King Skate

Tento sport mi nikdy nezaujal, ale z dokumentu sálá nakažlivé nadšení. Je to opojné, je to dojemné a je to lehce romantizované; jako každá láska, posedlost a příslušnost ke komunitě, ať se točí o trampech, rockerech nebo milovnících trabantů. V případě „skejťáků“ se přidává atraktivní ekvilibristika na kutilských prknech jako z dílny Pata a Mata, sestavovaných podle plánků v dostupných časopisech. Zajímavě protagonisté popisují pestrou skladbu prvotního „skejťáckého“ společenství, které pořádalo i letní tábory s pivem. Vedla napříč všemi sociálními skupinami, spojovalo je to, že každý byl prý originál, a díky obdivu hodnému rockových hvězd neměli o dívky nouzi. Nicméně idylické přehlídce rozesmátých akrobatů s větrem ve vlasech nelze upřít poctivost. Nehrají si na disidenty, bavilo je „provokovat fízly“, ale politické manifesty nepěstovali, spíš recesistické grotesky, jež jako kdyby vypadly z rané tvorby divadla Sklep.Celá zdejší „skejťácká“ historie byl jeden velký nekonečný mejdan, který po listopadu 1989 ztratil své původní duchovní kouzlo, protože se všichni začali zajímat jen o peníze. To je poněkud laciná tečka, jako by tvůrci nevěděli, jak uzavřít tok nostalgie, v němž se řada motivů opakuje. Ale na druhou stranu skvěle zabírá dobová muzika, která strhne i člověka, jenž na prkně jakživ nestál a film bere jako okrajovou kuriozitu. (16.04.2019)

Nejraději mám dokumenty, které mi ukáží něco, o čem vím jen velmi málo, a odkryjí mi, že kolem toho existuje (existoval) naprosto fascinující svět. Šimon Šafránek přesně tohle udělal, našel hromadu těch, co u toho byli, ti k tomu nejen řekli, ale i předvedli spoustu zajímavého, nastříhal do toho dobové záběry, naskládal k tomu skvělou hudbu (no dobře, Sloky Luboše Nováčka, pardon, Kroky Františka Janečka jsou spíš z dnešního pohledu zajímavé:)), a výsledek mě přivedl k dojmu, že jestli bude Meky aspoň z poloviny tak dobrý jako je King Skate, tak má Miro Žbirka letos Zlatého Slavíka jistého;) Atmosféra svobody a revolty, atmosféra hovězí představy nesmrtelnosti, atmosféra vědomí, že to už nejde zopakovat, bomba. 90% (18.06.2020)

Kmenová retrospektiva z dob, kdy šla překližka s kolečky proti hlavnímu proudu. Skate, brusle, punk, přátelství, totalita, pivo za 2,5, rebelující pánové, nedepilované slečny….sport, který nebyl sportem. Co může podobný projekt nabídnout? Dobové záběry, vyjádření zainteresovaných…nazdar. Tohle přesně je King Skate….bohužel nic navíc. Černobíle záběry….díky za tuto nekvalitní vzpomínku. Slova pánů Formana, Pelikána, Thieleho, Váši….samozřejmě nemůže chybět kultovní postavička, která byla u každé zásadní události té doby, Honza Peterka….taky kdo už jiný. Ocenit musím i hudební podkres, který kombinuje the Clash s Markétou Muchovou, aniž by jste pochybovaly, že se jedná o něco nepatřičného. Ale stejnak to chtělo něco navíc….napadá mne třeba konfrontace se současnou generací nebo víc se zaměřit na současný život prkýnkových propagátorů. Bylo to fajn, atraktivní i pro nejezdící, ale spíš, než celovečerní snímek by se King Skate uplatnil jako jeden z dílů cyklu o subkulturách. (18.12.2019)

Joo, svýho času sem byl taky skejťák... Cca v 7.třídě na základce, skočil sem cca 4 cihličky na vejšku a nějaký slajdy na zábradlíčku. Ale i tohle všecko už mělo mnohem větší stajl, než to co tady předváděj tihle český průkopníci :o). Jako asi nejvíc mě dostala soutěž ve "skoku do dálky" :o). Rozjedeš se , prkno ti narazí do zábrany a pak už jen letíš a pravděpodobně spadneš... Skok do vejšky přes laťku bez vejšky taky hodně supr nápad :o). No, ale dokument sám o sobě je parádička. Dostal sem se do let, kdy pražský floutci v době totáče žili punkovej život a neřešili hovadiny. Škoda, že není víc podobnej dokumentech, já bych navrhoval třeba rovnou o tom punku nebo hudbě... Líbí se mi, že i skejťáci lili pifko co to jen šlo a ty jejich uplý hadry taky sexy :o)) (17.04.2019)

Jakkoli jsem se u sledování tohoto dokumentu docela bavil (hlavně díky dynamickému stylu a skvělém výběru hudby) i v lecčems poučil, nesdílím většinové nadšení... King Skate je totiž pouhým nostalgickým nekritickým vzpomínáním úzkého výseku jedné komunity, u nějž paradoxně historická lokalizace - a teď mluvím o tom, jak to na mě působí z filmu, ne jak to možná bylo ve skutečnosti - vlastně nehraje významnější roli (snad jen v utužení komunity a relativním materiálním nedostatku). Z celého dokumentu mám totiž dojem absolutní selanky; žádný konflikt, žádný stres... Kromě toho se neustále mluví o svobodě, skoro o jakémsi paralelním životě vedle režimu, jemuž se skejtovalo navzdory, ale na druhou stranu se ukazuje, že když jste se vhodně formálně zorganizovali a byli s režimem konformní, tak nebyl problém vyjet na světový šampionát do Vancouveru a tam, pokud jste byli fakt dobří, rozbít bank a šampionát vyhrát... Anebo s posvěcením Strany uspořádat v hlavním městě husákovského skanzenu neoficiální mistrovství Evropy... Vlastně všechno bylo takřka absolutně fajn, dokonalá jízda; sex, chlast & skejt. Pouze v devadesátkách se to jaksi začalo kazit, protože do toho "vlezly prachy", ale bez toho - bez té jasně definované ohraničenosti - by to zpětné nostalgické vzpomínání nemělo tu správnou šťávu.__ Co dokumentu chybělo nejvíc byl právě hlubší kontext. Omezit přehnanou sebeprezentaci několika postav a ponořit se víc do života komunity se všemi problémy, které s tím souvisely. Výroky typu "když jsem narazil na skejťáka, věděl jsem, kde budu ten večer spát" jsou sice fajn, ale jak vypadala za Husáka skejťácká scéna v Brně, Ostravě, Plzni, Bratislavě nebo Košicích, to je mimo rámec filmu (asi tamní skejťáci neměli kameru...). Co se třeba povedlo Vladimíru 518 v jeho popisu městských subkultur (Kmeny), to tady prostě není. Ale vzhledem k té míře sebereflexe, to asi ani nebylo cílem - což je možná legitimní autorské pojetí, ale já jako divák mám zase právo to interpretovat jako podstatné selhání. (14.05.2019)