Králiček Jojo

To se to Waititimu točí, když na režisérské židli sedí dva. On a dítě, co v něm zůstalo.. Nějaký čas mi trvalo, než jsem se naladil na jeho noty, ale u Bowieho Das Heroes mě už měl definitivně v hrsti. Kromě vulgarity ignorujícího humoru a neustále aktuálního poselství, že je dobré svého nepřítele nejdříve poznat, než jej odsoudíš, k tomu nemalou měrou přispěly i herecké výkony. Od svérázného kapitána Rockwella, přes malého Jirku Olivu z My všichni Adolfovi povinní a jeho kamaráda Nicka Frosta juniora, až po rohatou za zdí Thomasin McKenzie. Pravda, dramatický oblouk tohoto láskyplného dopisu matce není příliš nápaditý, ale tady šlo spíš o to jak než o čem.. (21.01.2020)

Oceňuji dílčí scény, které jsou naplněny vtipnými gagy (vše se Samem Rockwellem a Stephenem Merchantem), ale příběh jako celek mě ponechal docela chladným. Taika Waititi má styl a velmi mu jde humor, ale v dramatické rovině mě zatím moc nepřesvědčil. Na druhou stranu to chce opravdu mistrnou ruku pro napsání role pro Rebel Wilson, aby její nesnesitelnost byla ději a humoru filmu ku prospěchu. Jedna poznámka na konec: Ačkoliv Heroes od Davida Bowieho můžu kdykoliv a kdekoliv, po relativně nedávných snímcích Charlieho malá tajemství a Rohy už mi použití této písně v klíčových scénách jakéhokoliv filmu připadá jako totální klišé. (24.05.2020)

Mal som dosť problém s tým, jak ten film prepája crazy komédiu s vážnymi scénami, čo malo za následok, že keď prišli scéna s obesenkyňou a záverečná scéna (s tým, načo od začiatku čakáte), pri ktorej som mal akože plakať, necítil som absolútne nič, a to ja som v tomto dosť baba a revem normálne aj pri katarzných momentoch. Teda nie, že to len nefungovalo na mňa, príde mi to vyslovene zle zrežírované. Zapamätám si sympatickú herečku, sympatického Rockwella, hromadnú heilovačku a možno ešte nemecký cover Bowieho. A aj keď som rád, že opäť niekto verejne ponížil Hitlera a vysmial sa náckovskej debilite, vychádza mi to iba na 3*; čo je dosť na prd, dúfal som medzi 4, 5. (09.01.2020)

Králíček, co rozsévá bobky absurdnosti. Ano, v jistém ohledu tenhle počin na mě působil absurdně. To nemusí být nutně zápor, ovšem stejně tak tenhle ráz filmu dodal značnou vypravěčskou nevyrovnanost. Nicméně hlavní přednost filmu vidím v jeho invenčním uchopení, čímž se většina tvůrců ve válečném žánru příliš nezaobírá. A to tenhle snímek odštěpuje od zbytku spřízněných počinů. Taika Waititi zaštítil svůj režijní výtvor scénářem, neopomenul pro sebe napsat roli imaginárního Hitlera v komediálním rozměru, jenž se přátelí s desetiletým hlavním hrdinou zvaným Jojo, kterého zaslepila nacistická ideologie. A komediální výstupy Taika Waititiho v roli Hitlera (namaskovaný byl nepovedeně) kazí co se dá a naprosto ničí vypravěčský rytmus. A přitom nápad na satiru totalitních režimů je trefný, sice nijak extra objevný, v konečném kontextu je to ale celkem funkční. Jistě, za cenu obětí. Za oběť padla napínavost příběhu. Když totiž je v domě ukrývána židovská dívka, tak to svádí k nejedné pekelně napínavé situaci, kdy se čelí jejímu prozrazení gestapu, které skutečně dorazí na místo udání. V celém filmu je vlastně taková vyhrocená scéna jen jedna, což je škoda. Větší prostor dostaly vzájemné poznávací dialogy mezi Jojem a židovkou Elsou, které ne vždy zabavily. A někde mezi nimi kmitá hvězdná Scarlett Johansson a hrozba špagátu (viz film). Hlavními protagonisty příběhu, dojemného i nevšedního, jsou však především dětští hrdinové, kteří dovedně zprostředkovali krutost i dojemnost války, vměstnanou do dialogu. Roman Griffin Davis a Thomasin McKenzie jsou rozhodně originální a zapamatovatelní představitelé a jejich rozhovory v podkroví filmu jednu dobu dost vládnou. Akční složka představuje jen nepatrný zlomek v téměř dvouhodinovém filmu. A je znát, že úmysl s ní šetřit, byl celkem promyšlený, neb vynikne následná drastičnost a dramatičnost vyprávění. Dojde na zúčtování s imaginárním Hitlerem, na vyprofilování zla s lidskou tváří (scény se Samem Rockwellem) a dokonce nechybí ani propašovaná komika od Rebel Wilson. A v tvůrčím štábu nalezneme výraznou českou stopu. A i inspirace českým filmem Musíme si pomáhat je nepřehlédnutelná. Snímek má své slabiny, určitě vázne hlavně dynamika a napětí, načež to působí poněkud roztahaným dojmem. Waititi a spol. si nalezl optimálně nevšední studii ideologických útvarů a předložil svůj svérázný pohled na ně. S kvalitním osazenstvem dosáhl potřebných satirických kvalit. 7/10 (19.04.2020)

Taika Waititi natočil svůj nejlepší film a stylem má hodně blízko k Tarantinovi. Velmi originálně zpracovaná válečná Satira se silným příběhem. vkusným humorem, poutavými dialogy, skvělými hereckými výkony ( Scarlett Johannson na oscara, ale potěší i Sam Rokwell, Taika Waititi v roli Hitlera či malý šikovný Roman Griffin Davis. Největšími highlighty je úvodní tréning mladých Nácků, návštěva Gestapa či samotné finále. Film několikrát dokáže překvapit, drží si slušné tempo a humor občas vystřídá studená sprcha. Zástup dětí v kině mi přišlo mimo. 8/10. (05.01.2020)