Moulin Rouge

„Bol raz jeden mladík, zvláštny, kúzelný mladík, smutný pohľad mal, bol však veľmi múdry." Magické, opona sa roztvára a zavalí vás taký dvojhodinový pestrofarebný humbug, až vás na konci prekvapí, ako vás šialený Baz Luhrmann (zmodernizovaná verzia RÓMEA A JÚLIE) dostal presne tam, kam chcel. Zrazu ste dojatí, obzeráte sa, či niekto nejde, aby ste si mohli utrieť zaslzené oči a trúbite do vreckovky. MOULIN ROUGE je opulentný, bizarný, šialený, kuriózny, hlučný, akčný, farebný, drzý a krásny muzikál, ktorého úspech (tržba, osem nominácií na Oscara) vyvolal menší boom muzikálov (CHICAGO, NINE). Luhrmann je diabol a z Nicole Kidmanovej a Ewana McGregora skvelý, skvelý, skvelý pár. Pekná rozprávka, ladená do pop-kultúrnej čipkovanej blúzky, aj keď "šialený štýl" (keď uvidíte, pochopíte), určite nemôže sedieť každému. Kino Považan 2001 (21.12.2004)

Tunu cukru, medu a kýče povařte s paletou nekřiklavějších barev šíleného malíře na LSD, přidejte kolekci největších milostných šlágrů moderní populární hudby, dva herce, kteří pějí jak slavíci a mezi kterými to jiskří silou atomové elektrárny, neskutečně banální, telenovelový příběh, geniální choreografii a režii, všechno pomíchejte tempem epileptického šílence... s trochou štěstí byste měli dostat omáčku tak lahodnou a sladkou, že spolehlivě zalepí hubu i kovaným cynikům. Moulin Rouge... nedokážu si vysvětlit jak to mohl Baz natočit... Ale je to jedno... Becasue we CAN CAN CAN...zhlédnout výsledek! Kdo neviděl, opravdu nepochopí 100% (-mimochodem, vřele doporučuji dvoudiskovou edici na DVD, druhy disk obsahuje neuvěřitelné množství bonusů, pro obdivovatele tohohle filmu povinnost) (18.06.2006)

Občas si říkám, že snad ani není možné, aby existovala tak přesně vybalancovaná hranice ohlušující řvavosti a neopakovatelné nádhery. Veleromantická záležitost, ve které se zároveň skrývá obrovské množství napětí, v čele s mojí nejoblíbenější filmovou scénou vůbec: Skrývání hlavní dvojice, geniálně vygradované až do dokonalého Because she doesn't love you! momentu. Vrchol filmového umění a nejcitovější záležitost. Díky, pane Luhrmanne, za nejlepší film, jaký jsem kdy viděl. (23.12.2004)

Děj spojuje Dumasovu Dámu s kaméliemi (nebo přesněji Verdiho la Traviatu) s Pucciniho Bohémou (to především). Předvzorem je tedy italská opera (samozřejmě ne hudebně). Italská opera je totiž pověstná svou „spektakulární“ výpravou a emocionální vyhraněností pohybující se alespoň v Pucciniho případě na hranici vkusu. Verdiho i Pucciniho opera ve své době dojímaly své publikum, které se nikterak nenechalo odradit jejich patetickou přepjatostí. Třebaže v Moulin Rouge je děj podřízený formě, překvapivě se blíží také Zamilovanému Shakespearovi, který naopak stavěl na poměrně složitých textových hrátkách (shakespearovských reminiscencích). Nechci tím říct, že mezi těmito dvěma filmy nakonec není rozdíl, ale spíš, že zákony melodramatu jsou vždy týž. A Luhrmann i Stoppard neměli důvod se proti nim stavět. Oba své dílo už v jiných než narativních vrstvách obzvláštnili natolik, že dalších zvláštností již nebylo třeba. Tanec v srdci – Romeo a Julie – Moulin Rouge. Vývoj, jež nastoupil Baz Luhrmann ve spojení „operního“ melodramatu s bizarní fantaskní formou, dospěl v Moulin Rouge do své nejzasší pozice, v níž forma zcela pohltila obsah. FORMA SE SAMA STALA OBSAHEM. Je to film, kde se na plátně něco neustále děje. Jako obraz ve stylu internacionální gotiky trpí strachem z prázdnoty (horor vacui). Všude je barevná a zářivá dekorace, na nebi nestále něco vybuchuje. Je to jako bizarní sen, který až do scény ve slonu neustále graduje. Druhý vrchol pak přichází v závěrečném představení. Baz Luhrmann si vytvořil svou „Paříž“v ateliéru. To mu umožnilo velmi svobodný pohyb kamery - úžasné přelety, při kterých kamera vylétne z jedné místnosti, nabídne nám pohled na město a prudce se přiblíží do místnosti jiné, kde děj pokračuje. Luhrmann užívá těchto přeletů na místo montáže ve smyslu filmové interpunkce = k posunu děje. Po 70.letech, které ve Slávě a All That Jazz stvořily „civilní“ muzikál, přinesli Luhrmann a také Trier do muzikálu opět něco nového. Vrátili mu senzibilnost a objevili jeho bizarnost. (26.01.2004)

Postmoderná perla a jeden z najlepších muzikálov histórie patrí k najvýraznejším počinom kinematografie tohto tisícročia aj bez ohľadu na žáner. Baz Luhrman si nebral servítky a naservíroval divákom monumentálny guláš, ktorý mnohých znechutil, ale väčšine divákov poskytol nezabudnuteľný zážitok po obsahovej, no hlavne audiovizuálnej stránke. O jeho kvalitách svedčí aj to, že v silnej konkurencii prvého Pána prsteňov a Čistej duše si vybojoval 8 nominácií na Oscara a dvoch aj získal. Nádherný, strhujúci, progresívny a dojímavý filmový klenot, na ktorý sa nezabúda. (16.03.2016)