Vražda v Orient exprese

Jak plynul čas, moje chutě v oblasti zábavy a umění se měnily. Pár věcí ale zůstávalo konstantních. Patří mezi ně i nechuť ke klasickým detektivkám, kde po rafinovaném zločinci pátrá geniální soukromý detektiv a čtenář/divák je svědkem souboje dvou brilantních intelektů, který je obvykle zakončen scénou, v níž trpívám nejvíc. Ano, mám na mysli to nesčíselněkrát profláknuté klišé, kdy se v jedné místnosti shromáždí všichni podezřelí, velký detektiv rozebere jejich výpovědi, odhalí drobné rozpory, alibi rozmetá na kousíčky a neomylně prstem ukáže na pachatele, který svěsí hlavu, pod tíhou argumentů se přizná a poslušně se nechá odvést na policii. Ne, Agatho, takhle to v životě nechodí a před tvými pohádkami dávám přednost jiným. Na snímku mě lákalo herecké obsazení, jméno režiséra i slušné ohlasy včetně oscarového ocenění. Jenže ouha, přišla studená sprcha. Poirot je nevhodně obsazený, herci ve vedlejších úlohách se dělí na ty, co hrají matně, a na zbytek, který je vyloženě špatný. Kdybych neviděl Vraždu v Orient expresu, nikdy bych nevěřil, že Ingrid Bergman může být tak prkenná. Přijatelný je snad jedině Anthony Perkins. Rozuzlení případu představuje i v rámci umělého světa klasických detektivek nestravitelný bizár, který sklouzává k hranicím nechtěné parodie. Lumetova režie mohla zaujmout americké akademiky snad jedině díky geniální reklamní strategii producenta. Orient expres kdysi představoval symbol éry belle époque a opulentního luxusu, kdyby dokázal Lumet prodat, když nic jiného, aspoň krásnou přírodu Balkánu a vytvořil atmosféru, jejíž středobodem bude vlak coby symbol romantických výprav za hranice všedních dní a cest zámožných dobrodruhů za exotikou, byl bych štědřejší. Hvězdičku bych také přidal, kdybych byl fanouškem žánru. Takhle je mi líto, zůstanu velmi skoupý. Celkový dojem: 25 %. (25.10.2018)

Moja prvá výčitka je, že film je pre mňa nudný, no zároveň si vyžaduje pre pochopenie neustálu trpezlivosť a bystrosť, lebo je veľmi zložitý a mal som problémy stíhať dej, strácal som sa, no našťastie človek z tohto filmu má zážitok aj napriek tomu, lebo podstata je pochopiteľná. Moja druhá, možno ešte väčšia výčitka je, že záver hrá na nôtu akejsi spravodlivej pomsty smrťou kolektívom voči jednotlivcovi. Možno by tu hral veľkú úlohu pre mnohých aj sociálny aspekt, keby podaktorí vrahovia neboli ozaj bohatí, či úspešní, ale vzhľadom na to, že obeť bola asi najbohatšia, pre niektorých to takpovediac môže hrať aj na túto nôtu. Záver s alibizmom prenechania rozhodnutia na druhého a neinformovanie miestnej polície s oboma verziami a s chýbajúcim procesom, kde by sa rozhodlo, či taký trest smrti bol oprávnený, čo si ja myslím, že nie, je pre mňa veľkým morálnym zlyhaním napriek genialite filmu v atmosfére, v časovej rozloženosti, v zvratoch, tajomne, vytáčaní sa, vtipných, či bláznivých momentoch v správaní niektorých ľudí, z ktorých mnohé sú aj dnes prekuknuteľné. Veľmi dobrá a hlavne zaujímavá a dosť originálna kriminálka napriek tým mojim výčitkám. (08.07.2014)

V mladosti som veľmi rád čítal detektívky Agathy Christie, doteraz obdivujem filmy Sidney Lumeta a nepoznám veľa ďalších filmov, v ktorých sa podarilo sústrediť takú skvelú hereckú partiu. Formálne sú teda splnené všetky podmienky na mimoriadne hodnotenie tohto filmu. Lenže je to rovnaké, ako očakávať, že športové zápolenie skončí podľa papierových predpokladov jeho aktérov. Aj na tejto takmer štyridsať rokov starej vlakovej vražde sa dá dodnes všeličo obdivovať. Len ten celok už pôsobí naftalínovo a nepríťažlivo, ako koláč po povyberaní hrozienok. Silné tri hviezdičky z úcty. (30.01.2012)

Zahradník je průvodčí! I když se také řadím do početné skupiny preferující D.Sucheta, nutno uznat, že A.Finney se své role zhostil zodpovědně (dokonce i nechával v maskérně krk). Tradiční koncept mnoha podezřelých a jednoho vraha je brilantně postaven na hlavu a než lokomotiva se sněžným pluhem uvolní trať, má belgický génius s ledabyle nalepeným knírkem neobvyklé dilema. Zatížit svědomí, nebo někde před Bělehradem ležet zavátý sněhem v příkopu u kolejí..? Obsazení je první třída, ale co se divíte, jsme v Orient expresu.. (21.09.2015)

Od Agathy Christie jsem dosud nečetla žádné dílo a ani samotný Hercule Poirot mě nikdy příliš "nebral." Pod jeho jménem se mi vždy vybaví David Suchet, který bude zřejmě navždy s jménem Poirot spojován. Sidney Lumet je skvělý režisér a Orient Expres je zase legendární vlak. Do toho ještě Agatha Christie a "hvězdné" obsazení. Předpokládaným výsledkem je napínavá a propracovaná detektivka odehrávající se v "mrazivé" atmosféře vlaku zapadlého ve sněhu. Herecké legendy pěkně pohromadě, zatímco se do nich s diplomacií, profesionalitou a inteligencí pouští Albert Finney. Vysoce mě potěšila přítomnost Anthony Perkinse, který vypadá pořád stejně, jakoby od roku 1960, kdy obýval svůj tajemný dům na kopci, neuběhla žádná doba. Své postavě opět propůjčil onu "Normanovsky" roztomilou nervozitu, vystrašený pohled a cukání v obličeji i ústech:) Při scéně, kdy jej Hercule vyslýchá a Anthony jako pan McQueen hovoří o své matce, jsem se musela zasmát. Vypadá to, že se jejího stínu nikdy nezbaví:) Závěrečné, mistrovské rozluštění záhadné vraždy je intelektuálně naprosto vyčerpávající. A přesto jsem neměla pocit, že bych se v Herculeových dedukcích (miluju to slovo) nějak ztrácela. Sice jsem pak zvažovala, kdo že to vlastně nakonec "bude," ale to je jen drobná vločka, která dopadla na "vyčištěná" kupé:) (08.01.2012)