Vražda v Orient exprese

Poirotovka plná sedmdesátkového manýrismu stála na počátku nové éry adaptací Agathy Christie. Protože během autorčiny aktivní spisovatelské kariéry vznikla sice celá řada zajímavých filmů nebo televizní přepisů, ale to hlavní se stále odehrávalo na stránkách knih, časopisů a na divadle (ideálně v její dramatizaci). Dnešní kultovní status se rozvinul prakticky až po té, co Albert Finney přenechal Poirota Ustinovovi a posléze Suchetovi. V pozadí bohužel zůstaly takové perly Die Abenteurer G.m.b.H. (1928), And Then There Were None (1945) nebo Witness for the Prosecution (1957). Tato Murder on the Orient Express je naopak neustále k dispozici pro stále nové a nové oceňování hereckých koncertů Bacall, Bergman, Bisset, Redgrave, Conneryho, Yorka a dalších. A samozřejmě i pro ten příběh inspirovaný tragédií Lindbergova dítěte, kterou ale mnohem lépe zpracoval Branagh. (02.04.2009)

Ve vlaku, který byl kvůli sněhové lavině zastaven v půli cesty, byl zavražděn nenáviděný finančník Rachett. Vypátrat pachatele tak musí s pomocí svých šedých buněk mozkových vynikající detektiv Hercule Poirot ( Albert Finney )... Naprostá klasika..... Scénář - Agatha Christie, Anthony Shaffer a Paul Dehn. bHudba - Richard Rodney Bennett (13.06.2011)

Vynikající obsazení, stylová hudba a kostýmy z toho dělají jednu z nejlepších christieovských adaptací. Finney hraje Poirota jinak než Suchet (jemný mužíček) či Ustinov (ješitný gurmán), ale vůbec to nevadí, protože asi takhle by si podle mě Agatha Hercula představovala. Existují dvě verze dabingu a kupodivu jsou obě excelentní. Jak Barrandov za totality, tak i Nova obsadila legendy českého herectví a ne matné dabéry, které jinak můžete slyšet v každém seriálu. A tak si můžete vybrat, aby Poirot promlouval hlasem Martina Růžka či Borise Rösnera. (30.12.2006)

Jak plynul čas, moje chutě v oblasti zábavy a umění se měnily. Pár věcí ale zůstávalo konstantních. Patří mezi ně i nechuť ke klasickým detektivkám, kde po rafinovaném zločinci pátrá geniální soukromý detektiv a čtenář/divák je svědkem souboje dvou brilantních intelektů, který je obvykle zakončen scénou, v níž trpívám nejvíc. Ano, mám na mysli to nesčíselněkrát profláknuté klišé, kdy se v jedné místnosti shromáždí všichni podezřelí, velký detektiv rozebere jejich výpovědi, odhalí drobné rozpory, alibi rozmetá na kousíčky a neomylně prstem ukáže na pachatele, který svěsí hlavu, pod tíhou argumentů se přizná a poslušně se nechá odvést na policii. Ne, Agatho, takhle to v životě nechodí a před tvými pohádkami dávám přednost jiným. Na snímku mě lákalo herecké obsazení, jméno režiséra i slušné ohlasy včetně oscarového ocenění. Jenže ouha, přišla studená sprcha. Poirot je nevhodně obsazený, herci ve vedlejších úlohách se dělí na ty, co hrají matně, a na zbytek, který je vyloženě špatný. Kdybych neviděl Vraždu v Orient expresu, nikdy bych nevěřil, že Ingrid Bergman může být tak prkenná. Přijatelný je snad jedině Anthony Perkins. Rozuzlení případu představuje i v rámci umělého světa klasických detektivek nestravitelný bizár, který sklouzává k hranicím nechtěné parodie. Lumetova režie mohla zaujmout americké akademiky snad jedině díky geniální reklamní strategii producenta. Orient expres kdysi představoval symbol éry belle époque a opulentního luxusu, kdyby dokázal Lumet prodat, když nic jiného, aspoň krásnou přírodu Balkánu a vytvořil atmosféru, jejíž středobodem bude vlak coby symbol romantických výprav za hranice všedních dní a cest zámožných dobrodruhů za exotikou, byl bych štědřejší. Hvězdičku bych také přidal, kdybych byl fanouškem žánru. Takhle je mi líto, zůstanu velmi skoupý. Celkový dojem: 25 %. (25.10.2018)

Žánrové rodinné stříbro. Vražedná kombinatorika s překvapivou (eufemismus) pointou, kdy po unášení se na vlnách výpovědí, falešných stop, rozporů a mamutích pastí přijde rozuzlení, které vám nemilosrdně plivne do tváře, že vaše malé šedé buňky rozhodně nejedou na plný výkon a je čas na servisní prohlídku. Hvězdy září v dostatečné vzdálenosti od sebe a oslňují až ke sněžné slepotě a Oscarovým oceněním. Scénář je přesný co do dávkování i tempa. Předstartovní dopink mají ti neznalí knižní předlohy. To, jak si s vámi autor hraje na schovávanou, jak převrátíte skrýše vzhůru nohama a stejně ho nezapikáte, se dá zažít jen jednou jedinkrát. :-) P.S Jestli jste tenhle ořech rozlouskli před koncem, tak Scotland Yard stále ještě nemá plný stav. (23.04.2007)