Star Wars: Epizóda III - Pomsta Sithov

„Tak takhle umírá svoboda. Za bouřlivého potlesku.“ S každým dalším zhlédnutím mám tenhle film raději, čím dál víc si ho vychutnávám a občas si ani nepouštím celý snímek, nýbrž jen některé mé oblíbené pasáže, a tím pádem konstatování, že žádnou jinou epizodu SW jsem neviděl vícekrát, asi nikoho nepřekvapí. Důvody? Příliš nato, abych je všechny vypisoval. Ale tvrzení, že oproti jiným dílům tu nic nepřebývá ani nechybí, třeba napoví. A zdá se být malým zázrakem, že na to, kolik se toho zde muselo udát, nemáte pocit, že by se něco nestihlo, odfláklo či jinak nepovedlo. Za tohle patří Mistru Lucasovi velký dík. A co si krom všech těch epických, dokonale zpracovaných soubojů, příběhových zvratů a ikonických scén užívám nejvíc? Proměny atmosféry. Od úvodní oslavné, téměř odlehčené až k závěrečné zkáze, zmaru, zoufalství, temnotě a beznaději…či ne? Nová naděje je tu totiž cítit na dosah a já se rád nechávám zlákat ke zhlédnutí „staré“ trilogie, Pomsta k tomu přímo vybízí a lepší službu jí ani dělat nemůže. (16.12.2007)

Pomsta Sithů je nepochybně jedním z vrcholů Star Wars a sledovat přerod Anakina v Darth Vadera patří k tomu nejzajímavějšímu, co sága nabídla. I když jsem ho Lucasovi úplně nesežral - to přepnutí do módu vraha dětí (i když je to kvůli záchraně milované manželky) bylo trochu moc. Audiovizuálně opět opulentní, ale chtělo by to ubrat na nezáživných kecech o politice a souboje s jinak cool světelnými meči pro mě budou asi vždycky určitým zklamáním. (20.11.2020)

Epizoda III měla před sebou úkol nejtěžší. Lucas musel konečně předvést transformaci Anakina Skywalkera v Darth Vadera. Finální střet s Obi-Wanem je působivý, ale ty dvě hodiny kolem zase tak zajímavé nejsou. Twist s Palpatinem je snad to nejslabší, čím se Lucas snažil diváky překvapit. Anakin mění názory až příliš naivně a hlavní hvězdou je tak jeho učitel. Navíc digitální bordel nemá takové kouzlo jako měly před lety ručně vyrobené kulisy a modely vesmírných subjektů. (15.10.2022)

Hned na začátku musím poctivě napsat, že nejsem SW-fan. Film hodnotím prostě jako film a ne jako vyvrcholení kultu, které musí dostat pět hvězd, protože to je prostě SW. Dále musím přiznat, že Lucase jako režiséra a scénáristy jsem si nikdy nijak zvlášť nepovažoval, uznávám ovšem jeho nesporné zásluhy o revoluci v tricích. ++++ Epizoda 3 se mi líbila ze všech SW filmů asi nejvíc. Měla celkem spád (hlavně v druhé polovině), trikově je blízká dokonalosti, herecké výkony mi přišlo velmi dobré (zvláště Christensenův přerod). Hodně se mi líbila hudba Johna Williamse, kterého sice miluju, ale jinak jeho SW hudbu až tak nemusím, tady se mi líbilo vynořování starých motivů Leii, Luca (Nové naděje), milostný motiv z Klonů a největší radost jsem měl, když se objevil znovu na chvíli Duel of the fates. I nové motivy se sbory byly povedené. Ale jinak se mi potvrdily mé pochyby o Lucasovi scénáristovi a režisérovi. Dialogy jsou chvílema stupidní (musíš pochopit, že kancléř je zlý...// slibuju ti, že neumřu - ne já slibuju tobě že neumřeš // jsem rozrušená (nebo tak něco), to protože tě miluju - ne, to proto, že já miluju tebe) atp. U bitev jsem měl občas problémy vůbec sledovat, co se děje - přišly mi chaoticky natočené a sestříhané, často byly vidět jen záblesky světelných mečů, nebo když už jsem byl nějakou bitvou stržen, tak Lucas nemilosrdně střihnul na jiný kout galaxie a pak zase zpět. Politické spory mě navíc nechávaly vcelku chladným (a zabírají zde celkem dost prostoročasu). Zato velmi oceňuji celkové ztemění druhé půli - likvidace Jediů mi trochu až připomněla likvidaci nepřátel z Kmotra :). Přes všechny výtky jsem se nakonec bavil docela slušně, ale za tak geniální, dokonalou záležitost jako mnozí zde přítomní to nepovažuju. (22.05.2005)

