Woman at War

Žijete-li spořádaným životem učitelky a sbormistrové, máte-li v záloze sestru, strýčka a ovci (popř. berana), můžete se odvážně pustit do toho, na co jiní jen myslí. No, já se bavila, Halla byla úžasná a za její nasazení proti nadnárodním molochům, které ničí (nejen) islandskou přírodu (pro prachy), přihazuji pátou hvězdu. Prostě skvělá věcička, poněkud bizarní, lehce absurdní, za to zábavná, milá a ve svižném tempu, u mě spokojenost a zas po čase přiblblý úsměv na rtech.. (31.07.2019)

Za zvuků insladsko-ukrajinských trojtěles je nám servírován příběh, který se vůbec nezdráhám označit slůvkem bizarní. A také hodně originální a vynalézavý, tak na mě aspoň po celou dobu svého trvání působil. Jinak víceméně souhlas s tím, co napsali moji oblibenci, jen s tím drobným rozdílem, že pokud náhodou máte sestru a jste jednovaječná dvojčata, raději ji na tenhle film neberte, mohla by si to ještě špatně vyložit a není nad to mít vztahy v rodině na klidné a ničím nerušené úrovni. (09.06.2019)

ekologie na Islandu a válka na Ukrajině nic nemohli splést hůř.přitom ve filmu je spousta dobrých,originálních(jak se schovat před vrtulníkem s termovizí v holé ,kamenné krajině) neokoukaných záběrů .které scénárista odněkud neokopíroval ale vymyslel.Jen ten konec jsem buď nepochopila anebo neměl co sdělit. (06.12.2019)

Je lepší metodou záchrany světa sabotáž věží vysokého napětí, nebo adoptování ukrajinského sirotka? Tuto otázku řeší svérázná "zenová teroristka" ve šťavnatém, ironickém, nádherně nasnímaném a lahodně nazvučeném filmu Benedikta Erlingssona, který se podobně jako v O koních a lidech zabývá laskavými črtami islandské svéhlavosti. Zjevování kapely, která doprovází dění ironickým soundtrackem, připomene filmy Roye Anderssona, ale Woman at War je spíš čistá žánrovka ve stylu "gentle nordic weirdness", kterou si lze skvěle užít. (17.05.2018)

Příběh nastávající matky, bojující za Matku nás všech, je krásný, plný kontrastů, originální i záměrně absurdní, přičemž zde tento výraz dostává vícero podob. Vynikající folklórní mini soubor, fungující zde, společně s východoslovanskými pěvkyněmi, jako hudební dramaturgie života naší milé a inspirativně přemýšlející sbormistryně, nebo samotný povedený obraz absurdní reality našich všedních životů, řízených korporátním kruhem samozvaných zákonodárců, kteří dostali lidskou společnost do jakési neřešitelné tržní spirály, v níž lze naprosto vše jen koupit a naopak všechno přírodou člověku dané a jemu přirozené, je potlačováno a to i silou...bylo by velmi absurdní, kdyby Paní Hor následoval, pro začátek, celý Reykjavík? Dnes asi ano, budoucím generacím to možná přijde nepochopitelné. V každém případě si lze tentokrát z kina odnést víc než jen skvělý filmový zážitek. [Filmový klub Citadela - Litvínov] (12.02.2019)