Lost Highway

Kdybych usnul po prvních dvaceti minutách a probudil bych se někdy v osmdesáté minutě, nevěřil bych, že je to ten stejný film. Totální výměna postav a dějů strašně mate a říkáte si, kdy se tam ještě, a jestli vůbec, vrátí zas Bill Pullman, který láká všude na plakátech, říkáte si, tohle je snad něco jiného, než jsem čekal, hledáte, kdy se objeví ta slibovaná lost highway, hledáte, jestli jste něco nezapomněli vy sami, nebo co všechno vám uniklo a kdo za to může. A to je totální převod jakéhokoli psychického stavu jakékoli postavy z tohoto filmového světa na vás, nejspíš zejména dvou hlavních mužských postav, vy sami máte schizofrenii a chaos ve vzpomínkách, byť jsou jen pár minut, pár scén staré, v myšlení, v hlavě... Jestli tohle není napětí, nejtotálnější napětí, totální thriller, chyba je u vás. Každý si ten film dělá sám, nikdo ho nevede, vše záleží na vaší hlavě, a tu má každý jinou, to je postmoderní, to je velice zvláštní a nesrovnatelné. (08.09.2009)

A POTOM SE TO STALO....ta kouzelná chvíle, tak jiná a tak (s)nová, byla jak ty ostatní, dokud jsem Tě nepotkal. A pak se to STALO.....úplně mě to ohromilo, věděl jsem, že i ty to cítíš. Viděl jsem Ti to na očích. Sladší než víno, měkčí než letní vánek. Mám všechno, co chci, vždy, když Tě objímám. Ta kouzelná chvíle, když se tvé rty blíží k mým, bude trvat navždy..... Člověk se nestačí divit, když sleduje místní " odborné rozbory " Davidova díla. Možná je lepší to tolik neřešit, jednoduše se tomu podat a užít si " to ". Lost Highway je snový, surrealistický, schizofrenní snímek. Robert Loggia to však " řekl "nejvýstižněji a za mě. Jedním slovem NÁDHERA. Poetický, mystický, HEBKÝ snímek jak hovno z kachní prdele. Co kdybych vás pozvala na večeři já....Nemyslím, že je to dobrý nápad.... JÁ si naopak myslím, ten nejlepší...DÍKY za to! Lost Highway, to je typický Lynch, nádherně budovaná atmosféra, parádní (experimentální) kamera ( zejména hra světla a stínů je úžasná ), vynikající herecké výkony ( a to i přes fakt, že v dosti případech i samotní herci " neví co hrát " ), uhrančivá Femme Fatale Patricia Arquette, vše navíc umocněno působivým hudebním doprovodem, kde dvorní Lynchův skladatel A. Badalamenti dává tentokráte prostor i jiným personám jako jsou David Bowie, M. Manson, Nine Inch Nails a především k mému velkému překvapení a potěšení ( nepamatoval jsem si na ně z mého prvního shlédnutí ) německým Rammstein. Přestože ( co se týče této Lynchovi " polohy " ) je pro mě osobně TOP Mulholland drive, i v tomto případě pod 5* nemůžu a ( ani nechci ) jít. (28.09.2010)

Lynch je mistr mystifikace, která jednoduše dokáže vyvolat různé reakce na film. Zeptejte se ostatních o čem Lost Higway vlastně je, o co v tom filmu jde, co je vlastně jeho pointou? A uvidíte, že každý to vnímá a "chápe" trošku nebo třeba úplně odlišně. Právě proto je Lynch něco extra, dokáže svými náznaky a brutální symbolikou rozptylovat a přivádět na scestí a nebo třeba k náznaku řešení :-) A když k tomu přidáte tu úžasnou atmosféru, vizuální a hudební složku, jste zmateni mnohonásobně víc. Nic není jednoznačně dáno nedejbože respektováno, dalo by se říci, že všechno je dvou-až-více rozměrné, takže ve výsledku nelze pochopit film dvakrát stejně. Prostě, aby si divák film mohl užít, musí rezignovat na jednoduše-přímočarý děj a jasnou pointu! Což může být obtížné, moc. Od Lynche jsem viděla veškerou tvorbu 80-90 let (až na 3 tituly) a stále jsem přesvědčená, že právě on je velmi často zdrojem inspirací rádoby převratných děl moderně-komerčního filmu. Ale jeho um nezasahuje jen do filmového světa - podívejte se na stylizaci Rammstein, Marilyna Mansona nebo Davida Bowieho a okamžitě vám musí dojít, proč si právě tyto popkulturní ikony Lynch do Lost Highway "přizval" (ať už audiálně či vizuálně)! (14.12.2005)

Existují narativně propracované filmy a tvůrci, kteří si ve vypointovaných příbězích libují (Nolan, z části Shy), ale existuje taky tvůrce, který se na narativ dívá z jiného úhlu a předává divákovi něco víc - umělecký zážitek. A tím je David Lynch. Klíčem k pochopení Lost Highway je psychoanalýza a rozštěpení osobnosti, druhy schizofrenie. Nikdo jiný nedokáže skloubit psychický prvek do vyprávění tak sofistikovaným způsobem, jak právě Lynch. Vše je tomu podřízeno. Sugestivní zvuková stránka, mizanscéna podporující stav hrdiny, chování postav a koneckonců i všechna lehká vodítka prostoupena celým filmem. A když nám je do kolotoče vjemů vnesena pořádná nakládačka v představě přednášky o silničním provozu nebo peckoidní Rammíci, zlobit se nebudete...Zkrátka a dobře nevšední zážitek, nutno vidět nejméně dvakrát! [Přesná stopáž: 134 min] (30.03.2007)

Klasický Lynch. Sny kopulují s realitou, postavy se utápějí v nejčernější temnotě plné obrazů zobrazujících násilí, perverzního sexu a bezvýchodnosti naší existence. Záverečné zacyklení celého filmu je podle mého názoru jenom pomrknutí Lynche na všechny hloubavé duše, které donekonečna hledají smysl v něčem, co smysl nemá. (09.03.2024)