Utažení

Mladá vychovatelka přijíždí na starobylé sídlo, kde se má věnovat výuce dvou sirotků. Jenže jak záhy zjistí, s domem není něco v pořádku a děti také nejsou tak úplně normální. Většinu času to funguje sice jako rutinní, ale přesto obstojné strašení. najdete tu řadu klišé od bubáků v zrcadlech přes podvodní zjevení až po bouchání dveří a motající se záclony. Ale díky relativně solidní atmosféře a fajn castingu to dokáže zabavit. Kardinální průšvih přichází až se samotným koncem, který jsem si pustil několikrát a přesto jsem ho nedokázal pobrat. Nevím, co to režisérku napadlo, ale je to krásná ukázka toho, jak pouhých pár minut dokáže zazdít celý film. Přesto se kousnu a to průměrné hodnocení tomu dám. Kdyby mi chtěl náhodou někdo vysvětlit, co se to na konci dělo, budu za to vděčný. 50% (19.04.2020)

Ženská s tvárou Mackanzie Davis hovorí na obraz ženy, že je creepy? To vážne: Ja som sa viac bál jej. Ale keď sa zapol ten šijací stroj, fú to som sa zľakol, až mi vytiekli z úst ovsené vločky. Uznávam však dobrú hudbu, tie skrivené husle furt vedia priniesť atmosféru. Ale len kvôli zlomeným stardivarkám si to nezaslúži viac ako 2 hviezdy. (24.02.2020)

Zoufalá hororová série pokračuje a po Come Play a Rental tu mám potřetí 1*. Utažení, neboli Turning the Screw mě příliš nenadchnul ani v originální verzi z 1961, po podivném prequelu/neprequelu z 1972 ani nemluvím. Nová verze je zasazena do roku 1994 k čemuž mi moc nesedí celé to zámecké prostředí jak z 19. století. Je to tradiční oldschool duchařina s ošklivou a šílenou hrdinkou, děsivou hospodyní, malou holčičkou a puberťáckým spratkem. Ze začátku mě to celkem bavilo, hlavně výprava, ale postupem času je to čímdál větší nuda, lekačky jsou utopené v totální temnotě a navíc nijaké a co se děje stále není jasné. Odhalení je 10 minut před koncem a konec nedává absolutně žádný smysl. 1* za tu pěknou výpravu, jinak ztráta času. (08.12.2021)

Tak jestli někdy budu hledat prototyp extrémně nudné, neobjevné, laciné nefungující duchařiny s bídně nesympatickým obsazením, už vím, kde hledat. The Turning tohle nabízí od začátku až do konce. V podstatě si to můžete pustit, když třeba někdy budete potřebovat něco na uspání, protože tady se toho opravdu moc neděje a když jo, je to na dnešní poměry, kdy 21. století nabízí v hororové kinematografii nepřeberné množství možností, absolutní ostuda. Ten unylý rádoby efektivní závěr tomu opravdu moc plusových bodíků nepřidal. (20.05.2020)

Komu straší ve věži...ehm..kdo to straší na záhadném panství. Režisérka se patrně ukájela pohledem na rajcovní Mackenzie Davis. A zapomněla dát svému dílu smysluplnost. A hlavně zapomněla, že točí horor. Vylezl jí z toho nestrašidelný propadák, který je příkladem toho, jak se nemá točit horor. Začátek ještě nevypadá nejhůř. Mladá soukromá učitelka přijíždí na hrozivě vyhlížející panství udělit své nesexuální lekce dvěma sirotkům, rozverné sedmileté divce Floře (Brooklyn Prince), co asi měla působit záhadným dojmem(?), jak to u "hororových" dětí bývá zvykem, a jejímu staršímu bratrovi, mladému jinochovi Milesovi (Finn Wolfhard), který se asi do ní zamiloval(?), chová pavouka, preferuje jezdectví a vykazuje nepřístojné chování, načež se jí dostane přijetí u dlouholeté služebné (Barbara Marten), která působí strašidelně a hlavně má přehled o všech podivných událostech, ke kterým zde došlo. A mladá učitelka pranic nedbá toho, že její předchůdkyně tady před nedávnou dobou předčasně a za podivných okolností sbalila kufry. A nepřehlédnutelný je i fakt, že učitelka má mámu, co jí tak trochu straší ve věži(?) (Joely Richardson) A hned od prvních minut je to všechno výše vypsané stejně jedno, neb děj se ubírá různými směry a není si schopen vybrat, jaký mu bude vyhovovat nejlépe. Režisérka Floria Sigismondi vyvolává zmatky, neustále diváka vláčí po prostorách panství a jeho přilehlého okolí a vydatně praktikuje jakési nejasné a rádoby strašidelné výjevy a úkazy, nicméně téměř vše se míjí účinkem. Zvláště když v závěru téměř nic nedává smysl a divák se jen dohaduje, jak to celé bylo myšleno. Paranormální jevy sice nemají odbytou fazonu, hrstka scén dokonce vyvolá příjemné mrazení, herci se snaží, Mackenzie Davis je sympatický objekt touhy, ovšem chyba dlí už v ukrutně dementním scénáři a decentní a vážně míněný přístup režisérky je poměrně směšný. Strašení na úrovni mateřské školky už opravdu neocením. Pokusná forma strašit tedy zůstala jen pokusnou formou, načež je vše korunováno sledem nepochopitelných a povětšinou nezáživných až zaostalých scén, což je ještě horší. Pokud tedy nejste zarytými fanoušky hlavní hvězdy filmu, jedná se v podstatě o ztrátu času. Floria Sigismondi se po téhle tvůrčí hrůze hned tak ke kvalitní (hororové) produkci nedostane. Nedomrlé psychologické prvky ovšem může v budoucnu ještě uplatnit v jiných žánrech. 4/10 (19.05.2020)