Zostup Orfeov

Tak to dopadá, keď nenávisť, závisť a predsudky prevýšia zdravý rozum a triezvy pohľad na svet. Nič nie je spoločensky nebezpečnejšie ako hlúpy fanatizmus. Marlon Brando si to tu opäť raz strihol vo fantastickej postave, ktorú nielenže bravúrne stvárnil, ale ešte na mňa ako diváka aj hypnoticky zapôsobil. Val Xavier sa tu v jeho podaní nenápadne, ale isto prepadá do osídiel ľudskej zloby a čistej esencie zla, pričom všetko vrcholí smutným tragickým finále, v ktorom pochopí, že na útek je aj tak už neskoro, pred ľudskou hlúposťou niekedy niet úniku. Nádhera. 85/100 (29.03.2016)

Vždy jsem měl raději tragédie než komedie a Sestup Orfeův v rukou geniálního režiséra s nezapomenutelnou legendou mi nemohl uniknout. O to víc jsem však zklamán. Jsem si vědom toho, že Brando ve své "hadí kůži" je vynikající...ostatně všichni zúčastnění hrají bezchybně, ale po celou dobu projekce na mě útočil můj největší filmový nepřítel - NUDA. To je zásadní problém, díky kterému shledávám toto dílo za podprůměrné. Bohužel. (25.03.2011)

Nikdy se neohlížej zpět. Zastavárna lidských pohnutek, uchopení hořkého kalichu morality pozemských kejklů, přehmatů všedních dnů, vzdušných polibků zhoubné líbeznosti, v letargickém vnějšku "člověčenství." Dýmka míru svému minulému životu, skrytý absint okoralých citů. Zasněžené srdce, které se pomalu "uzdravuje." Cizinec, narušitel, životem ošlehaný mladý lev Marlon Brando (přivandrovalec z nemanic) "rozrazil" svou umírněností, nerozpoznatelným podivínstvím a usměrňujícím pozorovatelstvím, brány krámku i zábrany dosud nepoznané vyprávěcí "romeovskou terapií." Vyděděnec v salonu přehlížené krutosti. Marlon Brando je žádaný artikl přítomných dam - místní flámující tulačky s pusou prořízlou, vyznavačky nočních podniků, Joanne Woodward, kokety hazící očkem nemravným, hledající krátké povyražení a zralé ženy, apatické vdané paní s postupně osmělující se svůdností v rouchu, které do té doby zakrývalo to, co má být šeptem sděleno, Anny Magnani. Zlo nahoře podřimující vytáhne svou zbraň a navždy umlčí to nejlepší v nás. Zmrzačené city vypěnily. Byly zality do betonového srdce a vyústily destruktivní zlostí do nenávratna. (08.10.2014)

The Fugitive Kind je fakt tvrdej film. Někomu může vadit jasná divadelnost, ale to nic nemění na tom, že Williamsovi hry jsou aktuální pořád, protože věrně a - hlavně - silně reflektujou pravý bolesti, a The Fugitive Kind patří rozhodně k těm nejtemnějším. To, že dialogy (především monology) jsou občas až staromódně teatrální a kytara jako "životní společník" jednoho potulnýho tuláka už v dnešní době nepůsobí tak věrohodně, to všechno dominantně (vy/pře)važuje Marlon Brando a nedoceněná Joanne Woodward. Neprávem zapadlej, silnej film. (14.03.2012)

Tennessee Williams je jedním z mých absolutně nej dramatiků a spisovatelů. Tohle zpracování jeho hry je vskutku vydařené (koneckonců - scénář dělal sám autor, že, ale samozřejmě i další věci jsou neméně důležité), a dobře vystihuje atmosféru příběhu, ale i pocity, které jsem u četby měla. Sestup Orfeův kdysi, před mnoha lety, nastudovala i skvělá Mahenova činohra v (mém rodném a drahém) Brně, a nikdy mne nepřestane mrzet, že jsem si to tenkrát nechala ujít. :-( (27.04.2010)