Sloní muž

David Lynch je Bůh .... Tímto bych mohl skončit a každému by bylo jasno proč dávám 5*. Nejdu tu však jen o Lynche, ikdyž o něj jde hlavně. Geniální atmosféra. Práce s černobílou kamerou, která ukazuje vybroušenost Lynchova stylu. Scény, které nikdo jiný než Lynch nedokáže takto naročit. Mezi ně jistě patří již na začátku ukázané pošlapání ženy s slony, díky čemuž tento film získává hlavního hrdinu. Role Anthonyho Hopkinse je silná a on ji zahrává s naprsotou grácií a klidem, ale stěžejní je herectví neherectví Johna Hurta. On převlečený a namaskovaný za Sloního muže je naprostá chodící ... zrůda. Je perfektní, bezchybný a chvíle kdy se objevuje, a jeho hrůznost je pod kusem textilu skryta, vyvolává silné emoce a opovržení. Nemohu uvěřit, že uplinulo již 25let od vzniku tohoto naprosto skvělého filmu. Opovržení, které nám zde Lynch tvrdě předkládá je však nadčasové. Chování lidí se nemění a proto tento film bude šokující ještě hodně let. jedná se zde o nejnormálnější a nejlépe zkousnutelný film mistra mystiky a tajemna Davida Lynche a taky o jeden z jeho nejlěpších filmů.... (26.03.2005)

Jeden z těch normálních a pochopitelných filmů od Lynche, ale i když v tom neni nic tajuplnýho nebo nějakej šíleně zamotanej příběh, tak je to zase vynikající Lynchův film plný dojemných a emotivních scén, na což teda nejsem od Lynche moc zvyklej, v první chvíly jsem si taky myslel, že mě moc nechytí černobílej obraz, protože ho nemam zrovna v lásce, ale tady skvěle vytvářel atmosféru a potom mi celej film připdal takovej reálnej skoro jako nějakej dokument, jen je škoda že Lynch do filmu nevložil trochu víc hudby, protože ta která byla na začátku byla naprosto dokonalá. Co se týče herců, tak jsou tady dva na kterých celej film staví a to na Anthony Hopkinsovi, kterej je tady ještě relativně mladej, z tohohle období ho moc neznám tak mi přpadal takovej divnej, ale za to hrál báječně a určtě je tohle jedna z jeho nejlepších rolí, ale tu nejhlavnější roli ztvárnil John Hart, ten dokázal dokonale ztvárnit "sloního muže" a to se všim všudy, samozřejmě mu taky pomohla na tu dobu celkem zdařilá maska, ale jeho chůze nebo jak mluvil, to byla prostě dokonalost sama. takhle dojemnej film jsem už dlouho neviděl (19.07.2005)

Další z Lynchových zamyšlení nad tím, že největší zvířata/bestie se potulují někde hluboko v nás. Tentokrát vše předloženo (na Lynche netradiční) nezběsilou formou; o to více však smutnou a burcující. Dojemný příběh o důstojnosti, přátelství, radosti ze života, ale taky hyenismu, nelidskosti, utrpení a citové zvrácenosti. Lynchův opus netrpí žádnými školáckými chybami a je v pravém slova smyslu brilantně natočen. Herecké výkony jsou zdrcující a totálně odzbrojující. Dokonalé vyznění celého snímku je navíc posíleno tím, že je vše předloženo bez zbytečných moralit. Navíc či právě proto: případné divákovy (chápejte: i mé) slzy nejsou Davidem Lynchem z očí násilně tlačeny a ždímány, ale jsou jaksi zcela přirozenou reakcí organismu. Shrnuto a podtrženo: Rozhodně jeden z nejdojemnějších, nejsmutnějších a nejkrásnějších filmů; a to i přesto, že ona krása není patrná navenek, ale je ukryta někde hluboko, hluboko pod námi viděným vzezřením. (05.08.2004)

Vedle Duny druhý film, který se mi od Lynche opravdu líbil. Ten sice od Mazací hlavy ještě neopustil černobílou kameru (což rozhodně udělal dobře), ale naštěstí se vybodnul na všechny ty svoje nesmyslné zamotávačky, které dělají jeho filmy nepropustné pro většinu publika a konečně natočil normální a dokonce výborný film. Pár typických Lynchovin sice ještě najdete (sen se slonama), ale ty nijak nebrání výtečnému příběhu, syrové atmosféře a taky neskutečně citlivému hereckému projevu Johna Hurta. Kdyby Lynch přestal natáčet kraviny a radši se věnoval příběhům jako je tenhle, možná bych ho dokonce začal mít i rád. (03.07.2007)

Sugestivní a tísnivá atmosféra nepřátelského města jako kontrast proti duši vnitřně krásného člověka. Lynch občas v lidské zrůdnosti jde až za hranici divácké nepříjemnosti a očividně bezbranného jedince nechává trpět až příliš často, ale přesto mě nakonec dostává. Hlavně protože finální Adagio for strings patří mezi nejtesknější scény, co jsem kdy viděl. (07.01.2006)