Mazacia hlava

Hodnotit tenhle film se opravdu těžké. Jakékoliv jiné, než extrémní hodnocení nepřichází v úvahu, protože tenhle film sám o sobě je extrémní. nabízí se tedy ***** nebo Odpad. Mazací Hlava si zaslouží ***** za dokonalou syrovost, temnou atmosféru, stylizaci do starých hororů, herecké výkony ( hlavní hrdina díky těm vlasům působí až lehhce retardovaně), onoho ufonka, a úžasnou absurditu některých scén. Několikrát sem se opravdu hodně přiblble uchecht. Mazací Hlava si zaslouží Odpad za naprosto nulové tempo, místy opravdu nechutné okamžiky, totální výplach, způsobený především zvukovu stránkou (v podstatě žádná hudba, jen neustále šumění, hučení, fičení, doplněné o jiné, většinou rytmické zvuky - různé typy bušení, kvičení štěňat, fňukání ufonka, odfukování vlaku), a za některé surealistické prvky, které jsou opravdu hdoně šílené (např ta holčička s těma divnejma tvářema). Nakonec sem došel k závěru, že tento film se hodnotit prostě NEDÁ. Filmu se musí přiznat obrovská dávka originality, vydržet se na to dodívat do konce ovšem vyžaduje velké vnitřní sebezapření a zážitek je to skutečně vysílující. Psychicky i fyzicky. (19.04.2006)

Lynchův absolventský film se mi dlouho vyhýbal, po třech dekádách čekání mi ale neunikl - a překvapivě ho považuju za mnohem přístupnější, než jsem z ohlasů na něj čekal. Divácký oříšek pro mě představuje Lynchova pozdní tvorba, takový 200minutový Inland Empire nebo The Return dokážou toho, kdo není napojený na Lynchovo vnímání, přivést svou nekonečností na práh zoufalství. Mazací hlava je surrealistická hříčka s rozumnou stopáží, originální, v mnohém provokativní a znejisťující, pro mě ale celkem čitelná. Uznávám - můj výklad snímku může být na hony vzdálený Lynchovu autorskému záměru. To ale v případě surrealistického díla není na překážku; sny si můžeme vykládat různě. Ostatně pokud vím, režisér nikdy žádná vodítka k tomu, jak jeho film chápat, neposkytl. Že se nepřiznal k původu postiženého miminka, které je zjevně z organické hmoty, bych z vícero důvodů chápal. Každopádně oněch 10 000 dolarů, které mu Americký filmový institut poskytl, považuju za dobře investované peníze. Mám rád filmy, které stojí na atmosféře, a tady Lynch zabodoval fantastickým způsobem: tísnivý industriální svět plný bizarností a podivně vykolejených postav odpovídá noční můře, která vás pronásleduje těsně před probuzením. Režisér si tady vyrovnal účty s Philadelphií - městem, které formovalo jeho dospívání a kde se cítil frustrovaný a nepochopený. Tohle město zažívalo v oněch časech úpadek, průmysl mizel a město sužovala nezaměstnanost a chudoba. Špína a všeobecné chátrání vybydlených čtvrtí je z mnoha scén jasně cítit. Celkový dojem: 85 %. (02.02.2021)

tomuto hovorím debut! tomuto hovorím film! psychologický industriálny sci-fi horror s prvkami čiernej komédie, muzikálovými vsuvkami a sociálnymi podtextami, audio aj vizuálna stránka, stránka herecká, atmosferická i režijno-scenáristická, to všetko už predznamenáva jedného veľkého a obdivuhodného génia. tento film robil pán lynch niekoľko rokov a kvôli nemu sa s ním rozviedla aj manželka, ale stálo to za to, však? symbolická štúdia hriechu, apokalyptická ilustrácia podvedomia so všetkými pasychopatologickými a obsesívnymi stavmi, dokumentácia aturovho videnia neba a pekla, etuda na ponurú tému ľudskej osamotenosti a bezmocnosti v stechnizovanom a priemyselnom svete, ktorý je, podobne ako úbohý človek, ovládaný neznámymi mocnými silami. (21.04.2006)

