Vražda v Orient exprese

Já bych rád dodal jednu pěknou větu, kterou řekne Holly v Červeném trpaslíkovi, ale tím bych okamžitě řekl celou pointu a jestli ji někdo nezná, tak by to byla velká škoda, i když čekat se to dá, ale nemusí a to je právě to kouzlo dobrých detektivek, jako Vražda v Orient expresu dozajista je, protože Agatha Christie dokázala psychologii postav vypsat do detailu. Spolu s fascinujícím vyprávěním její detektivky prostě nikdo nikdy nezapomene a Vražda v Orient expresu je jednou z nich. Hercule Poirot je zde ztvárněn vcelku zajímavě. Hercem, který ho ztvárnil pouze jednou, ale o to víc zajímavě a opravdově. Proto je nakonec tento film tak neobvyklý a přesto povedený, protože David Suchet je sice herec, kterého znají všichni, ale takhle je alespoň o neobvyklou věc na světě více. --- Vrah je dozajista v této místnosti... (21.05.2008)

Hercule Poirot rozmotává případ vraždy a ve filmu se v podstatě akorát kecá. Ale ani na chvilku jsem se u toho nenudil. Sidney Lumet tyhle konverzačky na malym prostoru prostě uměl. Jenom některý postavy mi teda trochu lezly na nervy. A postava Hercula Poirota pro mě bude vždycky spojená s Davidem Suchetem. Albert Finney mi připadal spíš jak nějaká parodie na Adolfa Hitlera. 75% (30.12.2017)

Působivá vražda v nejslavnějším expresu, který se pohybuje po evropských drahách. Do první třídy tohoto luxusního vlaku nastoupili osobnosti světové kinematografie a společně se vydávají na putování, které naruší takový malý a ulíznutý Belgičan (nebo snad Francouz, s tím jeho vychováním, že Seane?). Bude vše sledovat, analyzovat, vyptávat se, zkoušet každého cestujícího (i toho, který neplatil lístek, divák se mu říká). Vedle všech hvězd je velmi "výrazný" Albert Finney bourající moje představy o slavném detektivovy (ach ach, vždyť já bych mu tam uvěřil i zoofila...pejsci princezny Dragomiroff v tuto chvíli jistě nastražily své uši a nebo rovnou utíkají:)). Víc podobných filmů plných vybroušenosti a herecké smetánky. (20.01.2013)

Jakožto milovník krimi a obdivovatel Sidneyho Lumeta jsem si nemohl nechat ujít tento film, i přesto, že nejsem fanoušek Poirota. Murder on the Orient Express má hned několik kladů. Tím prvním je nepochybně napínavé chladné vyšetřování, které diváka nenechává v klidu. Druhým kladem je herecká plejáda, ze které se naprosto každý zhostil své role bravurně. Neposledním kladem, který též velmi oceňuji, je chování postav, společenské mravy a kulturní zvyky z té lepší společnosti, elegantnost a decentnost postav... to vše mě velmi zaujalo. Škoda té otřesné hudby, jinak bych neváhal s plným hodnocením. (03.10.2010)

Jako někdo, kdo se necelého půl roku před zhlédnutím filmu seznámil se stejnojmennou knižní předlohou z pera královny detektivek, Agathy Christie, jsem si před zhlédnutím dovolil vznést na film dva požadavky, jejichž splnění de facto podmiňovalo, zda na mne vedle zmíněné knižní předlohy pozitivně zapůsobí i Lumetova adaptace: 1) Musel jsem během sledování zapomenout, že znám vrahovu identitu, mým vůdčím chtěním zkrátka bylo, aby mně dění na obrazovce zakázalo myslet na to, že jsem již jednou byl svědkem rozplétání tohoto případu, že se tento přede mnou již jednou zdárně rozřešil; to je myslím logické, prostě jsem si nechtěl zoufat nad ztraceným časem. 2) Technický detail: tím, že film má něco málo přes dvě hodiny a kniha cirka 200 stránek, mně prostou početní úlohou bylo jasné, že filmaři museli škrtat. A kde jinde škrtat, než ve výsleších a ohledávání stop (většinově rozvedených do patnácti až dvaceti stran textu)? Takto osekaná detektivní práce skrze nedostatek indicií skýtala nebezpečí, že Poirot bude chytřejší než Poirot, jinými slovy bál jsem se, že si řeknu: tady se toho odhalilo tak málo, že ani šedé buňky mozkové nemohou pomoci, dopadení pachatele by byla hrozná haluz. ___ A jak to dopadlo? To napovídá mé hodnocení (4*), jež se však nakonec může z odstupu jevit benevolentním, ovšem z úplně jiného důvodu, než o kterých jsem uvažoval před projekci, totiž že mně Albert Finney do role Hercula Poirota ale vůbec nepasuje. Ten závěr je z jeho strany jeden velký přešlap, Poirotovu mistrnou dedukci (závěrečná půlhodinka) ztvárňuje poněkud maniakálně, čímž ze sympatického mužíčka (ano, nemálo arogantního) s knírem dělá cosi podobného zlostnému skřetovi (něco na způsob Grinche) psychicky mučicímu své oběti, hi hi hi (i takhle nějak se to projevuje). 75 % (02.05.2023)