Jedna z filmových legend říká, že mezi třemi nejvlivnějšími filmaři 70. let, tzn. mezi Spielbergem, Coppolou a Lucasem byl zásadní rozdíl v přístupu ke světu filmu. Zatímco Spielgerg a Coppola filmem doslova žili, do vysílení sledovali ve filmových klubech představení uznávaných filmových klasiků, hluboko do noci vášnivě diskutovali s podobně postiženými o kinematografii a snažili se svět filmu někam posunout, Lucas byl nadšeným čtenářem pokleslých komiksů, divákem televizních space oper 50. let a filmová teorie mu byla bytostně cizí. Zato dokázal lépe než kdokoli jiný vystihnout podstatu popkultury a proměnu filmového diváka od 40. do 70. let minulého století, kdy se věk průměrného návštěvníka kinosálu stále snižoval. Zároveň docházelo díky sociologickým procesům a zbohatnutí společnosti ke změně pohledu na film. Plně se projevila infantilizace a vítězil koncept rodinného filmu zprůměrovaného k nižšímu standardu, aby ho pochopily co nejširší vrstvy potenciálních diváků. Tak vznikly Hvězdné války, kdy se pohádka obalila kosmickou technikou a žvásty tehdy populárního hnutí New Age. Lucas to celé natočil co možná nejvíc barvotiskově v infantilním duchu a naivně a právě proto to mělo tak pronikavý úspěch. To, co má úspěch, přitahuje pozornost a snahu o napodobování a v jisté fázi, kdy se stane kultem, už je prakticky nezpochybnitelné a samo o sobě to má punc kvality bez ohledu na podstatu. Viděl jsem první tři filmy slavné série ve věku, kdy už mi přišly motivy i zpracování a zejména ta "myšlenková nadstavba" k smíchu. Jinak to má ten průběh, že poprvé to vidíte tak v 8-9 letech a pak se železnou pravidelností, která se blíží někdejšímu vysílání ruského Mrazíka v naší televizi, opakovaně, takže s tím vyrůstáte a má to pro vás emocionální a nostalgickou hodnotu. I kdybych na tom vyrůstal, stal bych se prakticky s jistotou spíš příznivcem seriálu Star Trek, který přes svou šablonovitost, naivitu a myšlenkovou základnu, která vychází z multikulturalismu, představuje poctivý kousek žánru sci-fi. Hvězdné války mají s žánrem sci-fi společné jen ty vesmírné kulisy. Je to pohádková fantasy, která není ani chytrá ani objevná ani skvěle zrežírovaná. Pozdější 3 díly série jsou nabité triky, bombastické, ale stejně a spíš víc infantilní a navíc v nich ani není ten sebevědomý ironický nadhled, který čiší z každého šklebu Hana Sola. Ten v podání Harrisona Forda trošku připomíná daleko výrazněji uplatňovaný nadhled Indiany Jonese. Osobně mi celá série nemá co nabídnout a i když mezi jednotlivými filmy jsou pochopitelně významné nuance, to, co mi vadí, jako je zběsilé máchání zářivkami, žvatlání o síle a roztomiloučcí plyšáci okolo coby mimozemšťané, jsou typické pro všechny díly. Proto tento komentář platí pro všechny kousky série Hvězdných válek. Celkový dojem: 20 % za kulisy. (22.09.2012)