Lost Highway

Prostredníctvom snímku "Lost Highway" som sa zoznámil s nekonvenčnou tvorbou amerického režiséra Davida Lyncha. V roku 1997 som si naň zašiel do kina. Po viac ako dvoch hodinách som vychádzal von užasnutý, okúzlený a zmätený. David Lynch ma dostal, vyrazil mi dych, rozšíril moje filmové obzory. Nič tak sureálne, haluciogénne a znepokojúce som nevidel. Od vtedy som si pozrel už mnoho jeho snímkov, no najradšej sa vždy vraciam práve ku titulu "Lost Highway". Je to geniálny film. ***** (18.10.2017)

Už si nepamätám o čom to je, nepamätám si žiadnu súvislú scénu ani že by mi tento film bol niečo dal. Pamätám si však, že som ho nepochopila a okrem miestami zaujímavej vizuálnej stránky ma na ňom nič nebavilo. Lynch je fajn režisér, ale keď sa niekedy pýši nepochopiteľnosťou svojich filmov, je to už pre mňa mimo misu. Alebo keď upravím 2Pacovu charakteristiku - videla som, nezaujalo ma, neoslovilo ma, nepochopila som. Amen. (27.05.2005)

Dva. Dva pohledy. Dvě mince. Jedna strana. Temná posedlost. Vina. Trest. Sterilní zkumavka. Neuchopitelná podstata. Okamžik. Písek v hodinách. Zrnko písku. Slepá ulička. Porno. Vůně sexu. Tma. Láska. Dvě tmy... http://www.youtube.com/watch?v=kb2RlCnZqzg (19.06.2010)

Lynch je bezpochyby jeden z nejlepších režisérů na světě, pokud tedy z našeho světa doopravdy je. Lost Highway je natočen tak mrazivě, že i já měl místy pocity strachu, obzvlášť když se objevil Mystery Man. Hrátky s kamerou a obrazem. Mrazivá a hutná atmosféra. K sedadlům přibíjející hudba a originální jedinečný příběh (který jsem jak je u Lynche „zvykem“ nepochopil), dávají dohromady doslova filmový orgasmus. 10/10* (20.05.2010)

Jak můžeme pochopit a poznat svět, když nedokážeme pochopit ani tenhle film? To jako by se nám snažil naznačit americký režisér David Lynch. Jeho snímek Ztracená dálnice se na první pohled jeví jako čistě schizofrenický tvar - je rozštěpen na dvě zdánlivě nesouvisející půlky, které drží při sobě jen ono záhadné něco, co se událo mimo zraky diváků ve vězeňské cele. Jde snad o záměnu identit? Nějakou schizofrenii hlavního hrdiny projevující se i vnějškově změnou fyzického vzhledu? Či snad o nadpřirozeno? Proč se pak ale dějová linka filmu začíná znovu následujíc nového hlavního hrdinu? Mystérium? Záhada? Celý film se přitom tváří jako prachobyčejný řadový americký krimithriller, dotažený v tomto paradigmatu k formální dokonalosti - bravurně přesná a ukázněná režie, skvělý casting (mě osobně dostal především Henry Rollins v roli vězeňského hlídače...jeho fyziognomie ho k tomu přímo předurčuje...) i herecké výkony, vyvážená dynamika filmu, rychlé akční scény plné akce a tempa (zvláště dokonalá automobilová honička v druhé půlce filmu) střídají ty filosofické a meditativně-mystické až surreálné, povedená hudební složka (tenhle film vlastně odstartoval mezinárodní věhlas německé skupiny Rammstein), dokonalá kamera a práce se světlem, barvami (pro Lynche tak příznačná viz Modrý samet či Městečko Twin Peaks), typické a typizované atributy akčních filmů (černý Mercedes s kouřovými skly, mafiáni, motiv sledování z úvodu filmu...). Ztracená dálnice thrillerem ale přesto není... Je spíše postmoderně vícevrstevnatým a významově nejednoznačným uměleckým dílem (se znaky surrealismu), u něhož se různí jeho možné interpretace. Máme tu však před sebou zjevnou analogii - film tvářící se jako běžný thriller, který ale porušuje vše racionální a vymyká se běžným normám vnímání a chápání. Je tu filosofický přesah ke gnoseologii - nauce o poznání. Lynch je zcela jistě mystik a provokatér, leč v kořenech svého světonázoru přesvědčený zastánce skepticismu, názoru (víry?), že objektivní poznání vnějšího světa je nemožné. Rád naznačuje, dává návody, ukazuje stopy, posunuje děj kontinuálně odněkud někam, ale přesto divák zůstane vězet v labyrintu filmového prostoru a času, nedojde nikam, ztrácí se... Přešlapuje na místě nebo se v kruhu vrací na začátek. Jak můžeme pochopit a poznat svět, když nedokážeme pochopit ani tenhle film? (25.09.2007)