Lost Highway

Sem zmatenej a podobně jako skoro všichni tenhle film moc nepobírám. Ale pohltilo mě to a rád jsem všechny ty psychedelický obrázky mimoděk analyzoval, a ještě radši se v nich dost často potěšeně ztrácel. Soundtrack je epickej, postava Patricie Arquette k opakovanému pomilování a Lynch vypravěč na cracku. Myslím si, že šlo o sub-dimenzionální boj dvou začínajících succubských dvojčat proti uvědomělému paranoidnímu schizofrenikovi... (02.08.2015)

Cítit se jako magor při sledování filmu, jehož tvůrce chvílemi z magorství obviňujete rovněž, má nepochybně něco do sebe. Úvodní část se řadí mezi nejděsivější filmové pasáže, které jsem v životě viděl a později není o moc lépe. Hlava začne pořádně šrotovat nejpozději ve vězeňském středobodu děje a posléze se patrně začnete pokoušet o první možné interpretace. Napadne vás něco o schizofrenii, napadne vás něco o falešném začátku i konci - snímek totiž naoko začíná právě až v momentě vězeňského "přerodu", ve skutečnosti ale jako by chytrý dějový koloběh začátek ani konec vůbec neměl. Výkladů mě nakonec napadlo několik, jistý si ovšem nejsem žádným. I tak ve mně tahle šílenost rezonuje dodnes. (27.06.2010)

Lost Highway jsem si jako svoje první setkání s Lynchovými úleťárnami zvolil již před nějakým časem, ale choval jsem k tomu filmu až takový respekt, že jsem jej oddaloval, co se dalo. Velká to chyba. Od první minuty jsem seděl přikovaný k obrazovce, unášený neskutečnou atmosférou, zvláštními postavami, ještě zvláštnějším dějem a doufal jsem, že to bude ještě dlouho pokračovat. Hlavně zpočátku je Lost Highway jedním z nejděsivějších nehororových filmů, co jsem kdy viděl, o postavě Mystery Mana se mi dokonce zdálo. Jak vidno, film mě úplně nadchnul, a to ne jednou. Poprvé přímo při sledování, kdy jsem byl naprosto konsternován tou bizarností, a podruhé tehdy, když jsem si vyhledal některé interpretace filmu na internetu (ne, sám jsem to fakt nepochopil). A potřetí mě to, předpokládám, nadchne při druhém zhlédnutí, kdy zjistím, že žádná z interpretací nemůže být správná, a že v tom snímku jde ještě o mnohem víc. (22.02.2009)

Lynch je bezpochyby jeden z nejlepších režisérů na světě, pokud tedy z našeho světa doopravdy je. Lost Highway je natočen tak mrazivě, že i já měl místy pocity strachu, obzvlášť když se objevil Mystery Man. Hrátky s kamerou a obrazem. Mrazivá a hutná atmosféra. K sedadlům přibíjející hudba a originální jedinečný příběh (který jsem jak je u Lynche „zvykem“ nepochopil), dávají dohromady doslova filmový orgasmus. 10/10* (20.05.2010)

Už si nepamätám o čom to je, nepamätám si žiadnu súvislú scénu ani že by mi tento film bol niečo dal. Pamätám si však, že som ho nepochopila a okrem miestami zaujímavej vizuálnej stránky ma na ňom nič nebavilo. Lynch je fajn režisér, ale keď sa niekedy pýši nepochopiteľnosťou svojich filmov, je to už pre mňa mimo misu. Alebo keď upravím 2Pacovu charakteristiku - videla som, nezaujalo ma, neoslovilo ma, nepochopila som. Amen. (27.05.2005)