Moulin Rouge

Bože můj, tak tenhle snímek mě dostal. O Moulin Rouge jsem slyšel hodně, ale něco takového jsem opravdu nečekal. Baze Luhrmanna by už nikdy neměli pouštět za kameru, z jeho chaotických záběrů (zejménan a začátku) se mi nepřetržitě motala hlava a nevěděl jsem na co se mám soustředit dříve. Soudím, že tohle není snímek na jedno zhlédnutí, záběry jsou hodně hutné a mnohdy jsem opravdu nestíhal. Pokud mám k něčemu ale opravdové výhrady, pak je to konec, mohl totiž přijít o kus dřív. Tenhle muzikál totiž trvá déle, než si může dovolit... [TOP 19/14 85%] (27.12.2006)

S tou stylizací sice vnitřně zápasím a ne málo, ale vytvořit po r. 2000 v žánru muzikál něco takhle originálního, za tu kapitulaci tentokrát stojí. Pulzující emoce, rychlý a přitom přehledný střih, báječné herecké výkony, vše v bláznivém hudebně-kostýmním guláši, který však doopravdy funguje. Velké plátno prakticky povinnost. Zajímalo by mě, co na to Bollywood. (27.12.2006)

(1001) Srdíčko. ♥ Jako temný gotický teenager jsem tímto muzikálem opovrhovala, protože byl o lásce, kdežto v současné době, kdy jsem intelektuálně přebuřelý dvacátník, tento muzikál miluji, protože je o lásce! Kromě toho jsem čím dál tím víc posedlejší postmoderním skládáním všeho možného do jednoho zběsilého karnevalu. (2013) Zároveň je ale zajímavé vidět, že i takové bezhlavé látání se musí látat s hlavou, už jen sám Baz Luhrmann, který si z toho udělal soukromou obchodní značku, je dobrým důkazem. Z jeho tří srovnatelných filmů tohoto "post-žánru" z mého úhlu pohledu Romeo a Julie fungují trošku, Velký Gatsby vůbec a jedině Moulin Rouge to dělá dokonale. Hranice je velmi tenká a nejspíš neviditelná. Nezávidím žádnému režisérovi, který se musí během produkce modlit, aby ji nepřekročil. (2018) (05.01.2013)

Napodruhé už to bylo horší: láska kape z každého záběru, celkový dojem ale kazí zejména zbytečně „přestříhaný“ styl (škodící muzikálovým číslům a především dialogům). Luhrmanna řadím k režisérům typu Fosseho a Taymorové, jejichž pop-avantgardní exaltovanosti pořád více sluší inscenační experimenty muzikálové Broadwaye nebo operních scén; připadá mi, že ve vztahu k filmovému médiu jim chybí pokora a smysl pro řemeslo. MOULIN ROUGE má sice svoje filmové kvality [zejm. zhuštění a následné ovládnutí prostoru kamerou: veškeré milostné peripetie se odehrávají na velmi omezeném a vždy provázaném prostoru], stejně jako u jeho předchozích filmů je však Luhrmannovou popmoderní realitou stále jenom divadelní sál s vydýchaným vzduchem a umělým osvětlením. Za tři a půl. (08.06.2007)

I po (zhruba) desátém zhlédnutí považuji Moulin Rouge za geniální postmoderní muzikál, originálně pracující s popkulturními odkazy a citacemi a zároveň brilantně vyvažující scény zběsile přehnané těmi intimně emocionálními. Luhrmann zkrátka zcizuje ostošest, aby vás zároveň drtivě dojal. U mě se mu to daří vždycky stoprocentně. P.S. Blu-ray teď bude určitě jeden z mých nejprotáčenějších vůbec. Je famózní. (28.11.2010)