozím dvoum epizodám plné hodnocení pořád mi tam něco chybělo. Nevím co to bylo,asi občas ta prázdná místa a ne zas tak výborná atmosféra. Chtěl jsem to,mám to mít. Lepší konec si fanoučci nemohli přát a vypadá to,že si Lucas šetřil síly na závěrčný knockout diváka do sedadla(stejně jako Williams,bez kterého by některé působivé scény nebyly ani poloviční).Tato epizoda vás nenechá vydechnout a herci se mohou konečně na plno rozšoupnout.Zvlášť Ian McDiarmid je vynikající.U comicsových filmů se říká,že výborně zahraný záporák=polovina úspěchu. Toto přirovnání bych použil i pro tuto epizodu(tenhle výkon prostě zavání oscarovou nominací).Nová trilogie se prostě dočkala svého vyvrcholení. Nechť je Síla s vámi,já sám si na to zajdu ještě jednou (22.05.2005)

Nejdražší camp biják všech dob. Na rozdíl od přímočaře jalových "Spaceballs" závěr prequelové trilogie nabízí náležitě naladěnému publiku mnohovrstevnatou taškařici se skvostně přepáleným scénářem, jenž oplývá pimprlovými postavami, absurdními sekvencemi a zcela nulovou logikou. Největší enigmou filmu je Hayden Christensen, u kterého ještě více než v druhé epizodě nelze jednoznačně říct, jestli je otřesný herec, nebo naopak velmi dobře hraje otřesného kokota (zato Ian McDiarmid ztvárňuje rodícího se císaře vyloženě s fanfarónským labužnictvím). Podobně v "Epizodě III" kulminují také další úskalí předchozího dílu. Vedle směšné emařské rádoby ponurosti je to především fakt, že vyprávění nerozvádí vlastní příběh, ale pouze slouží k navázání motivů z původní trilogie. Obecně řečeno obeznámení diváků s rozuzlením ještě nepředjímá, že film nemůže být poutavý - jedním z nejlepších příkladů budiž Singerova "Valkýra". Docílit se toho dá gradováním napětí, rozváděním nosných dílčích motivů či paralelních linií nebo prostě budováním fikčního světa. Nic z toho ale Lucas nedělá, naopak jen sází na prvoplánový fanservice a tupě doslovné zaplňování mezer v historii, která dříve alespoň dýchala příslibem mnohoznačnosti (byť film současně přináší do ságy i řadu logických děr). A jaké ponaučení a rozuzlení z Epizody III, a s ní i završené ságy vyplývá? Síla dojde rovnováhy skrze několik desítek let zkázonosného rozmarného chování pubertálně rozervaného egocentrického pitomce, který nejprve rozvrátí církevně zdegenerované jedie a posléze doslovně svrhne geniálního manipulátora a mistra náhody císaře. To na jednu stanu můžeme chápat jako podnětný impulz ve vztahu k proroctvím, výkladu dějin a významu jednotlivce v historii, ale divácky to zrovna moc nadšení nevzbuzuje. Takže je vlastně od Lucase milé, že toto rozuzlení zabalil do tak divoce špatného filmu, který každou chvíli vybízí k pobaveným komentářům. (12.10.2015)

„Ak nie si na mojej strane, si môj nepriateľ.“ - „Iba Sith uvažuje čierno-bielo.“ Strhujúce uzavretie Lucasovho univerza a najlepší diel prequel trilógie, v ktorom sa so strašidelnou bezmocnosťou vystresovaného diváka uzatvárajú v predchádzajúcich dvoch dejstvách (a "starej“ trilógii) naznačené udalosti. Je to temné (Rozkaz 66, Mace Widu), záver logicky zacvakne na svoje miesto (rozdelenie batoliat, útek do močiarov), herecké výkony adekvátne stemneli (najmä Christensen sa ukázal v parádnom svetle) a vizuálna stránka je tradične bez diskusie. (25.06.2005)

Nechám se opít rohlíkem u alespoň jednoho ze tří filmů. Jakmile ale někdo otevře pusu, začínají se mi drát do očí krvavé slzy, jak je to politování hodné, a motivace postav jsou směšné. Za řeči o epickém vyvrcholení ságy a nějakých temných emocích bych lidem ubližoval, je to pořád pastelková debilita odtržená od jakkoliv uvěřitelných emocí, jen tentokrát není používána žlutá pastelka jako v jedničce ani růžová jako ve dvojce, ale tmavě modrá. Ke konci, kdy se to dvacet minut mydlí za doprovodu epické hudby v naprosto nesmyslné choreografii, už ale můj mozek začal kolabovat, tak jsem si to alespoň trochu mohl užít. 2 a 1/2 (02.09.2008)