Equus

Těžký film, těžké hodnocení. Snaha o psychologické pokoření pacienta v kombinaci s filozofickým podtextem. Z psychologického hlediska-ok, ale ten filozofický podtón mi tady byl trochu proti srsti. Burton fantastický, Peter Firth též a scénář je veledílo. Osobně si však myslím, že na takovýto počin je potřeba mít správnou psychickou náladu. Rozhodně to není film určený na zabití nudného večera, ale je třeba jej shlédnout za určitých předpokladů. Je tu položeno víc otázek, než odpovědí, což bych nepovažoval za problém. Těžko ho s něčím porovnávat, těžko ho podrobně charakterizovat. Equus je tajemný, úmorný, nekonvenční a někde pod tou slupkou filozofií podmanivý, vášnivý a o něčem vypovídající, ale tu slupku je schopno sloupnout jen malé procento diváků. Bohužel mezi nimi nejsem. 65% (07.10.2012)

Príspevok divadelnou predlohou nezasiahnutého recipienta: Equus (lat. kôň) je presne ten typ filmu, pri ktorom sa cítim intelektuálne menejcenný, dielom, ktoré ma fascinuje svojou myšlienkovou hĺbkou, svojou hereckou dokonalosťou. Sidney Lumet nikdy nepredstavoval režiséra diváckych filmov, ktorých primárnou funkciou je určitá forma relaxu, zábavy. Jeho Equus dokonale spĺňa tieto parametre, je to film náročný, no krásny a v kontexte režisérovej tvorby i tematicky odvážny, i keď formálne strohý, evokujúci svoju genézu na divadelných doskách. Všetci zúčastnení hrajú bravúrne, Burton a Firth stelesňujú mimoriadne výrazné figúry, najmä Burton exceluje a predstavuje doslova herecký kolos, ktorý ma svojou expresivitou v závere prikoval do kresla a vyvolal zimomriavky na tele. Môj stret so snímkou nastal v príhodnej trudnomyseľnosti, jej dopad bol teda viac než enormný... (29.01.2013)

Starý mentor, mladý žák. Model mockrát použitý nejen ve filmu není z nevděčných, vzpomeňme třeba na Good Will Hunting. Tady je rozebrán mnohem víc do hloubi duše i do hloubi bolesti. Psychiatr přijme případ kluka, který zle poraní koně, zprvu neochotně, ale časem se obrušuje jeho zhnusení nad bizarním činem a zároveň počáteční pacientovo klackování přechází v potřebu se otevřít. Připomíná to pověstnou černou propast, do níž se dívame tak dlouho, až nás pohltí a staneme se její součástí. Ti dva své psýchy prostoupí a jak jsou před námi odstraňovány vrstvy příběhu a dozvídáme se víc a víc, ptáme se stejně jako psychiatr, jehož život po této zkušenosti už není tak spokojený: Co znamená léčit? Co je to normál? Zbavit člověka jeho vášně? .... Slova k tomu moc nepasují, bylo to tak nějak vnitřně krásné. (06.12.2006)

Náročná vecička, plná filmových obrazov a snových výjavov, v ktorých sa stretávajú dva paralelné príbehy odvíjajúce sa pred očami diváka pekne postupne - muža, ktorý nikdy nemal deti a so ženou žijú už len ako spolubývajúci a chlapca, ktorý našiel cestu k vášni, avšak cez zvláštne prispôsobené vlastné náboženstvo. Škoda, že to bolo miestami zbytočne až prehnane komplikované, trocha to brzdilo psychedelický rozlet, ale inak, veľká spokojnosť, aj keď film asi nie je pre každého. 85/100 Videné v rámci - 5x5 tour : Po stopách režisérov. (16.06.2016)

Zajímavě převedená divadelní hra na filmové plátno. Všechno táhne Richard Burton, kdyby jeho nebylo, kdoví, jak by to dopadlo. Psychologický a psychiatrický příběh ve snaze o originalitu a hloubku mnohdy sklouzává často do mudrlanství a ztrácí se ve snaze pronést za každou cenu myšlenku. Ale vzhledem k předloze a právě Burtonovi to nakonec dopadá docela dobře. (31.08.2014)