Rozsudok

Hrdinstvo sa u hrdinov režiséra Sidneyho Lumeta nerodí z presvedčenia, ako skôr z tvrdohlavosti. Ani Frank Galvin (podobne ako napríklad Serpico) veru nespĺňa klasickú predstavu o bojovníkovi proti bezpráviu a zlovôli mocných. Jeho rozhodnutie viesť súdny spor smerom, akým ho vedie, je vlastne omylom, ktorý nastal niekde medzi alkoholovými oparmi a pocitmi sebaľútosti. Samozvaný stroskotanec, ktorému záleží skôr na vlastnom profile, než na tých, ktorých obhajuje. Čo je veľmi pôsobivé, pretože tým pádom ani inak jednoznačne "zlá" strana celého sporu nie je nositeľom neľudských obludností, ale len zástupcom tých, ktorí pochybili a teraz za to odmietajú prevziať plnú zodpovednosť, pretože narozdiel od Franka Galvina a jeho svedkov sú so svojim statusom navýsosť spokojní... Až mrazí, koľko je v takto rozohratom súboji neodškriepiteľných PRÁVD! ...až do plaču je potom človeku z toho, ako sa to všetko v priebehu záverečných 5 minút zamietlo pod stôl. Snáď sa toho niekto chytí ešte raz a dotiahne to do konca. (26.06.2006)

Amerických filmov zo prostredia súdu som videl toľko, že niekedy mám dojem, že súdiť sa je jedna z najobľúbenejších činností Američanov. Aj filmov, v ktorých osamelý a handicapovaný (vek, alkohol atď.) právnik stojí proti poisťovacej, tabakovej, chemickej, či zbrojárskej korporácii a bez es v rukáve sa zúfalo snaží presvedčiť porotu o svojej pravde. Preto nechápem sklamanie niektorých užívateľov, ktorým chýbalo veľké, nečakané prekvapenie. Keby bolo, budú tvrdiť, že ho predvídali už počas úvodných titulkov. Takže tadiaľ cesta nevedie. Tento film je postavený na Paulovi Newmanovi a bola to vynikajúca voľba. Sidney Lumet je v právnickej problematike zorientovaný a v prostredí súdnej siene sa pohybuje s virtuozitou suveréna. Film mi vôbec nepripadal zdĺhavý, aj keď som ho sledoval v neskorých nočných hodinách. Mal som pri ňom pocit, ako dieťa pri sledovaní rozprávky, keď celý čas drží palce kladnému hrdinovi a veľmi si praje, aby to všetko dobre dopadlo. Preto tie štyri hviezdičky. Päť by som dal iba vtedy, ak by tam okrem Paula Newmana bolo ešte niečo iné, čo by som si na dlhú dobu zapamätal a spojil s týmto filmom. Ale také tam nič nebolo. (02.07.2010)

Na hranici mezi 2 a 3 hvězdičkami, tam bych Paula Newmana se Sidney Lumetem opravdu nečekal. Bohužel právě Rozsudek je i přes svou právnickou zajímavost filmem překvapivě nudným a velmi pomalým, což mi v pozdních hodinách opravdu nesvědčilo. Celkově vysoké hodnocení tohoto snímku mě tu dost zaskočilo a tak nevím, zda to je moje chyba, televize, dabingu, ořezu nebo prostě tématu, který mě více uspával než motivoval k dalšímu sledování. Přes dvě hodiny dlouhá vleklá nuda... (14.10.2009)

Novohollywoodská nálepka 'Sidney Lumet' znamená střet charismatických antihrdinských sympaťáků s byrokratickými institucemi. Vyprávění je pak zakořeněno v dualismu pramenícím z rozporu mezi svébytně motivovanými jedinci a dogmaty řízenými společnostmi. Neviňátko Sonny a prostory brooklynské banky, Howard Bayle a nestoudnost zpravodajských praktik a nyní alkoholik Frank, zlovolná soudní moc a... alkoholik Frank. Podobně jako Psí odpoledne a Network, i Rozsudek nabízí pohled na výsledek axiologicko-deontického konfliktu obou entit, nicméně tak dělá daleko skromněji než jeho předchůdci. Frankův nejnebezpečnější nepřítel je totiž on sám a jeho jedinou zbraní je možnost vzchopit se.___ Z tohoto důvodu Lumet pracuje se žánrovým schématem soudního dramatu jakožto skeletem, jehož primární funkcí je udržet onu formální skládanku pohromadě. Pozadí v podobě soudní linie dominuje posílená subjektivita a existenciální tetelení ve stylu TAXI DRIVERA či ROZHOVORU; proces vyprávění nevyužívá komunkativnostní hry k dynamizování právnického souboje, neb zatajování informací je vázáno téměř výhradně na postavu Franka; osnova vyprávění se na místo řetězení zvratů a zodpovídání podurčených otázek týkajících se žaloby soustředí na vývojový vzorec Newmanovy postavy a centrem fabulovaných událostí je pouze minulost stále sympatičtějšího alkoholika.___ Vnitřní proměna Franka Galwina a její vnější ozvěny (sklenice whiskey měnící se v hrnek kávy, postupné shazování obleku coby kazajky, stále umírněnější herectví a nahrazení sevřenosti baru otevřenými prostory kanceláře) je k tomu všemu radost pozorovat, neb na rozdíl od cynictějších amerických filmů nabízí pozitivní rozuzlení. (29.08.2018)

V pomalém tempu se odvíjel Newmanův vnitřní souboj mezi snadno nabitými penězi za mimosoudní vyrovnání a pro všechny zainteresované bolestným protažením soudním řízením ve snaze navrácení ke skutečné spravedlnosti a právu. Bolestná cesta je však také očistnou, kde pravda, morálka a etika stojí nad nečistými praktikami, kličkami a obstrukcemi právnických firem. O originalitě tématu se právě mluvit nedá a celkový dojem hodně stojí na přesvědčivém výkonu Paula Newmana. Nicméně mě to přimělo k zamyšlení, jak je to dnes. A obávám se, že téma filmu převedeno do současné reality je spíše zbožným přáním než něčím, co by se přibližovalo alespoň na dohled skutečnosti. Že dnes vyhrávají bezskrupulózní žraloci, že se skuteční pachatelé se bez ohledu na pravdu dostávají zase na svobodu a právníci svými schopnostmi nebo špinavostmi překrývají vše co by pravdu pomohlo najít a nahrazují to "právem", to je realita. Ale kdyby šlo o spravedlnost, to by bylo hezké... (12.04.2011)