Dvanásť rozhnevaných mužov

Jeden ze 100 filmů, které musíte vidět, než umřete. Jeden z 500 největších filmů všech dob časopisu Empire. Celosvětově divácky úspěšný film. Jak velmi napínavý snímek se dá natočit v jedné místnosti s dvanácti převážně sedícími muži! Trailer: http://www.csfd.cz/film/6178-dvanact-rozhnevanych-muzu-12-angry-men/videa/ (24.01.2009)

Ikeď som zhliadol originál až potom ako som videl nedávny ruský remake, ktorý bol pre mňa veľmi silným zážitkom, originál sa proste nezaprie. Remake síce spestril príbeh o mnohé zaujímave detaily, no koniec koncom iba prebral kompletnú kostru príbehu a vačšinu postáv a preniesol ich do trośku iných reálií. Plný kredit putuje preto tomuto filmu. Jeden z tých zázraćných filmov, ktorého sila a myšlienky ani porokoch nestratili nič zo svojej váhy. (10/10) (29.03.2010)

Nikdy bych nevěřil, že film, kterej se celej odhrává v jedný místnosti, dokáže udržet mojí pozornost 1,5 hodiny. Tento film dokazuje, že dobrej film nepotřebuje mít rozpočet 100 milionů dolarů, ani žádný speciální efekty a triky. Stačí kvalitní scénář a 12 herců. Blbý je jenom to, že hned od začátku je jasný, jak to dopadne. A určitě se pokusim někde sehnat remake od Friedkina. (23.08.2008)

Geniálně napsaná divadelní hra se na stříbrné plátno probojovala skrz televizní výhybku (Sidney Lumet režíroval obě verze a v obou mj. hraje i Jiří Voskovec), přičemž scénář filmu byl prakticky nezměněn a zachován zůstal i koncept jediné lokace a pouhých dvanácti herců (plus jeden hlídač), kteří ztvárnili porotce. Klaustrofobii hodně napomáhá, že se o nich divák vůbec nic nedozví a nebýt jedné nevinné otázky, vlastně by ani neznal jména žádného z nich. Dvanáct rozhněvaných mužů je totiž především brilantní charakterová studie. Co je potřeba k tomu, abyste změnili názor? Potřebujete důkaz nebo vám stačí přesvědčivý dohad, který se vám hodí do krámu? Během pouhých devadesáti minut jsme svědky lámání slabších povah, drcení těch silnějších, přesunů mezi oběma stranami barikády a jakkoliv jde stále "jen" o víceméně vyostřenou debatu, Sidney Lumet přihazuje nenápadně polínka do ohně a snímek sálá víc a víc. Může za to nejen herecký tým, ale také změna intenzity nasvícení (s přibývajícími minutami se stíny prodlužují a vrásky ve tvářích protagonistů vypadají jako vytesané do skály) a několik kamerových hrátek - Lumet používá stále delší a delší skla, takže už tak těsná místnost se opticky ještě zmenšuje. Omezené prostředí a spartánské zpracování filmu zaručuje nesmrtelnost (stárne pomaleji než plastový kelímek odhozený uprostřed lesní obory), stejně jako Lumetova práce s vývojem rozhovoru. Po každém klíčovém odhalení totiž následuje nové hlasování "pro" a "proti", jenž většinou vyustí ve změnu skóre, což je doprovázeno výbuchy emocí a velmi elegantním odhalováním povah jednotlivých porotců. Bez skvělých herců by tenhle Tucet nikdy nefungoval a nutno prozradit, že Henry Fonda jako onen nevěřící Tomáš, co si jako první není jistý mládíkovou vinou, tu funguje pouze jako pojivo mezi zbylou jedenáctkou, která musí chtě nechtě vyvenčit své pochybnosti. A totéž konec konců čeká i vás, protože Henry Fonda osloví i vás. Během filmu i po něm tak můžete přemýšlet nejen nad osudem obžalovaného, ale i nad americkým soudním systémem, v němž se koncept občanských porot používá dodnes............ p.s. Zmínil jsem se o tom, že je to černobílé? I po jedenapadesáti letech má přesto Lumetův snímek víc odstínů než devadesát procent současné hollywoodské produkce. (03.02.2008)

Tady asi není co dodat. Všechno již napsali ostatní, já jen souhlasně pokyvuji hlavou. Geniální film, atmosféra, herci, dialogy (scénář), kamera, vše bravurně zvládnuté, k tomu ukázkově rozebraná psychologie postav na velmi omezeném prostoru a řada více či méně skrytých sociopolitických narážek. Aneb film hodný důkladných zkoumání na vysokoškolských přednáškách. 100%. (15.11.2007)