Modrý zamat

Kde začít… Lynche mám rád. Speciálně za film Mulholland Drive bych mu chtěl vysochat sochu v nadživotní velikosti. A hlavně proto jsem se na Blue Velvet tolik těšil a možná právě proto jsem (trochu) zklamaný. Zřejmě mě trochu zklamalo, že to nebylo tak atmosférické, tak dokonalé, jako výše zmíněný film, nevím, ale tady ať se snažím jakkoliv, lepší hodnocení než 80 % prostě nevykouzlím. Vlastně když o tom tak přemýšlím, možná to, že to není zas TAK typický Lynch (příběh není tak mysteriózní) bylo spíše na škodu, protože já od Davida čekám vždy něco nevšedního a on mi zde prakticky odvyprávěl detektivku s parádním castingem, skvělou hudbou a vynikajícími hereckými výkony, ale prostě jsem čekal něco jiného. Na tomhle mě překvapil (nemile) jedině fakt, že Hopper neměl ani oscarovou nominaci. Protože jeho Frank, to je opravdu čisté zlo. Nejen za něj dávám své výsledné hodnocení 80 %. (24.07.2011)

Má oblíbená Lynchovina. Opravdu těžce přehuštěný film, kdo nemá rád Lynche, tak to asi nerozchodí. Neskutečným způsobem ulítlý Dennis Hopper, Kyle McLachlan ve své asi nejlepší filmové roli, Isabella Rosselini je taky úžasná a tak bych mohl pokračovat i o dalších hercích, z nichž většna jsou přesné typy pro tento druh filmu. Nedokážu vysvětlit, proč je ten film tak geniální, ale prostě je. (23.07.2002)

Takto má vyzerať perfektný postmodernistický film, neonoirový film a silný autorský film v jednom. Nemusíte plne pochopiť úplne všetko, stačí sa nechať vtiahnuť a unášať ponurou, mystickou atmosférou. Vrcholné Lynchovo dielo, cítim v ňom najviac citu z pomedzi jeho filmov a najmenšiu režisérovu túžbu po "samožerstve". A nemusíte hodiny pátrať po tom, čo nám chcel Lynch zdeliť, metafory Modrého zamatu (temnota, zhasínajúce sviečky, Laura Dern vychádzajúca z tmy, vtáčik s hmyzom) sú ľahšie čitateľné. (18.06.2012)

Pamatuju si na příhodu z LFŠ, kde ex-politik Miroslav Macek vyprávěl publiku o jednom přísném kinaři, který tento film ohodnotil ve svém deníčku slovem "kravina". Macek ex-hibicionista mu (a přítomným dámam) začal vysvětlovat všechny psychonalytické narážky a dosáhl toho, že dotyčný pán doplnil své hodnocení na "psychoanalytická kravina". Hlavní vtip je ovšem v tom, že rádobyhluboký psychoanalytický výklad se jednoduše a okatě nabízí bez jakékoli latence. Lynch si s psychoanalytickými symboly hraje a vlastně je i paroduje, i když tuto parodii nikdy nepředstavuje jako průhlednou a čistou. A právě v tomto "dvojitém kódování" spočívá kouzlo tohoto průkopnického díla filmové postmoderny. (24.02.2003)

Už asi 14 dní přemýšlím, co k tomuhle filmu napíšu a kolik že mu těch hvězdiček vlastně dám. Rozhodla jsem se nakonec tak, jak to vidíte, protože film je rozhodně inteligentní, neservíruje všechno divákům přímočaře, jednoznačně, nutí je myslet a nedělá z nich blbce. Našlo by se sice pár drobností, které mi zrovna neseděly, ale to jsou opravdu takové detaily, že celkový dojem nezkazily - jinak herci výborní, Badalamentiho hudba neodolatelně depresivní, moc se mi líbila sugestivní kamera a vůbec celá atmosféra snímku. Navíc bych řekla, že čím déle o filmu přemýšlím, tím víc se mi zdá zajímavý a začínám mít nutkání jít si ho pustit znovu.... (19.04.2005)