Dvanásť rozhnevaných mužov

Geniálně napsaná divadelní hra se na stříbrné plátno probojovala skrz televizní výhybku (Sidney Lumet režíroval obě verze a v obou mj. hraje i Jiří Voskovec), přičemž scénář filmu byl prakticky nezměněn a zachován zůstal i koncept jediné lokace a pouhých dvanácti herců (plus jeden hlídač), kteří ztvárnili porotce. Klaustrofobii hodně napomáhá, že se o nich divák vůbec nic nedozví a nebýt jedné nevinné otázky, vlastně by ani neznal jména žádného z nich. Dvanáct rozhněvaných mužů je totiž především brilantní charakterová studie. Co je potřeba k tomu, abyste změnili názor? Potřebujete důkaz nebo vám stačí přesvědčivý dohad, který se vám hodí do krámu? Během pouhých devadesáti minut jsme svědky lámání slabších povah, drcení těch silnějších, přesunů mezi oběma stranami barikády a jakkoliv jde stále "jen" o víceméně vyostřenou debatu, Sidney Lumet přihazuje nenápadně polínka do ohně a snímek sálá víc a víc. Může za to nejen herecký tým, ale také změna intenzity nasvícení (s přibývajícími minutami se stíny prodlužují a vrásky ve tvářích protagonistů vypadají jako vytesané do skály) a několik kamerových hrátek - Lumet používá stále delší a delší skla, takže už tak těsná místnost se opticky ještě zmenšuje. Omezené prostředí a spartánské zpracování filmu zaručuje nesmrtelnost (stárne pomaleji než plastový kelímek odhozený uprostřed lesní obory), stejně jako Lumetova práce s vývojem rozhovoru. Po každém klíčovém odhalení totiž následuje nové hlasování "pro" a "proti", jenž většinou vyustí ve změnu skóre, což je doprovázeno výbuchy emocí a velmi elegantním odhalováním povah jednotlivých porotců. Bez skvělých herců by tenhle Tucet nikdy nefungoval a nutno prozradit, že Henry Fonda jako onen nevěřící Tomáš, co si jako první není jistý mládíkovou vinou, tu funguje pouze jako pojivo mezi zbylou jedenáctkou, která musí chtě nechtě vyvenčit své pochybnosti. A totéž konec konců čeká i vás, protože Henry Fonda osloví i vás. Během filmu i po něm tak můžete přemýšlet nejen nad osudem obžalovaného, ale i nad americkým soudním systémem, v němž se koncept občanských porot používá dodnes............ p.s. Zmínil jsem se o tom, že je to černobílé? I po jedenapadesáti letech má přesto Lumetův snímek víc odstínů než devadesát procent současné hollywoodské produkce. (03.02.2008)

Z núdze cnosť: dvanásť mužov, 18-ročný vrah, jedna miestnosť a najteplejší deň v roku – bez klimatizácie a s bremenom zodpovedného rozhodnutia. Aj keď film rozprava o závažných "psychologických" veciach, Sidney Lumet ho nakrútil takmer ako akčný triler. Porota spochybňuje nie ani tak svoje presvedčenie o vine, ale skôr seba navzájom. To vedie k hádkam, výkyvom nálad, potýčkam a niekoľkým hlasom, tvrdiacim, že obžalovaný je nevinný. Tvrdia to nie ani tak preto, že by tomu vyložene verili – ale chcú sa o celej veci dôkladne porozprávať; kým obžalovaného posadia na kreslo. Bude to dlhá daždivá noc a každý sa počas nej niečo dozvie nové o sebe. (04.03.2006)

Hodina a půl v jedné místnosti se dvanácti porotci, kteří mají v rukou lidský život a mají o něm rozhodnout. V na první pohled jasném případu se díky jednomu z mužů náhle začnou vynořovat zprvu drobné, pak větší nejasnosti. Strhujícím způsobem natočené drama s vynikajícími výkony všech zúčastněných herců je postaveno na dokonalém scénáři, v němž nenajdete slabé místo. Btw. Tohle je další důkaz zaslepenosti Filmové akademie, protože neudělit tomuto skvostu žádného Oscara se rovná prakticky filmovému rouhání. (02.05.2007)

Tady není o čem. Excelentní filmový zážitek u kterého není žádný tajemstvím, že oplývám jedním z nejlepších scénářů všech dob a vynikajícím hereckým ansámblem s dokonalými výkony. Proto bych se ovšem zaměřil na aspekt, který tu není tak vyzdvihován, ale je stejně brilantní. Režie. Sidney Lumet dokázal jednu místnost s dvanácti chlapama udělat živější a záživnější, než dobrodružné a akční filmy obrážející celý svět. Dynamická obměna uhlů, přerušování monotónnosti změnou prostředí, pomocí záběrování a nebo obměnou denní doby či počasí, skvělý atmosféra příšerného tepla a oblety kamerou napříč celou místností, to vše dělá z Dvanácti rozhněvaných mužů tak úžasný filmový zážitek. Nebýt takto brilantní režie, dalo by se říct, že to mohla být klidně divadelní hra, ovšem v tomhle provedení, to mohlo mít takovou sílu jen jako film. (18.08.2023)

K tomu, aby vzniklo špičkové drama, není třeba mnoho. Stačí jedna jediná místnost, dvanáct skvělých herců a brilantně napsané dialogy. A zaručuji vám, že tenhle film upoutá vaši pozornost velmi rychle a nespustíte z něj oči. V 80.letech vznikl barevný remake, ten jsem neviděl, ale pochybuju, že by překonal tuhle starou genialitu. (11.05.2003)