Vražda v Orient exprese

Možná je to trochu kacířská myšlenka, ale pro mě zůstane jediným Poirotem skvělý David Suchet. Ale mimo této "drobnosti" je Vražda V Orient Expresu perfektně natočený detektivní příběh se vším, co k němu patří a nehorázně dokonalým obsazením k tomu - až na postiženě působícího mladého Alberta Finneyho v hlavní roli. Skvěle napsaná předloha vám skutečně neposkytne moc vodítek k totožnosti vraha - proč taky, když hlavní hrdina musí být geniální;) 80% (24.03.2003)

Jak plynul čas, moje chutě v oblasti zábavy a umění se měnily. Pár věcí ale zůstávalo konstantních. Patří mezi ně i nechuť ke klasickým detektivkám, kde po rafinovaném zločinci pátrá geniální soukromý detektiv a čtenář/divák je svědkem souboje dvou brilantních intelektů, který je obvykle zakončen scénou, v níž trpívám nejvíc. Ano, mám na mysli to nesčíselněkrát profláknuté klišé, kdy se v jedné místnosti shromáždí všichni podezřelí, velký detektiv rozebere jejich výpovědi, odhalí drobné rozpory, alibi rozmetá na kousíčky a neomylně prstem ukáže na pachatele, který svěsí hlavu, pod tíhou argumentů se přizná a poslušně se nechá odvést na policii. Ne, Agatho, takhle to v životě nechodí a před tvými pohádkami dávám přednost jiným. Na snímku mě lákalo herecké obsazení, jméno režiséra i slušné ohlasy včetně oscarového ocenění. Jenže ouha, přišla studená sprcha. Poirot je nevhodně obsazený, herci ve vedlejších úlohách se dělí na ty, co hrají matně, a na zbytek, který je vyloženě špatný. Kdybych neviděl Vraždu v Orient expresu, nikdy bych nevěřil, že Ingrid Bergman může být tak prkenná. Přijatelný je snad jedině Anthony Perkins. Rozuzlení případu představuje i v rámci umělého světa klasických detektivek nestravitelný bizár, který sklouzává k hranicím nechtěné parodie. Lumetova režie mohla zaujmout americké akademiky snad jedině díky geniální reklamní strategii producenta. Orient expres kdysi představoval symbol éry belle époque a opulentního luxusu, kdyby dokázal Lumet prodat, když nic jiného, aspoň krásnou přírodu Balkánu a vytvořil atmosféru, jejíž středobodem bude vlak coby symbol romantických výprav za hranice všedních dní a cest zámožných dobrodruhů za exotikou, byl bych štědřejší. Hvězdičku bych také přidal, kdybych byl fanouškem žánru. Takhle je mi líto, zůstanu velmi skoupý. Celkový dojem: 25 %. (25.10.2018)

Poirotovka plná sedmdesátkového manýrismu stála na počátku nové éry adaptací Agathy Christie. Protože během autorčiny aktivní spisovatelské kariéry vznikla sice celá řada zajímavých filmů nebo televizní přepisů, ale to hlavní se stále odehrávalo na stránkách knih, časopisů a na divadle (ideálně v její dramatizaci). Dnešní kultovní status se rozvinul prakticky až po té, co Albert Finney přenechal Poirota Ustinovovi a posléze Suchetovi. V pozadí bohužel zůstaly takové perly Die Abenteurer G.m.b.H. (1928), And Then There Were None (1945) nebo Witness for the Prosecution (1957). Tato Murder on the Orient Express je naopak neustále k dispozici pro stále nové a nové oceňování hereckých koncertů Bacall, Bergman, Bisset, Redgrave, Conneryho, Yorka a dalších. A samozřejmě i pro ten příběh inspirovaný tragédií Lindbergova dítěte, kterou ale mnohem lépe zpracoval Branagh. (02.04.2009)

V role Hercula Poirota som zatiaľ videl len Davida Sucheta, ktorý je však podľa mňa neporovnateľne lepší ako Albert Finney. Ten sa mi ako Poirot zdal veľmi čudný a po celý čas som si na neho nemohol zvyknúť. Samotné spracovanie Vraždy v Orient exprese bolo dobré, ale predsa len sa mi viac páčilo v TV filme so Suchetom, kde to bolo napínavejšie a dramatickejšie, najmä v závere. (20.01.2012)

Můj vztah ke klasické detektivce je více než vlažný, Agathu Christie jsem kdysi odložil s prvním malým černouškem a nechal ji hnít někde na dně knihovny. Do života jsem vybaven pouze tou základní poučkou, že vrahem je zahradník. Když máme dnes takové sychravé odpoledne, Olga Walló se tolik vyvztekala s českým dabingem a oblíbenec Sean Connery na mě z obrazovky promlouvá hlasem Jana Teplého, rozhodl jsem se odolat pokušení a nepřepnout na obligátní strhující publicistiku o pražském arcibiskupství na ČT2. A udělal jsem dobře. Albert Finney je jako belgický mentální Herkules úžasný, svou postavu sice pojal jako postaršího žlučovitého prostatika, ale klubko nitek vedoucích k pachateli rozmotává celkem energicky. Než mašinfíra zatopí pod kotlem, je mezi osobami ve vagónu první třídy vrah a já marně vyhlížím šviháka s cvikrem na nose, ve slamáku a brďáckých zelených montérkách. O to víc bylo pro mě rozuzlení překvapivé a i když se v Orient Expressu dvě hodiny jenom žvanilo, musím hodnotit pozitivně. (07.01.2012)