Psia duša 2

Dogs are not our whole life, but they make our lives whole. Kdybych tvrdil, že jsem u prvního dílu neřval půlku filmu, tak bych samozřejmě kecal. Dvojka je v tomhle ohledu k divákovi naštěstí o něco vstřícnější a tak můžu hrdě prohlásit, že jsem to statečně vydržel skoro až do konce. Potěšil návrat starých známých, stejně jako nová tvář v podobě roztomilé Kathryn Prescott. I když to už není tak vyhrocená citová vydíračka, pořád je to srdcem natočená limonáda, která nedělá svému předchůdci vůbec ostudu. Naopak celý příběh rozvíjí a zakončuje. Na vrcholu. A tak to má být. (30.04.2020)

Dvojka naprosto navazuje na jedničku v podstatě ve všem. Podle mě má však možná o něco nosnější příběh s přesahem a sympatičtější hlavní postavy, ale jinak je dvojka stejně tak silná jako jednička. Pokud jste však brali už i první díl jako sentimentální kýč, dvojce nejspíše také nepřijdete na chuť, tak bacha na to... Nic moc se totiž nezměnilo - můžete opět namítat, že je to citová vydíračka, můžete mít dokonce výhrady ke scénáři, ale nakonec vás to nejspíše stejně dojme a budete smrkat, stejně tak jako celé kino při mé návštěvě... :) Za mě osobně nicméně opět fajn podívaná. (11.06.2019)

Druhé Psí poslání v podstatě kopíruje svého předchůdce - hlavní psí hrdina se akorát převtěluje do jiných ras a doprovází na cestě životem jinou postavu. Nicméně i v tomto případě jsem se nechal unést na krásně odvyprávěném příběhu, který je sice skrz naskrz americký, plný klišé, ale přesto milý, dojemný a od srdce. Nebudu popírat, že je můj úsudek ovlivněný přítomností psů, u kterých se člověk prostě dojme víc, pokud se jim přihodí něco špatného - koncentrace cibule v kinosále byla místy opět neúsnosná. Rovněž se mi líbilo, jak tvůrci zobrazili postupně se rozvíjející vztah mezi CJ a Trentem a jakým způsobem ztvárnili přechod mezi jednotlivými psími životy. (09.06.2019)

Jestli něco tomuhle filmu jde, tak je to ždímání emocí na maximum. Je to sice důstojné pokračování jedničky, bohužel jejích kvalit u mě nedosahuje. Máme tu totiž jenom jeden příběh o Eathnově nevlastní vnučce, který sice za srdce chytne, ale nepřišlo mi to nějak úchvatný a silný jako různorodé příběhy v předchozím díle (především ten s policistou byl TOP). Jestli někoho ale musím postavit na piedestal, je to ultra sympaťák Henry Lau, kterýmu jsem přál to nejlepší od začátku dokonce. Konec dojme o tom žádná, ale střízlivým okem je to zkrátka o parník slabší než jednička. Proto 3 hvězdy. (29.11.2019)

Slušné pokračovanie krásneho príbehu. Síce na niektorých miestach zaostáva za skvelým prvým dielom, ale v mojich očiach je to stále nadpriemer. Neviem si pomôcť – jednoducho mám slabosť pre Baileyho („The Boss“) a pre jeho reinkarnácie. Príbeh síce vypočítateľný, na niektorých miestach idealizovaný, ale ako celok dokáže v človeku budiť pozitívne myšlienky. (Ale tu musím pripomenúť, že matky typu Gloria by sa mali nad sebou zamyslieť.) Ako „hovorí“ Bailey: „Človek bez psa nemôže byť šťastný.“ To môžem potvrdiť z vlastných skúseností. Veľmi dobrá rola pre D. Quaid. Veľmi pekný a dojímavý záver s krásnym obrazom. Osobné hodnotenie: 84% (****) (10.01.2020)