Mulholland Drive

Film z jiného světa. "Zdálo se mi to už podruhé. Ale je to pokaždé stejný. Začíná to tak, že jsem tady, ale není den ani noc. Je to něco mezi, chápeš? Ale vypadá to jako teď. Až na to světlo. A mám takový strach, že si to neumíš představit. Nevím, proč zrovna ty, ale stojíš tamhle. U té pokladny. Jsi v obou snech a máš taky strach. Začnu se bát ještě víc, když vidím, jak jsi vyděšený. Pak mi dojde, čím to je. Jde o toho muže ... vzadu za budovou. To on to dělá. Vidím ho skrz zeď. Vidím jeho tvář. Doufám, že tu tvář nikdy nespatřím jinde než ve snu." ******* Představuji si to jako bílý pokoj, ve kterém jsou žluté, červené a modré závěsy. Ty závěsy představují tři stavy vědomí: bdělost, spánek a snění. Mezi nimi ale prosvítá bílá barva Absolutna - slasti čistého vědomí. ******* Najdi modrý klíč. (20.07.2012)

Filosoficky postulát skepticismu a skeptického přístupu k možnostem lidského poznání rozvíjí americký, v pravém smyslu tohoto slova ,,kultovní", režisér David Lynch. Jako to u vícevrstevnatého a významově nejednoznačného uměleckého díla bývá, různí se jistě i jeho možné interpretace, základní úhel pohledu však zůstává - Co je realita? Jsme schopni ji vůbec vnímat a poznat? Nezkreslují naše vjemy objektivní pravdu do té míry, že vlastně poznáváme jen iluze, projektujeme do výsledného počitku své zkušenosti a vnímáme věci a jevy tak, jaké ve skutečnosti nejsou? Tenhle přístup v gnoseologii (teorii poznání) v dějinách filosofie nalézáme již u Platóna a jeho Mýtu o jeskyni či u antických sofistů a přes pozitivismus (David Hume atd.) se dostal až k současným postmoderním náhledům na poznání - a David Lynch je jedním z jeho možných úhlů pohledů. Prostá fabule příběhu o dívce, jež ztratila paměť, a snaží se odkrýt roušku zastírající to, co před nedávnem prožila (příznačná Lynchovská expozice) nás uvádí do zdánlivě harmonického světa běžných západních krimithrillerů. Pozorný divák tu však již nalézá i typicky Lynchovské atributy - jistý obnos peněz (částku 25 000 dolarů), dům číslo 17 a jakýsi záhadný modrý klíč (Lynch rád používá symboliku barev a čísel). To už je nezvratné znamení v přístupu k zobrazování reality (symbolicky západního světa a jeho médií - film si bere na paškál tak trochu i Hollywood a jeho poměry), proč vlastně všemu, co vidíme na filmovém plátně či televizní obrazovce tak rádi a slepě věříme. Náhle se totiž prudce změní všechny výchozí (jednoznačně interpretované) premisy - dojde ke změně identit několika postav, realita pozvolna ustupuje iracionalitě (téměř surrealistické pasáže jakoby z Městečka Twin Peaks), dochází ke zlomu chronologie zápletky, tříští se tradičně akceptovaná kontinuita děje a dějových rovin, divák se ztrácí v bludišti filmového času a prostoru. Lynch nám implicitně dokazuje, že poznat skutečnou realitu a pravdu je nemožné, i když se stále zdá, že indicie a nápovědy dávané nám tímhle snímkem nás k nějakému poznání nutně musí dovést... Chyba lávky, jsme zajatci vlastního vnímání a skutečnou podstatu tohoto světa (jakož i filmu Mulholland Drive) nikdy nepoznáme. Uvidíme jenom pár obrazů, pár odlesků na stěně, pár siluet bytostí, naznačujících, že skutečná pravda je někde mimo dosah našich smyslů. Jsme na tom stejně jako zajatci spoutaní v šeru Platónovy jeskyně... Ztracená dálnice ale v tomhle směru šla mnohem dál a byla (dle mého názoru) kvalitativně lepší... (24.09.2007)

Spolu s Lost Highway určite najzásadnejšie dielo Lynchovej tvorby, ktoré presne definuje štýl, ktorým sa natrvalo zapísal do sveta filmu. Zápletka síce na prvý pohľad možno nepôsobí až tak zaujímavo a plno scén tu akoby nezapadá, ale neustále cítiť, že je za tým niečo viac, nájde sa aj niekoľko hororových prvkov a hlavne to má neuveriteľne podmanivú atmosféru, vďaka čomu ma to vtiahlo a už nepustilo. Navyše aj tie relatívne najmenej dôležité scény sú perfektne natočené a zahrané, takže ani pri tejto takmer dva a pol hodinovej dĺžke som sa vôbec nedokázal nudiť. Jedine ma tu trochu prekvapilo, že na rozdiel od spomínaného Lost Highway, ktorý ma zmiatol prakticky okamžite sa Mulholland Drive väčšinu času tvári celkom prehľadne, ale zdanie predsa len klame a v tej záverečnej polhodine je to ten pravý Lynch, ktorý ukáže, že nič nie je také, ako vyzerá a toto ma už dokonalo zmiatlo. Inak hlavné duo Naomi Watts a Laura Harring mi tu sedeli nadmieru dobre, len by to chcelo lepšie vedľajšie postavy, z nich ma vlastne bavil len mladý režisér. Takže síce plné hodnotenie nedávam, ale aj tak považujem oba tieto filmy za výnimočné a kultové záležitosti, ktoré by si žiadny filmový fanúšik nemal nechať ujsť. 79% (21.08.2016)

Pokud patříte mezi ty, u nichž složité = promyšlené = chytré = dobrý film , tak vás Lynch dostane maximálně. Já ale ty rovnítka tak ochotně nerozhazuju, proto zůstanu u zajímavé a nápadité, ale zbytečně komplikované v realizaci. Je to možná odvážné, ale je to až moc... no... lynchovské. Nějak ty mnohoznačnosti a halucinogenní scény nejsem schopen považovat za natolik geniální... Každé puzzle budou složité, když ukradnete polovinu dílků. (15.05.2010)

Prelínanie reality so snom. Tak v tom je Lynch majstrom a tu nám to ukázal. Nesnažte sa film pochopiť, lebo aj tak ho nepochopíte. Nechajte sa len unášať tou geniálnou réžiou a atmosférou, ktorá v Mulholland Drive je. Lynch sa tu pekne pohráva s diváckymi myšlienkami, a to sa mi natom veľmi páčilo. Niektoré scény ako rozhovor dvoch mužov vo Winkies, alebo kabaret Siléncio ma totálne odrovnali, a priklincovali do sedačky. Film si drží svoje tempo a stále ponúka nejaké nové záhady, a stále drží diváka v napätí, a núti ho sa sústrediť a rozmýšľať nadtým čo vlastne pozerá. Určite tento film patrí medzi vrcholy Lynchovej tvorby. (03.05.2012)