Sloní muž

Když se ze zrůdy stane člověk, mluví se o zázraku. Opačný jev však kvůli své četnosti kolem nás nepřekvapí nikoho.. Vůní uhlí a ohně nasáklá industriální atmosféra viktoriánské Anglie, dokonalý střih, sir Hopkins vypadající z některých kamerových úhlů jako J.Abrhám, humánní poselství jen o něco více viditelné než v ostatních Lynchových filmech a hlavně autorův vyplazený jazyk na konvenci milující diváky, kterým říká: „Podívejte, o co přicházíte, kdybych častěji zaplul do středního proudu..“ Upřímně řečeno, kvůli jisté černobílosti charakterů jsem se nad nejvyšším hodnocením rozmýšlel, ale pak nastoupilo Barberovo 'Adagio for strings' a to mě umí spolehlivě rozsekat na kusy.. „Never. Oh, never. Nothing will die. The stream flows, the wind blows, the cloud fleets, the heart beats. Nothing will die...“ (05.07.2012)

Osobitý snímek předhazující divákovi hlavně téma lidskosti a snad i tolerance a pochopení. Ačkoliv film je bezesporu emocionálně silný, neodpustím si menší poznámku. Přišlo mi že spoléhá pouze na to, že divák bude nad sloním mužem cítit maximální lítost, bude držet Anthony Hopkinsovi všechny čtyři palce, ať mu s jeho začleněním do společnosti pomůže co nejvíc a na závěr, jako bonus, si odnese i nějaké to morální ponaučeníčko o tom, jak by se s lidmi (a snad i zvířaty) zacházet nemělo, byť vypadají jakkoliv... Co když se mi ale fakt John Merrick na pohled moc nelíbil? :) 8/10 (25.02.2008)

Ne že by mi to extra hrálo na city a přišel si teď unešen, ale bylo to tak temný, atmosferický, s velkou spoustou všiváků, lidský špatnosti a se zvláštní uměleckou noblesou, že mi ta nekonečně odkládaná projekce určitě utkví v mysli a ano, vyplatí se vidět. Za palec stojí jak vyjevený Hopkins, tak výkon Hurta v hlavní roli pod ohavnou (v dobrém smyslu) voorheesoidní maskou. Černobílý filtr byl zvolen dokonale a podtrhl starosvětsky avantgardní tón i ten viktoriánsko-industriální Londýn. Nejedná se o typický lynchovský mozkolam, ale překvapivě jednoznačnou a svým způsobem jednoduchou story, vyjma tedy úvodní a závěrečné sekvence. Je hnusnější taková ohyzdná fyzická anomálie, anebo pokleslá společnost a bezcitné chování běžných lidí kolem? Film logicky evokuje staré dobré FREAKS. (14.09.2017)

Rozvedení obžalovávajícího leitmotivu Browningových Freaks k téměř dokonalé formální i obsahové struktuře v černobílé rapsodii humanismu (uf!), které svou náturou dokazuje, že krása jde přeci jen ruku v ruce s ošklivostí. Temné, bizarní, stísňující, smutné, záměrně nepříjemné a přesto citlivé a láskyplné - zcela podle pravidel Lynchova osobitého universa. P.S. Nesouhlasím s tím, že by Sloní muž zastával v Lynchově filmografii výlučné postavení pro svou "čitelnost", když už, tak bych to napsal o hřejivém Příběhu Alvina Straighta. Oproti interpretačním labyrintům jakými jsou Modrý samet, Mullholland Drive či depres-expres Mazací hlava je určitě srozumitelnější a jde více na lopatu masové divácké obci, ale jiné rozdíly mi zřejmě unikají. Pravda - čím je Lynch starší, tím se stává prchavějším, abstraktnějším a libidóznějším. (09.01.2009)

fantastický lidsky strhující příběh, jak je řečeno, opírající se o skutečné události... Tak tenhle film jednoznačně nenechá nikoho emotivně na pokoji, ani toho největšího otrlce a cynika... Černobílý filmový materiál jen podtrhuje všudypřítomnou syrovost a krutost.... Jóóó... když David L. ještě nebyl úplně pasován mezi dalšími Davidy... taky šílenými.... Smekám pane Lynchi... (21.01.2005)