Psie popoludnie

Psí odpoledne se zrovna moc nevydařilo. Asi jsem jeden z mála s tímto názorem, ale jistým způsobem mě nudí sledovat sociální tématiku muže na okraji společnosti a ještě ke všemu homosexuála (toto téma mi přišlo násilně vnucené), který se snaží vykrást banku. Chvíli to vypadalo na promyšlený plán, ale ten padá hned při první ukázce stupidity hlavní postavy, kterou hraje (opět skvěle) Al Pacino. Sonny není žádný chladnokrevný zabiják ani génius, spíše obyčejný bankovní úředníček co si ukousl velký kus dortu a nemůže ho spolknout. Jeho postava se ze začátku stává aspoň trochu zajímavou svými výstupy před davem (och ten pocit obdivu...), ale postupně velmi rychle unaví a začne nudit. Druhá půlka filmu bych řekl je přímo velmi slabá a kolikrát se mi zavírali oči nad neustálým chozením ven a dovnitř a čekáním na svou manželku (homosexuální i heterosexuální). Sidney Lumet měl předvést trochu více spádu ve filmu, který se vleče a velmi rychle ztrácí všechno svoje počáteční naivní kouzlo. Tři hvězdičky jsou VELMI slabé a jen úcta k Al Pacinovi a jeho herectví mi brání dát o jednu méně, ale co není může být. (21.09.2007)

Pri tomto filme platí zásada ,,raz nestačí".Nie preto,že by ho nebolo možné dokonale pochopiť na prvý krát,ale jednoducho preto,že je skvelý.Filmový archív je plný hodnotných,časom možno tak trocha prachom zapadnutých skvostov,no a toto je jeden z nich.Mladý,pohľadný a na zjedenie súci Al Pacino tu bezo zbytku vybaľuje svoje geniálne herecké umenie a dáva tým na frak každému,kto si dnes hovorí herec.Aj večne smutná,melancholická tvár nezabudnuteľného Johna Cazala a jeho jedinečný herecký štýl hovoria jasnou rečou.Celý film je veľmi dômyselne prešpikovaný láskavým humorom a divák sa ani pri najsilnejšej vôli nevyhne obrovským sympatiám voči tým dvom amatérskym babrákom,pre ktorých si znenazdania praje šťastný koniec.Bezpochyby je to jeden z najlepších filmov,aké kedy moje oko zhliadlo a vrele ho všetkým odprúčam.P.S.-veľmi dobrý a chytľavý úvodný song. (23.03.2013)

Asi nejlepší role Johna Cazaleho. Sice tu má oproti vyčerpanému Al Pacinovi malý prostor, ale jeho Sal mi prostě utkvěl, jak furt tak bezprizorně a smutně koukal. Film je zajímavý hlavně minisituacemi během vyjednávání např. když Pacinovi stále volá pervert lačnící po znásilnění a smrti rukojmích, nebo pizzaman co je nadšený že se proslaví atd. Překvapí i mladý Lance Henriksen. (29.08.2013)

Tři vynervovaní looseři vtrhnout do banky a jejich chabý plán se jim postupně rozsype pod rukama. První prchne okamžitě, zbylí dva budou muset čelit narůstajícímu tlaku zvnějšku. Al Pacino si vaše sympatie získá po pár minutách. Nepotřebujete vědět, kdo je a proč to dělá. Budete mu věřit, budete mu fandit. Stejně jako desítky lidí na ulici a stovky lidí u televize. Ale udrží si vaše sympatie po odhalení všech skutečností, po zjištění, jak špatným otcem/milencem je? Sidney Lumet neztrácí čas a jde rovnou k věci, strhující tempo první poloviny bohužel nedokáže udržet během celého filmu a občasné umělé natahování nekonkrétním žvaněním zamrzí. Původní sílu zážitku resuscituje závěr, kdy to už už vypadá, že všechno klapne, všichni (včetně vás) mají skrz naskrz propocené oblečení a do konce filmu zbývá všehovšudy pět minut – nepopsatelný nervák. Speciální vyzdvihnutí si rovněž zaslouží všechny scény s Pacinem, dle své nejlepší tradice stoprocentně ponořeným do komplikované role. Otázkou na závěr zůstává: může Psí odpoledne vzbudit takový poprask jako v 70. letech? V době, kdy k této události skutečně došlo, v době kulminující vietnamské války a celkové zmatenosti, nikoliv jenom sexuální a nikoliv jenom ve Státech? Těžko říct, ale minimálně pokřik „Attica! Attica!“ vám z paměti nikdy nevyprchá. Neměl by. 80% Zajímavé komentáře: StarsFan, JohnFarst, ]V[()Rt (10.09.2008)

Film má v sobě neobyčejnou sílu, která je umocněna narážkami na tehdejší údálosti a situaci v Americe. Třeba při scéně kdy vyjde Al Pacino z banky a začne řvát Attica, Attica / narážka na masakr ve vězení Attica v NY v roce 1971 / a k němu se pak přidává dav příhlížejících, mi projede mráz po zádech. Mírnou sociální kritiku tehdejších poměrů USA postupně pohlcuje skutečné drama lupičů a jejich rukojmích na jedné straně a vyjednávání policie a posléze FBI na straně druhé. Něco neskutečnýho je pak herecký výkon Al Pacina a to i přesto, že skvěle natočený příběh sám o sobě je po emoční stránce silnej jak bejk. Dovolím si tvrdit, že to je doslova herecká one man show Mr. Al Pacina. Nikdy jsem neviděl tak neskutečně opravdově natočené drama o přepadení banky. (25.11.2007)