Králiček Jojo

Jako by Wes Anderson natočil prequel Už je tady zas a scénář mu napsal Roberto Benigni...vyznívá to jako pohádka, ale v podstatě jde o komplexní pohled na dění v Třetí říši, jen silně zakódovaný, neboť je přefiltrován rastrem desetiletého kluka - státní propaganda cílená na všechny kategorie, tedy i malé děti, plošné vymývání mozků, jak ho známe i z dob komunistické totality od nás (pionýr coby Hitlerjugend) hypertrofovaný kult osobnosti (tady silně karikovaný postavou Führera ztvárněnou samým režisérem), instituciolizované násilí, popravy ve veřejném prostoru, nacionalismus, antisemitismus... Taika Waitiki se na filmy zobrazující svět vnímaný dětskýma očima specializuje, je to vždy část světa či etapa historie nehostinná a nepřátelská, proto ji Waitiki zlidšťuje humorem a ironií...jeho druh obvykle velmi černého humoru navazuje na francouzké crazy kostýmní komedie z druhé světové, nejvíc asi upomíná ke kultovnímu seriálu Haló haló... (06.02.2020)

Nejlepší použití Beatles za poslední roky... Jinak Taika servíruje už delší dobu neviděnou parodii nacistické říše, která je opravdu vtipná (trochu až chvílemi připomíná skeče Monty Pythonů). Ačkoli je hlavní hrdina malý nácek, je sympatický a jako divák víte, že dříve nebo později se probere z nazi brainwashingu. Malý Roman David ho hraje opravdu roztomile. Z dospěláků se mi líbila maminkovská Scarlett a vysloužilý voják Sama Rockwella (oba svým rolím dávají víc než by museli). Dá se ho filmu s náckovskou tématikou říct, že je fajn? Jj, určitě. (18.02.2020)

Na ja, schön wie ein Diamant, Sam je prezident vesmíru a tak všelijak, ale celou dobu jsem si kladla otázku, jestli bych to pustila svému dítěti, kdybych nějaké měla. Je to velmi, velmi, velmi dětsky zaměřené, ale z extrémně dospěláckého úhlu pohledu, jestli to dává smysl. Můj popis, ne ten film, protože mám pocit, že film právě trošku ne. Nemůžu si vzpomenout, jestli jsem jako děcko viděla nějaké filmy o náccích, parafínového Hitlera v Červeném trpaslíku nepočítaje. První film, který si pamatuju, ale určitě ne první film, co jsem viděla, byli Swing Kids, ale to už jsem byla dospívající dacan a film tomu svým pojetím a vším ostatním odpovídá. Taika na to jde prostě moc šíleně nebo příliš málo šíleně, kdybych to měla popsat co nejjednodušeji. Asi bych svému dítěti prvně pustila Život je krásný a potom by bylo na něm, jestli by ho Jojo Rabbit zajímal, až by bylo větší. (14.02.2020)

Skvelý film, ktorý mi poetikou pripomenul filmy Jana Hřebejka (Musíme si pomáhat, Pelíšky, Pupendo), ale nebojte sa, napriek tomu je to prvú polovicu „klasický“ Taika Waiiti: plno parádne absurdných komediálnych scén. Možno sa občas budete pýtať, či je práve TOTO správny smer, akým by sa mal režisér vydať, ak chce natočiť film o 2. svetovej a vravíte si, že asi nie, no ale šak točil to Novozélanďan, tak mu to prepáčite, lebo čo on vie o tom, ako to prebiehalo v Európe. No a potom sa to preklopí do druhej polovice  A začne vás to škrtiť. A škrtiť. A ešte viac škrtiť. Zdrapne vás to, bráni vám to dýchať, šokuje vás, mrazí, dojíma. Udiera. Vás a vašu dušu, srdce. A na konci ste zničení, použití, emočne vyžmýkaní, smutní, ale zároveň istým spôsobom naplnení a temer na maximum spokojní. Scarlett Johansson a Sam Rockwell sa predviedli v úžasnom svetle. Aplauz postojačky. Pár vecí som napriek snahe tak úplne nepochopil (SPOILER prečo sa Elsa objavila náckom a prečo, keď dostali Jojovu mamu, jeho nechali? SPOILER), ale i tak bravo. Za finálny tanec dvojité. (15.01.2020)

Mnohem víc než čtyři, ale přece ne plný počet. *** Je to po delší době absolutní, svrchovaný film: maximálně nakažlivě osvobozující svou rozjařující filmovostí, úžasně dbalý, aby se nepodřídil diktátu tématu, vysmekávající se mu hladce a hbitě nepřebernými způsoby odvázanými prostředky jako úhoř, aniž by však divákům sebeméně dovolil unikat smrtelně vážné podstatě jeho sdělení. Je to ale film a nebojí se nic filmového použít. *** Dala bych deset hvězd, kdyby si tohle dokázal udržet absolutně, ale tam, kde nejde o Hitlera, o válku, o fanatismus, o využívání klukovské touhy patřit do party, ale o lásku a city, místy přece jen v Jojově postavě uklouzne k melodramatu, což mě vytrhovalo, rušilo z té jízdy a ve svém hodnocení to nemůžu poctivě pominout. *** BTW: Je mimo mísu zrovna tomuhle počinu vytýkat, že herci mluví v německém prostředí anglicky, naopak, film tenhle problém prostořece zviditelňuje a využívá k svému prospěchu a herci se můžou přetrhnout, aby si divák dosyta užil jejich různě rozvinuté verze němgličtiny. *~ (27.01.2020)