Réžia:
Camille Vidal-NaquetScenár:
Camille Vidal-NaquetKamera:
Jacques GiraultHudba:
Romain TrouilletObsahy(1)
22-ročný Léo sa snaží pretĺcť predávaním vlastného tela na ulici. Od ostatných „kolegov“ sa však líši tvrdohlavým očakávaním lásky tam, kde žiadna láska nikdy nebola a byť nemôže. Vydáva zo seba príliš veľa, cíti príliš veľa a odmieta sa zmieriť s tým, že pre svojich zákazníkov nie je ničím viac než hračkou, za ktorú platia. Jeho citová úprimnosť a obeť, ktorú je ochotný priniesť, aby bol milovaný, je dojemná, pre Léa však zároveň predstavuje rýchlu skratku k nezadržateľnému voľnému pádu. (Filmový festival inakosti)
(viac)Videá (3)
Recenzie (23)
Příběh francouzského prostituta, obklopeného drogami a nesmlouvavým prostředím, v němž není místo pro lásku, ukazuje, jak snadné je spadnout až na dno lidské společnosti. Režisér Camille Vidal-Naquet ve svém celovečerním filmovém debutu jde až na samou dřeň, když se nerozpakuje před diváka rozprostřít paletu opravdu drsných, explicitních scén, v nichž se obnažuje nejen hlavní protagonista, dvaadvacetiletý Léo, ale především pokřivený svět těchto lidí, svět plný agrese, násilí, tvrdých loktů a bezskrupulózních kšeftů. Je to film, který i přes všechny zhnusující pocity, jimž se divák během sledování prostě neubrání, pracuje s myšlenkou, že ta největší vášeň vyvolává bolest a zklamání. #mezipatra2018 ()
Přestože stylově jde o docela surové a naturalistické dílo, nejsem si po skončení filmu jistý, jestli mu úplně věřím. Nevadí, že o minulosti hlavního hrdiny nic nevíme (jenom výraz tváře v jediném momentu u lékařky svědčí o traumatu), z jeho jednání člověk docela chápe, jakou motivaci pro svůj způsob života má. Jeho situace vypadá částečně jako tragický důsledek jeho minulosti, zároveň ale není pouze její obětí, Vidal-Naquet neukazuje prostituty jen jako ponížené a zahanbené trosky na okraji společnosti, jak to často bývá; jejich tělesnost, chtíč, živočišnost zobrazuje bez zábran, bez soudu, bez prudérnosti. Nevím ale, co si vzít z toho rozporu, v kterém je na jedné straně deprivovaný člověk toužící po společnosti, citu, lásce a důvěře, a na druhé straně divoch neschopný žít v nesvobodě konvenčního partnerského vztahu a způsobu života. Hrdinu pozorujeme pouze zvenčí a navzdory zdánlivé prostotě a průhlednosti zůstává až do konce tajemný a neprostupný. ()
Letošní Oscary sice vyhrál nudnej Nomadland, ale myslím, že pravej nomádskej život ukazuje tenhle syrovej a smutnej film. Je to sice subžánr, plující bez nějaké zápletky od jedný kuřby k druhý, ale tak to má bejt, hlavně nepropadnout sentimentu. Závěrečnej útěk hlavního hrdiny zpět do ulic, mně jen potvrdil, že těmhle lidem není pomoci. Tři a půl pecek. ()
Hodně nekomfortní sonda do životního koloběhu jednoho prostituta. Snímek je velice znepokojivou studií o sebedestrukci a následném pádu na absolutní dno jedné lidské duše, a je zároveň nepřikrášlenou reflexí temné betonové džungle jménem Paříž. Naturalismus ve vrcholný formě. Frustrace zaručena.... 7,6 předkožek z 10 [#PRIDE2020] ()
Zatoulaný nabízí autentický a syrový pohled do života prostitutů bez příkras a se spoustou explicitních scén, tudíž rozhodně nejde o film pro masové publikum. Pro postavu Léa platí "komu není rady, tomu není pomoci", o čemž se divák přesvědčí hned několikrát. I když má film jen přes hodinu a půl, připadal mi pocitově delší. Osobně bych byl býval uvítal, když by tvůrci - byť jen povrchně - naťukli minulost jednotlivých postav (Jak se dostali k prostituci?), protože vesměs zobrazovaná všední rutina ze života prostitutů začala ke konci nudit. I přes pár emočně silných momentů se mi Zatoulaný nedostal pod kůži a vlastně jsem měl i problém jakkoli sympatizovat s hlavní postavou. Odvážné a syrové scény nejsou vždy zárukou úspěchu. ()
Galéria (14)
Zaujímavosti (3)
- Celosvětová premiéra proběhla 10. května 2018 na filmovém festivalu v Cannes. (ČSFD)
- Natáčelo se ve Štrasburku ve Francii. (ČSFD)
Reklama