Lost Highway

Je to stále stejná písnička. Další film Davida Lynche, který zase nechápu. Tato písnička je však nad jiné. Nepočítám – li nepřekonatelný Mulholland Drive, je toto druhý nejlepší Lynchův film. Opět zcela nepopsatelná atmosféra, která by se dala krájet. Děj nad kterým lze jen kroutit hlavou. Krásné dívky, výborně padnoucí hudba od skupiny Rammstein. Závěrečné titulky, v hlavě zmatek, v duši krásno, zrychlený tep. I takový může film být. (09.05.2009)

Asi jste zažili pocit bezmoci při noční můře, kdy cítíte nevýslovnou hrůzu, vlastně nevíte ani z čeho, ale stejně z ní není úniku. Nejspíš ji zažila drtivá většina lidí, jen ta šťastnější část si to nepamatuje. Lost Highway je zfilmovaná noční můra, film, který dost dobře nemá cenu chápat, ale který je možné vnímat a který brnká na iracionální část naší psychiky. Lost Highway je vlastně starší sourozenec Mulholland Drive. Jde o mysteriózní příběh dvou mužů - každému je vyhrazena část filmu, aby ve finále jejich životy splynuly v jeden. Lynch svůj snímek zaplnil zvláštními postavami včetně jedné osudové ženy, kterou ztvárnila Patricia Arquette. Lynchův snímek, to je skládačka, kterou vlastně ani na konci filmu není možné složit, protože některé díly si ďábelský režisér nechává pro sebe. Lynch toho o svých hrdinech divákům prozrazuje hodně málo a stejně málo prozrazuje i svým hercům. Během natáčení oba dva hlavní hrdinové své postavy nechápali, lépe řečeno nevěděli, jak je mají hrát, a když se obraceli na režiséra, jen se usmíval a nechal je v jejich nejistotě. Jak to vlastně bylo a jestli film není např. popsáním duševních pochodů schizofrenika, to si každý divák musí rozřešit sám. A možná je lepší to neřešit a poddat se atmosféře. Bavil jsem se skvěle a taky jsem se přiměřeně bál. Díky skutečně bizardním postavám a zvláštnímu hypnotickému napětí je Lost Highway možné vnímat jako svérázný mysteriózní horor. Na téhle dálnici je zajímavé se ztratit už kvůli výborné hudbě s neméně výbornými texty. Celkový dojem: 95 %. (05.01.2008)

Lost Highway jsem si jako svoje první setkání s Lynchovými úleťárnami zvolil již před nějakým časem, ale choval jsem k tomu filmu až takový respekt, že jsem jej oddaloval, co se dalo. Velká to chyba. Od první minuty jsem seděl přikovaný k obrazovce, unášený neskutečnou atmosférou, zvláštními postavami, ještě zvláštnějším dějem a doufal jsem, že to bude ještě dlouho pokračovat. Hlavně zpočátku je Lost Highway jedním z nejděsivějších nehororových filmů, co jsem kdy viděl, o postavě Mystery Mana se mi dokonce zdálo. Jak vidno, film mě úplně nadchnul, a to ne jednou. Poprvé přímo při sledování, kdy jsem byl naprosto konsternován tou bizarností, a podruhé tehdy, když jsem si vyhledal některé interpretace filmu na internetu (ne, sám jsem to fakt nepochopil). A potřetí mě to, předpokládám, nadchne při druhém zhlédnutí, kdy zjistím, že žádná z interpretací nemůže být správná, a že v tom snímku jde ještě o mnohem víc. (22.02.2009)

Začínám pana Lynche silně podezírat, že s námi hraje hodně nekalou hru a že prostě jeho filmy nic znamenat nemají a on se mezitím doma škodolibě směje, že jsme mu na to všichni skočili a pouštíme si je pořád dokola ve snaze najít v nich smysl, pochopit je. Třeba se pletu, ale Lost Highway mi přijde ze všech Lynchovin naprosto nejlynchovitější, velmi chaotický, ale také velmi sugestivní. Hlavně ze začátku by se atmosféra dala krájet, napětí z obrazovky skoro teče, ale i tak na mě film jako celek působil jako jeden obrovský podivný chaos a dokud se nedonutím pustit si ho znova, zastavím hodnocení na alibistických 60%. (13.07.2009)

Dva. Dva pohledy. Dvě mince. Jedna strana. Temná posedlost. Vina. Trest. Sterilní zkumavka. Neuchopitelná podstata. Okamžik. Písek v hodinách. Zrnko písku. Slepá ulička. Porno. Vůně sexu. Tma. Láska. Dvě tmy... http://www.youtube.com/watch?v=kb2RlCnZqzg (19.06.2010)