Duna

Prečo niekto plytval svojím časom a intelektom, keď písal tú knihu? Vymýšľal divné bytosti, zvláštne mená (Vladimir Harkonnen je totálny "TOP"), prapodivné svety... to mohol radšej v rámci zabíjania času pustiť do bytu svedkov Jehovových. Jedno veľké fiasko. Chcela som vidieť všetky filmy Davida Lyncha, tak mi treba! (25.01.2017)

Knižní Duna je legenda a sci-fi modla se vším všudy. Herbert s ní přinesl fascinující způsob epického vyprávění, těžícího z promyšleného světa, kde se lidstvo podrobuje složitým psychologickým výcvikům a popírání pudové podstaty. Velká část knihy se odehrávala vlastně jen v myslích postav - spisovatel nás permanentně seznamoval s jejich komplikovanými myšlenkovými postupy. V celkovém součtu tak vybudoval dílo, jehož základní dějová linie je vcelku jednoduchá, ale díky neuvěřitelně rozsáhlé mapě vlastních pojmů, postav, drobných dějových doplňků a vůbec všeho tvoří ojedinělou epickou podívanou (počtenou), plnou velkých myšlenek a propracovaných charakterových profilů. Těžko říct, jak bych se díval na film, kdybych knihu nečetl, každopádně některé scény se odehrávají tak překotně, až vyvolávají úsměv na tváři (například Paulův příchod mezi Fremeny) a celý film působí jako výtažek knihy, nikoliv jako film na její motivy. Od toho bych totiž čekal bolestné, ale pro filmové potřeby nutné prostříhání a upravení příběhu. Místo toho si propůjčuje postavy, zásadní události a klouže po nich zběsile kupředu, přičemž se dotýká pouze vrcholků. Nedivil bych se, kdyby divák neznalý knihy nechápal, co ta maškaráda má vlastně znamenat. Samozřejmě vím, že z Duny se těžko dá něco vyřadit... všechno souvisí se vším a každý detail má pro čtenáře nesmírnou cenu. Inu, pokud to se zavřenýma očima přejdu, co dokázali tvůrci natočit? Začnu pozitivy, abych nebyl za kritického bastarda od začátku až do konce: minimálně titulní hudební motiv je fascinující, pro Sean Young jakožto Chani stojí za to žít a scény s písečnými červy jsou i přes slabší triky jednoznačně působivé (zejména hned ta první - útok na těžební vozidlo). Dekorace a kostýmy jsou moc hezké, ostatně celá vizuální stránka je zajímavá. Hůře jsou na tom v některých chvílích takřka brakové triky a zpracování akčních scén - jejich základem je nepřehledná změť záběrů na běžící houfy lidí a hromada výbuchů. Vyjádření Harkonnenů jako perverzních, šílených a vzhledově odporných prasat mě taky ničím nezaujalo. Z výborně napsaných postav v knize nezůstalo skoro nic (knižní Jessica by nad svým filmovým remakem hořce zaplakala) a přerod Paula v živoucí legendu se pohybuje po celou stopáž na jedné frekvenci náznaků a prázdných frází. Pro závěr nemám slov, vážně jsem uvažoval, že to utrpení dojedu rychloposuvem. Nebudu Dunu dále mučit, myslím, že tvůrci si museli být vědomi nákladu, jaký na svá bedra vzali. Edit 2016: Jsem to tehdá docela prožíval, koukam. Možná proto, že jsem Dunu viděl krátce po přečtení knihy - film je ovšem natolik kouzelný sci-fi bizárek, že vůči němu prostě nejde nastavit zcela lhostejná tvář. (22.11.2008)

Ano ano, dá se vzdechnout nad rozdíly mezi filmem a předlohou a technickou stránkou filmu, zalomit rukama nad zježeným Stingem a vyvrátit zraky nad tím, že při pohledu na obočí mentatů by Brežněv zařval a letěl by se schovat. Jenže na to, že tenhle snímek má více než dva křížky na krku, si holt musíme zvyknout a akceptovat, že digitální animace tu nebyla odjakživa. Pak se ta jízda na červu snese víc než dobře a když šaj-hulúda kočíruje David Lynch, hned je všechno jinak. Frank Herbert byl blázen v tom nejlepším slova smyslu a nikdo jiný než blázen podobného formátu by Dunu nemohl natočit a zachovat když ne přesnou předlohu, tak jejího ducha. Tahle dávka koření byla ďábelsky silná. (25.07.2007)

Můj nejsilnější pocit z Duny lze shrnout do jednoho slova - nevěrohodné. Celý film oplývá asi tak stejně "hutnou" atmosférou (a i jinak jsou si dost podobní) jako Strážci vesmíru. Jenže, tady to neni zdaleka tak zábavné. Největší slabiny vidím především v režii, scénáři a hudbě. K hudbě se vyjádřím podrobněji. Ta, až na hlavní motiv (bohužel opakovaný do zblbnutí) a jednom vedlejším, je naprosto příšerná. Elektrická kytara se prostě do sci-fi nehodí (nebo na to nejsem minimálně zvyklý). Každopádně celý příběh tato "rocková" hudba degraduje a tvoří z něj frašku. Stejně tak rušivým elementem působily nekonečně šeptající monology všech postav. Ano, chvílemi to je zajímavé, ale tady to pan scenárista taky přehnal. "Skvostné" obsazení rovněž nepředvádí kdovíjak oslnivý výkon, a tak největším plusem je postava Paulovy sestry, která je neuvěřitelně temná, působivá a jde z ní opravdu strach. (27.04.2006)

Po druhém shlédnutí musím hodnocení navýšit. U filmu Duna je při jeho sledování prospěšné zapomenout, kdo ho točil, protože režisérovo ego, je zde otisknuto minimálně. Příběh je skvělý a řekl bych, že by film klidně unesli hodinu stopáže navíc a slušelo by mu to. Rychlý sled událostí komplikuje orientaci v příběhu a tak je pro plné docenění filmu buď mít povědomí o knize, nebo film shlédnout vícekrát, nejlépe obojí. Pokud se tak učiníte, pravděpodobně doceníte částečně naplněnou ambici režiséra, pojmout tak nejdednoduchý a rozsáhlý příběh na prostoru pouhých 130 minut. Krom toho má film parádní estetiku, silnou hudbu, kvalitní zvuky a velmi dobré obsazení. Nemyslím si, že je to pravděpodobné, ale Duně by velmi slušel nějaký podstatně delší režisérský sestřih. Pokud někdo tvrdí, že tento film je nudný, ať se raději podívá na Star Wars, protože Duna je jiná už z podstaty předlohy. (14.05.2007)