Na dno vášne

Cesty Páně jsou nevyzpytatelné, cesty lásky a vášně ještě nevyzpytatelnější. Nevím, jak to Almodóvar dělá, že přes krajní nevěrohodnost jeho příběhů do nich dovede s takovou intenzitou a nemilosrdností zatáhnout. Miluju ho a tenhle film patří spolu s Mluv s ní a Vše o mé matce k mojí JEHO vrcholné trojce. (26.01.2006)

Pomalu se vracím Almodovarovou minulostí po schodech postavených z jeho filmů, Na dno vášně je zatím nejstarší, ač v předsálí už se hřeje Kika i Květ mého tajemství (budu sledovat zanedlouho) a na opačném konci čekají rozkoukaná Rozervaná objetí (dokoukány budou zítra). Mini srovnání stále vede Volver, ačkoliv Na dno vášně je opravdu dobrý, a v tomto případě bych k rozlišení nuancí potřeboval spíše desetistupňový žebříček. Pedrovy filmy mají hodně společného - hraje v nich Penélope, dost často také Javier Bardem, a taky pokaždé se v zápletce totálně ztratím, ačkoliv přesto nic není ztraceno, protože moje slečna mi pokaždé děj vysvětlí. A asi to se mi na Pedrových filmech líbí ze všeho nejvíc, fakt nejsou pro blbce. (17.10.2009)

To, že nepůjdu s hodnocením níž, má celkem dost důvodů. Předně je to nepopiratelně kvalitní film. Herecké výkony bez poskvrny, vše nádherně stylizované, krásná hudba, svůdné ženy, které se nebojí ukázat mnohé a režisér, jenž má pro navození erotična talent. Na druhou stranu mi ale přijde, že vůbec nevěděl jaký žánr vlastně točí. Globálně vzato zde není nic, co by mne nějak víc zaujalo a celkový dojem je rozpačitý. Takže nakonec jedna z nejslabších 4*, které jsem kdy dal. (01.09.2010)

Poměrně poutavý příběh (poutavým není myšleno reálný - až moc "náhod" ), s propletenými vztahy pěti hlavních představitelů. Už samotný vstup hlavní postavy na scénu (porod) je vymyšlen ve velmi atypickém prostředí a celkově film ani na chvilku nenudí, je zajímavé sledovat, kdo je kam ochotný zajít a žádná z postav není vysloveně kladná, resp. bez viny... A navíc mě osobně vývoj snímku často překvapoval, což je jedině plus. Doporučuji, bez výhrad za 5 :-) (26.06.2015)

Přepsáno v březnu 2020. Filmové dílo Na dno vášně je stylizovaným melodramatem jižanského temperamentu. Jsou to ty krásy a strasti partnerských vztahů, vzbouřená vlna vášně na zčeřené hladině nevyřčených bolestí. Rozpalovaná směsice jednostranných tužeb, pocitů viny, pudu majetnictví, niterných přání osudovosti, provokativních náhod, nenávisti a pomsty, zrady, výčitek zoufalství, ublíženosti a neohrabanosti v harmonii souznění, potlačovaných potřeb, i sadomasochistických struktur přitažlivosti a žárlivosti víří při tanečním obřadu obětování lidského života pro věčnou slávu Érose. Střety lásek a odporu, vše ve jménu niterného naplnění pocitem štěstí. V hlavním středu pozornosti stojí Víctor Plaza (zajímavý Liberto Rabal), nezkušený a do života nedočkavý mladík. Na počátku jeho seznamování se s dospělostí a v nepřehledné orientaci vůní okolí číhá hořká překážka životní lekce. Nemilosrdné prověřování lidského charakteru. Hlavní ženskou postavou je Elena Benedetti (velmi zajímavá Francesca Neri), divě upřímná mladá žena. Je rozpolcena v pocitech viny, vděčnosti a osudové přitažlivosti. Odpuštění musí započít ve vlastním nitru. Důležitou postavou je David de Paz (pozoruhodný Javier Bardem), policista v osudovém okamžiku, kdy se zcela mění pravidla hry. Je nešťastníkem, lapeným v pasti viny a trestu. Výraznou postavou je Sancho (přesvědčivý José Sancho), Davidův partner policejní služby. Jeho starozákonní představa manželského svazku si nevybíravě zjednává své svaté právo a láska bolí obě strany. K výraznějším postavám filmu patří také Clara (zajímavá Ángela Molina), Sanchova manželka v dlouholeté zoufalé snaze o útěk z ponížení a pocitu nenávisti. Hledá se cesta k vlastnímu osvobození. Z dalších rolí: chudobná Victorova matka Isabel Plaza Caballero (Penélope Cruz), Isabelin konejšivý doprovod u Victorova dravého narození (Pilar Bardem), či u Victorova porodu asistující řidič městského autobusu Tony (Álex Angulo). Na dno vášně je rozverným a neúprosně spletitým cynismem romantiky lásky. Stylizované melodrama Pedra Almodóvara bytostně touží po naplnění a často bloumá osamělostí. Niterně hlubší i výstřednější. (28.02.2010)