Eraserhead a David Lynch. Nebo spíš David Lynch a Eraserhead. Prostě když se řekne "Lynch", jako první se v mé mysli ohlásí obludný vjem, který se pokusil vymazat mi hlavu. Prý jsem v komentářích příliš popisná (ano, Gimpe, vzala jsem si to k srdci), ovšem tuto svou úchylku zde uplatnit nemohu. A nedovolím si ani interpretovat, co se na plátně přede mnou odehrávalo... Anebo jo, já se vyjádřím obojím způsobem. Charlosinino vidění Mazací hlavy: Děj je poměrně jednoduchý, jeho zobrazení ovšem radikálním způsobem narušuje běžnou narativní rovinu. Lynch prolíná reálnou sféru se sférou temných bludů odehrávajích se v temnotě lidské duše. Poněkud nervózní Henry přijde na večeři ke své přítelkyni Mary, kde se dozvídá, že je otcem. Jeho dítě je ovšem poněkud znetvořené a hlavně nechtěné. Matka nezvládá situaci, dítě stále brečí, cítí k němu jakousi nevoli a chce se vyspat - vyčerpaná a zoufalá odchází od Henryho, ať se taky postará. Viděno jeho očima je dítě vskutku netvorem, navíc nemocným. Snaží se o něj postarat, hledá odpovědnost sám v sobě, nicméně odpor je převládajícím pocitem. Je postaven do situace otce, který má na starost své dítě bez dozoru matky a není na to připraven. Veškeré jeho pochyby a stísněnost nabývají obludných rozměrů. Jakési rozptýlení mu nabízí sousedka od naproti, ovšem ta je také sužována pláčem dítěte. Zoufalství Henryho graduje do nejvyšších sfér - cítí se vinen, uvažuje nad sebevraždou, protože v znetvořeném dítěti vidí kus sebe (je přece jeho otcem). Odráží se v něm kus jeho samého, veškeré zlo se zrodilo a on je jeho sploditelem. Co na Charlosinu zapůsobilo: Lynchovo vidění a jeho pohrávání si s divákem. Kdykoliv se zdá, že děj nabírá racionální spád, kulisa se roztrhne a přichází něco nečekaného - jakési vstupy zdánlivě nesouvisející s dějem. Stísněná atmosféra filmu od prvotního záběru proniká přes plátno téměř hmatatelně, ovšem chvílemi ji prostoupí groteskní momenty. Stejně tak do děje vstupuje jakási halucinogenní rovina, která je napevno součástí příběhu. Na vzniklou situaci divák nahlíží očima hlavní postavy - veškeré myšlenky, pocity, vjemy a představy zde ožívají. Neodehrávají se jen v Henryho hlavě, ale přímo na plátně. Hustou a deprimující atmosféru podtrhuje šum z okolí, z bytu, z nitra postavy. A ta, zavřena v bytě s dítětem a hlavně sama se sebou začíná podléhat tlaku. Co Charlosinu uchvátilo: Dokonalé nastolení tíživé atmosféry prošpikované bizarními vsuvkami nabourávajícími stěžejní linii filmu. Divák se stále ptá: "Co to sakra má být?" A Lynch odpovídá: "Neptejte se." Závěrem: David Lynch je bezpochyby ojedinělým zjevem světové kinematografie. Netočí filmy, ale maluje obrazy. Na jeho plátně se neodehrává jakási vnější scenérie, nýbrž nejhlubší stránka lidské duše. Není na místě hledat v jeho filmech logiku či nějaký řád. Sám odpírá jedinou možnou interpretaci díla... navíc na každého to zapůsobí jinak, každý tam najde něco jiného. A v tom je Lynch vskutku mistrem. (02.09.2008)

Tento film ma paralyzoval. Nedokazal som si pri sledovani nieco mysliet, bol som schopny len pozerat. To co som pri sledovani zazival by sa dalo nazvat strach, avsak nieje to ani zdaleka vystizne. Zvlastny dusivy pocit, takmer akoby som bol pod vplyvom neurcitej omamnej latky. Obsah filmu je absolutne neuchopitelny, avsak ma dejovu naslednost a gradaciu a zvlastne je ze aj ked som jenotlive udalosti nedokazal pochopit, vnimal som ich ako logicky sa odvijajuci sled. To je pre mna najvacsia zahada. Nedokazem tento film pochopit, som nim vsak po vsetkych jeho strankach fascinovany. Akysi neopisatelny zazitok, ktory otvara mne nepoznane hlbiny mojho mozgu. (10/10) (28.05.2007)