Selhání vyloučeno

Ano. Lidstvo už tehdá v pasedátých a šedesátých letech mělo na sebe vyrobeno tolik bomb, že by svět zničily několikrát... Dnes ani netušíme co mají nejvyspělejší armády světa ve svých utajovaných skladech za zbraně... Tehdy byla největší hrozbou radioaktivní atomová puma. Děsila nejen destrukční síla, ale i následky radiace.... Film celkem logicky poukazuje na fakt, že lidstvo už zašlo ve zbrojení příliš daleko... Americký prezident i jeho kolega ruský premiér to řekli velmi dobře.. Nakladli jsme mezi sebe příliš mnoho překážek, ale je ještě čas je odstranit... Jenže lze si důvěřovat? Může jedna vojenská velmoc spoléhat na čestné slovo té druhé? U Ruska to i dnes platí. Lze Rusku věřit? Podívejme se na současnou situaci na Ukrajině a de facto ruské zabrání Krymu. Můžeme tedy vyděšeně sledovat, jak se k Mosvě řítí bombardér Vindicator (ve skutečnosti to byl Convair B-58 Hustler) s dvěma atomovkami na palubě a odhodlanou nyní již neřízenou osádkou a říkat si, zda k tomu někdy nedojde... Jenže úplné odzbrojení je nesmysl a naše závislost na počítačích je již značná a neumíme se bez nich obejít. Nezbývá tedy věřit, že každý program, půjde v případě potřeby vypnout a spuštěné procesy půjde zastavit. Jinak je s námi ámen. V šedesátých létech v době vrcholící Studené války musel tento film vzbudit jistě mnoho emocí! Nejsem na chlapy, ale H. fondu zbožňuju. Tady asi zahrál nejlepšího filmového prezidenta všech dob a to nejen pro rozhodnutí jaké učinil aby odvrátil konec světa. * * * * (27.07.2014)

Hypotetické ztvárnění začátku jaderného konfliktu a pokusu o jeho zažehnání. Přestože se celý film odehrává střídavě ve dvou místnostech, díky skvělým hercům a zajímavému scenáři se jedná o napínavou podívanou. Americký prezident je tu sice trochu heroizován a jeho závěrečné rozhodnutí se trochu vzpíná lidskému rozumu, ale to asi patří k věci. (01.02.2003)

Výborný film, ktorý varuje pred možnosťou globálneho jadrového konfliktu, so slušným psychologickým stvárnením väčšiny zúčastnených a to i s reálnym odhadom, ako by sa tieto jednotlivé ľudské povahy v danej situácii mohli zachovať. Inak ochraňuj nás všetci svätí pred takými ako bola postava Waltera Matthau, toľko hlúpych nezmyslov čo za tak krátku chvíľu vypotil už len tak v nejakom inom filme nezažijete. Svojim spôsobom by sa tiež hádam dalo povedať, že snímok je do určitej miery vizionársky, pričom nevaruje iba pred hrôzami takejto vojny ale aj na prílišné spoliehanie sa človeka na prístrojovú techniku, čo sa dá považovať aj za akúsi kritiku bezbrehej industrializácie. Záver ma milo prekvapil, žiadne čačky-hračky, skončilo to jediným možným spôsobom. 80/100 Videné v rámci - 5x5 tour : Po stopách režisérov. (10.06.2016)

Není to tak dávno co jsem viděl Kubrikova Dr. Divnolásku a říkal jsem si, že je tak trochu i škoda, že jde převážně o komedii. Dalo by se z toho tématu vytřískat víc a hle on to udělal Sidney Lumet, ještě toho roku. Pragmatický zmrd hraný Walterem Matthauem je jednoznačně nejlepší postavou snímku. Hanry Fonda je solidní president (jeho jediný a úctyhodný spoluhráč je mladičký, nedávno zesnulý Larry Hagman), ale po tomhle rozhodnutí by ho lynč neminul. Závěrečná čtvrthodinka je mrazivý nervák, který mě donutil jít do plného hodnocení. Jsou to politici, je jim jedno co s námi bude. Dělat chyby to je politika... Zachraňte zemi, než ji oni zničí tou jejich nechutnou politikou. (09.01.2013)

Na můj vkus příliš mechanicky a pateticky, ale jinak mrazivě přesně přehraná absurdní závislost světa a života na různých druzích mužské ješitnosti a jejich chorobné touze propadat přitažlivosti, důležitosti a osudovosti svých představ. (Těžko uvěřit, že se od té doby všechno dál mílovými kroky mění k horšímu a zase se chystáme obětovat svět, tentokrát nikoli vojenským a politickým představitelům moci, ale finančníkům a byznysmenům, trapným vyžírkům. O kolik lákavější a vznešenější je proti tomu matriarchát ;) - o kolik dál bychom se všichni společně dostali a o kolik příjemnější by takový vývoj byl.) *** Znovu jsem shlédla i Dr. Divnolásku, který na absurdní děsivou představu zbraně totálního zničení útočí z pozic stejně patetických, ale kamuflovaných hysterickou a velmi nekomickou absurdní groteskou. Skvělá je hlavně ta pasáž, kde se vysvětluje, že zbraň totálního zničení vyvinuli Rusové proto, že si spočítali, že je vyjde mnohem levněji než pokračovat v nenažraném krysím závodě světových velmocí o mír, o prvenství ve vesmíru, na Měsíci atd., na což už jim brzy prostě nestačí prostředky, ani když vyždímají celý národ. Nicméně Lumetův Failsafe si ale pro jeho logiku a soustředěnost cením přeci jen víc. *** A především, za úvahu stojí i spojitý příběh obou filmů i knižních předloh - už proto, že Kubrickovo nekolegiální počínání vůči Lumetovi a jeho práci, jež vznikala souběžně, nepříjemně připomíná přesně týž krysí závod, který u světových mocností kritizuje ve filmu. Více se k tomu dá přečíst i zde, v obsahu, v oficiálním textu ČT. Umím si představit, oč zajímavější, účinnější a i morálně přínosnější by bylo, kdyby naopak síly spojili a filmy veřejnosti představili jako dvojexpozici děsivého osudu, na jehož hraně lidstvo slepě vrávorá. *~ (27.03.2021)