Star Wars: Epizóda III - Pomsta Sithov

Epizoda III je zoufalou fugou, ve které se bloudící torzo řádu Jediů snaží poslepovat, co se dá, aby skončilo v naprosté deziluzi a agónii. Lucas sice dopřává divákovi plnými hlty svou velkolepou trikovou akci, ale téměř od počátku filmu stupňuje zlou předtuchu a zesiluje temný podtón, který zvukově i vizuálně vyvrcholí ve scéně, kdy Anakin v opuštěném Chrámu Jediů činí fatální rozhodnutí – pomoci svému svůdci Palpatinovi. Ačkoli je George Lucas režisérem veskrze průměrným, právě tato scéna a několik dalších (zejména likvidace Jediů) patří k emotivně nejsilnějším v celé šestidílné sérii. V Epizodě III se mu daří udržet rytmus i tempo, které ke konci bravurně stupňuje až do divokého staccata beznadějných scén, které tvoří pomyslný vrchol nové trilogie. Je v nich nezvykle naturalismu a zcela souzní s novou atmosférou, kterou Star Wars dostaly jednak novými epizodami, především však ale sérií počítačových her. Dojem je monstrózní, naléhavý, bezprostřední. Není mnoho co dodávat – Pomsta Sithů je důkazem toho, že všechny ty zaškobrtnutí předchozích dvou filmů stály za to, neboť udělaly předmostí opravdu velkolepému finále. Výtky – akční scény jsou až příliš natahované a trpí klasickým vizuálním obžerstvím digitálního věku, jehož je Lucas vůdčím duchem. Až příliš barev a efektů ústí v nepřehlednost. Hudba Johna Williamse tak trochu ustrnula, nicméně v klíčových momentech funguje. Ano a pak několik reminiscencí na neuvěřitelně škrobené milostné dialogy. Ale velmi málo. Málo na to, aby dokázali zruinovat epizodu, která se skutečně ve společnosti Nové naděje a Impéria vrací úder nemusí stydět. (19.05.2005)

Epizoda III měla před sebou úkol nejtěžší. Lucas musel konečně předvést transformaci Anakina Skywalkera v Darth Vadera. Finální střet s Obi-Wanem je působivý, ale ty dvě hodiny kolem zase tak zajímavé nejsou. Twist s Palpatinem je snad to nejslabší, čím se Lucas snažil diváky překvapit. Anakin mění názory až příliš naivně a hlavní hvězdou je tak jeho učitel. Navíc digitální bordel nemá takové kouzlo jako měly před lety ručně vyrobené kulisy a modely vesmírných subjektů. (15.10.2022)

Nejdražší camp biják všech dob. Na rozdíl od přímočaře jalových "Spaceballs" závěr prequelové trilogie nabízí náležitě naladěnému publiku mnohovrstevnatou taškařici se skvostně přepáleným scénářem, jenž oplývá pimprlovými postavami, absurdními sekvencemi a zcela nulovou logikou. Největší enigmou filmu je Hayden Christensen, u kterého ještě více než v druhé epizodě nelze jednoznačně říct, jestli je otřesný herec, nebo naopak velmi dobře hraje otřesného kokota (zato Ian McDiarmid ztvárňuje rodícího se císaře vyloženě s fanfarónským labužnictvím). Podobně v "Epizodě III" kulminují také další úskalí předchozího dílu. Vedle směšné emařské rádoby ponurosti je to především fakt, že vyprávění nerozvádí vlastní příběh, ale pouze slouží k navázání motivů z původní trilogie. Obecně řečeno obeznámení diváků s rozuzlením ještě nepředjímá, že film nemůže být poutavý - jedním z nejlepších příkladů budiž Singerova "Valkýra". Docílit se toho dá gradováním napětí, rozváděním nosných dílčích motivů či paralelních linií nebo prostě budováním fikčního světa. Nic z toho ale Lucas nedělá, naopak jen sází na prvoplánový fanservice a tupě doslovné zaplňování mezer v historii, která dříve alespoň dýchala příslibem mnohoznačnosti (byť film současně přináší do ságy i řadu logických děr). A jaké ponaučení a rozuzlení z Epizody III, a s ní i završené ságy vyplývá? Síla dojde rovnováhy skrze několik desítek let zkázonosného rozmarného chování pubertálně rozervaného egocentrického pitomce, který nejprve rozvrátí církevně zdegenerované jedie a posléze doslovně svrhne geniálního manipulátora a mistra náhody císaře. To na jednu stanu můžeme chápat jako podnětný impulz ve vztahu k proroctvím, výkladu dějin a významu jednotlivce v historii, ale divácky to zrovna moc nadšení nevzbuzuje. Takže je vlastně od Lucase milé, že toto rozuzlení zabalil do tak divoce špatného filmu, který každou chvíli vybízí k pobaveným komentářům. (12.10.2015)

„Tak takhle umírá svoboda. Za bouřlivého potlesku.“ S každým dalším zhlédnutím mám tenhle film raději, čím dál víc si ho vychutnávám a občas si ani nepouštím celý snímek, nýbrž jen některé mé oblíbené pasáže, a tím pádem konstatování, že žádnou jinou epizodu SW jsem neviděl vícekrát, asi nikoho nepřekvapí. Důvody? Příliš nato, abych je všechny vypisoval. Ale tvrzení, že oproti jiným dílům tu nic nepřebývá ani nechybí, třeba napoví. A zdá se být malým zázrakem, že na to, kolik se toho zde muselo udát, nemáte pocit, že by se něco nestihlo, odfláklo či jinak nepovedlo. Za tohle patří Mistru Lucasovi velký dík. A co si krom všech těch epických, dokonale zpracovaných soubojů, příběhových zvratů a ikonických scén užívám nejvíc? Proměny atmosféry. Od úvodní oslavné, téměř odlehčené až k závěrečné zkáze, zmaru, zoufalství, temnotě a beznaději…či ne? Nová naděje je tu totiž cítit na dosah a já se rád nechávám zlákat ke zhlédnutí „staré“ trilogie, Pomsta k tomu přímo vybízí a lepší službu jí ani dělat nemůže. (16.12.2007)

Jako celek funguje nová série určitě lépe, snad i díky jednomu jménu režiséra. Režiséra, který se tentokrát rozhodl méně bavit a více politikařit. Režiséra, kterému snaha zavděčit se všem tentokrát úplně nevychází. Režiséra, jehož megalomanská triková vize ve mně probouzí spíše apatii. Přál bych si, aby si Lucas místo znásilňování původní trilogie vzpomněl, v čem tkví její kouzlo. Jediným pojítkem, které bezpochyby zůstalo, je totiž skvělá Williamsova hudba. Pokud by se později opravdu rozhodl natočit nějaké pokračování, mohl by nakonec začít i poučovat a to už by byl definitivní konec. (24.06.2005)